Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 3315/2006Rozsudek NS ze dne 19.08.2008*Určovací žaloba, zákon o půdě.*

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3315.2006.1
Dotčené předpisy

§ 80 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 5 písm. c) předpisu č. 229/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 3315/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. – N., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. D. D., s.p., v konkurzu, o určení povinné osoby, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 25/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.3.2006, č.j. 8 Co 3092/2005-33, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.3.2006, č.j. 8 Co 3092/2005-33 a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 13.10.2005, č.j. 2 C 25/2005-18, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.3.2006, č.j.

8 Co 3092/2005-33, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 13.10.2005, č.j. 2 C 25/2005-18, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně ani žalovaný nejsou povinnými osobami podle § 5 zákona č. 229/1991 Sb.,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o půdě“). Současně v odstavci II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru o nesprávně vymezeném okruhu účastníků řízení (potažmo otázky aktivní a pasivní věcné legitimace v řízení). Podle odvolacího soudu pouhé deklarování skutečnosti, že žalobkyně ani žalovaný nejsou povinnými osobami, nemá bez účasti oprávněných osob žádný právní význam a ani nemůže ve sféře subjektivních práv oprávněných osob vyvolat žádné důsledky. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že existence naléhavého právního zájmu na takovéto určovací žalobě nemůže být dána. Odvolací soud považoval za vhodné zmínit, že řízení podle části páté o.s.ř. není zvláštním druhem správního soudnictví, které by se svou povahou podobalo řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž jde o řízení, v němž je nově uplatňován nárok, o němž již jednou bylo rozhodnuto správním orgánem. Zaujal názor, že tento nárok je posuzován zcela nově, nehledě na proběhlé správní řízení.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle

§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka otázku zásadního právního významu spatřovala v tom, zda za situace, kdy při převodu nemovitostí není najisto postaveno, kdo je povinnou osobou a tedy účastníkem správního řízení před pozemkovým úřadem a na něj navazujícího řízení před soudem podle části páté o.s.ř., lze tento problém řešit jako otázku předběžnou v řízení podle části páté o.s.ř. Namítala, že otázku určení povinné osoby nelze procesněprávně včlenit jako rozhodování o předběžné otázce do řízení, které je svou povahou řízením o opravném prostředku vůči rozhodnutí správního orgánu. Podle dovolatelky je proto naléhavý právní zájem na určovací žalobě dán a současně je dán i důvod k přerušení řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 2 C 10/2004. Poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1489/2001 s odůvodněním, že v rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 10.12.2003, sp.zn. PÚ 47383/03 nebyla zodpovězena předběžná otázka o vymezení povinné osoby. Tvrdila, že pokud je otázka určení povinné osoby evidentně sporná, tak nespadá do pravomoci správního orgánu – pozemkového úřadu, nýbrž obecných soudů. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř.,

§ 241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jak bude dále uvedeno. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Posouzení přípustnosti dovolání, které v této věci směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) se odvíjí od zjištění, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O posledně uvedenou alternativu jde v této věci, takže dovolání, které je důvodné podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení otázky, zda v daném případě může žalobkyně žádat o určení povinné osoby k vydání předmětných nemovitostí podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. či nikoliv.

Naléhavý právní zájem na určení je totiž dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti podle § 80 písm. b) o.s.ř.; prevence již pozbývá smyslu a přiléhavou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva, pročež žalobce právní zájem na určení právního vztahu nebo práva již mít nemůže. Soudní praxe připouští, že i v případech, kdy lze žalovat o splnění povinnosti, je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (a naopak určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky).

V projednávané věci je přiléhavá argumentace rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2001, sp. zn. 28 Cdo 1489/2001, jak ostatně správně poznamenala dovolatelka. Ve shora citovaném rozhodnutí podle dovolacího soudu určení, že žalovaný je povinnou osobou k poskytnutí náhrad podle ustanovení § 14 a § 16 zákona o půdě je určením právního vztahu podle zákona o půdě, protože deklaruje právní vztah mezi osobou, která je oprávněna k přijetí náhrad a osobou, jež je zákonem označována jako osoba povinná k jejich poskytnutí. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně má v dané věci naléhavý právní zájem na určení daného právního vztahu, neboť otázka, kdo je povinnou osobou, nebyla v průběhu let objasněna.

Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn důvodně. Rozsudek odvolacího soudu, který vycházel z názoru, že na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na určení povinné osoby k vydání nemovitostí, není správný.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o.s.ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2008

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru