Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 3278/2020Usnesení NS ze dne 10.11.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3278.2020.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 218 písm. b) o. s. ř.

§ 243c odst. 3 alinea první o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 3278/2020-217

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně E. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, proti žalovanému M. Ch., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, o zaplacení částky 87.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 264/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. června 2020, č. j. 29 Co 17/2020-200, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“):

Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 87.500,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které měl žalovaný na úkor žalobkyně získat v období od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017 „nadužíváním“ spoluvlastnického podílu na společné nemovité věci bez toho, že by žalobkyni za užívání věci ve větším rozsahu, že odpovídalo jeho podílu, cokoliv hradil.

Okresní soud v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2019, č. j. 12 C 264/2017-163, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyní částku 41.300,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), dále žalobu co do částky 46.200,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rovněž rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení (výrok III.) a o nákladech řízení státu (výroky IV. a V.).

K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 29 Co 17/2020-200, řízení o odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (pro zpětvzetí odvolání) zastavil (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., IV. a V. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V něm navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je pro posouzení přípustnosti dovolání v přítomné právní věci rozhodné, dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V poměrech projednávané věci se z rozsahu podaného dovolání, jakož i z návrhu na vydání rozhodnutí dovolacího soudu (dovolacího návrhu), podává, že žalovaný dovoláním brojí i proti výroku I., jímž bylo řízení o odvolání žalobkyně, které podala proti zamítavému věcnému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, pro zpětvzetí odvolání odvolacím soudem zastaveno. Přestože dovolatel uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, je zřejmé, že dovoláním dotčený výrok I.) se žalovaného nijak netýká a nemohla jím tedy žalovanému vzniknout žádná újma, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, jež je přístupné, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Vztáhl-li proto žalovaný rozsah dovolání i na výrok I. rozsudku odvolacího soudu o zastavení řízení o odvolání žalobkyně, činí Nejvyšší soud závěr, že ve smyslu ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. za současného použití ustanovení § 243c odst. 3, věta první, o. s. ř. v uvedeném rozsahu podal dovolání účastník řízení, který k tomu nebyl oprávněn (subjektivně legitimován). Sluší se pro doplnění dodat, že dovolání by proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu nebylo s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně – ze zákona – přípustné ani v případě, pokud by se výrok o zastavení odvolacího řízení dotýkal práv žalovaného, neboť zákonem aprobovanou procesní obranou proti tomuto typu výroku je žaloba pro zmatečnost (srovnej ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.).

Dovolání lze z jeho povahy mimořádného opravného prostředku (s očekávaným procesním výsledkem pro dovolatele) směřovat toliko vůči té části rozhodnutí odvolacího soudu, v níž může být rozhodnutím dovolacího soudu ve prospěch dovolatele zjednána náprava; v poměrech přítomné právní věci se jedná o tu část věcného výroku II. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně (žalovanému dovolateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41.300,- Kč s příslušenstvím). Vzhledem k tomu, že se ovšem jedná o peněžité plnění nepřevyšující částku 50.000,- Kč, přičemž nejde o nárok ze spotřebitelských nebo pracovněprávních vztahů, není dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ani v tomto rozsahu objektivně – ze zákona - přípustné.

Sluší se pro doplnění uvést, že podle Důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., jenž mimo jiné nově formuloval ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Z Důvodové zprávy nutno dovodit, že znění ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., účinné od 30. 9. 2017, znamená zúžení možnosti podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli její rozšíření (k tomuto závěru z rozhodovací praxe dovolacího soudu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2877/2018).

Protože dovolatel výslovně uvedl, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k té části výroku II., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i v nákladových výrocích III. až V., jakož i ve vztahu k výroku III. o nákladech odvolacího řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání rovněž objektivně - ze zákona - přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017].

Jelikož dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s ustanovením § 243f odst. 3, větou druhou, o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 11. 2020

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru