Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 355/2013Usnesení NS ze dne 04.03.2013

HeslaNáklady řízení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.355.2013.1
Dotčené předpisy

§ 146 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 355/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce J. F., samostatně podnikající fyzické osoby, IČ 12089664, se sídlem v Bruntále, Malá Morávka 256, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované České republice - Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody ve výši 37.353.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 463/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 15 Co 220/2009-375, takto:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení 12.463,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60.

Odůvodnění:

Ve shora označené právní věci podala žalovaná proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 15 Co 220/2009-375, dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř v rozsahu, jak ji blíže v dovolání rozvedla.

Žalobce ve vyjádření k dovolání namítal, že dovolání je třeba považovat za právně nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 30. 7. 2012, č. j. 28 Cdo 2237/2010-410, dovolání odmítl (odst. I. výroku usnesení) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (odstavec II. výroku).

K podané ústavní stížnosti žalobce Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 3607/12, zrušil výrok II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2012, č. j. 28 Cdo 2237/2010-410.

V odůvodnění citovaného nálezu uváděl Ústavní soud předně, že odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu, připínající se k nákladovému výroku, formulované pouze tak, že pokud oproti § 142 odst. 1 o. s. ř. aplikoval § 150 o. s. ř., „tu přihlédl k povaze projednávané věci“, a takto učiněné bez uvedení bližších kritérií či alespoň zásad odvozených jím z aplikované právní normy, spjaté s pojmem důvodů hodných zvláštního zřetele, považuje Ústavní soud již z pohledu procesních kautel za stojící v rozporu s právem na spravedlivý proces.

K tomu příkladmo poukázal na judikaturu Ústavního soudu, dle níž „kautely upínající se na čl. 36 odst. 1 Listiny předepisují, že výrok o nákladech musí být celkově souladný s průběhem řízení a úvaha vedoucí k jejich uložení musí být, byť stručně, odůvodněna“ (kupř. nálezy sp. zn. IV. ÚS 454/04, II. ÚS 153/06, I. ÚS 401/06, II. ÚS 1534/10) a dle níž ve vztahu k aplikaci § 150 o. s. ř. „úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti; pouhý formální odkaz na příslušné ustanovení zákona bez objasnění závěru, ke kterému soud dospěl, není … ve smyslu práva na spravedlivý proces dostačující.“ (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 727/2000, IV. ÚS 1391/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 2658/10).

Ústavní soud dále dodal, že totéž ovšem týká se posléze i aspektu věcného; již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2119/11, na nějž konečně i stěžovatel na podporu svých vývodů odkázala emuž lze nyní projednávaný případ v jeho relevantních aspektech naprosto přirovnat, totiž Ústavní soud popsal ústavněprávní kautely odrážející obsah zásady audiatur et altera pars, dopadající na následné (akcesorické) rozhodování o nákladech řízení. I nyní uplatní se rozhodovací důvody citovaného nálezu bezezbytku v tom směru a potud, že „nelze pohlížet na závěr Nejvyššího soudu o neúčelnosti nákladů vynaložených na uplatnění standardního procesního práva vyjádřit se k návrhu protistrany jinak než jako na závěr absurdní“, když „podané vyjádření … nebylo pouhým formálním uplatněním … procesního práva bez náležité pečlivosti a relevance.“, a tudíž postačí v podrobnostech, i co do významu repliky na skutkové námitky dovolatele, na odůvodnění předmětného nálezu odkázat.

Ústavní soud zdůraznil, že jak se z podaného dovolání stěžovatele podává, ve svém vyjádření ve prospěch nepřípustnosti dovolání vedlejšího účastníka dostatečně a stran reakce na konkrétní dovolací námitky vedlejšího účastníka věcně svými argumentačními tvrzeními stěžovatel reagoval. Nadto sluší se též adekvátně při následných úvahách soudu zohlednit, že v usnesení ze dne 16. dubna 2010 č. j. 14 C 463/2005-399 Obvodní soud pro Prahu 10 stěžovatele výslovně vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení písemně k dovolání vyjádřil. Zajisté není namístě jej následně sankcionovat za to, že v dovolacím řízení (i) v souladu s touto výzvou vystupoval prostřednictvím kvalifikovaného právního zástupce aktivně a řádně hájil svá práva. Jinými slovy vyjádřeno, myšlenková konstrukce tolerující postup obecných soudů, jímž na jedné straně (rozhodnutím) vyzvou účastníka řízení k určitému konání a potom ex post (bez bližšího přezkoumatelného odůvodnění) konstatují, že toto konání nebylo účelné, a tudíž mu ani náklady na něj (pro řádné splnění požadavku obecného soudu) vynaložené – v podstatě z důvodu, že výsledek soudního procesu by i bez něj byl tentýž – nepřísluší, v materiálním právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod) rozhodně nemůže obstát.

Nejvyšší soud při vázanosti shora uvedenými podrobnými argumenty shora uvedeného nálezu Ústavního soudu v konkrétní věci (srov. závěry nálezu publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, č. 9 s. 63) rozhodl nyní tímto usnesením nově o nákladech dovolacího řízení mezi účastníky.

Vycházel přitom z toho, že v řízení o dovolání žalované tato nebyla úspěšná, ježto jí podané dovolání bylo odmítnuto. Žalobci přitom v souvislosti s podaným dovoláním vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem v osobě JUDr. Tomáše Sokola, jmenovitě podle ustanovení vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do přijetí vyhlášky č. 64/2012 Sb. Jde o náklady vzniklé podáním písemného vyjádření k dovolání dne 5. 5. 2010 prostřednictvím advokáta, které – jak ze shora uvedeného posouzení Ústavním soudem plyne - je třeba považovat za náklady účelně vynaložené.

Za tento úkon náleží podle § 3 odst. 1 pol. 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do přijetí novely č. 64/2012 Sb.) vzhledem k hodnotě sporu výchozí sazba odměny v částce 4.340.250,- Kč, po snížení ve smyslu § 14 odst. 1 za použití § 15 téže vyhlášky, na nejvyšší částku 20.000,- Kč. Vzhledem k ustanovení § 18 odst. 1 téže vyhlášky, jakož je tomu v tomto případě, kdy bylo podáno pouze vyjádření k dovolání, aniž přichází do úvahy nové převzetí věci k zastoupení tímtéž advokátem, a snížení o 50%, jde o částku 10.000,- Kč. K tomu je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH, to je ve výši sazby platné v době rozhodování soudu o přiznání paušální odměny právní služby. V součtu tedy náklady přiznané žalovanému činí 12.463,- Kč.

K úhradě těchto nákladů byl žalovaný zavázán podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2013

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru