Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 3155/2007Usnesení NS ze dne 13.09.2007

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3155.2007.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 3155/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Ing. V. K., CSc., správce konkursní podstaty úpadce M. M., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalované K. c. P., a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 995.767,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 394/2004, o dovolání žalobce a společnosti H. F., s. r. o., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2007, č. j. 64 Co 305/2006-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce a společnost H. F., s. r. o., jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované k rukám advokáta na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2006, č.j. 20 C 394/2004-58, ve znění, že se zamítá žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 995.767,- Kč. Odvolací soud dále uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že úpadce jako nájemce a žalovaná jako pronajímatel uzavřeli dne 25. 4. 2000 smlouvu o nájmu nebytových prostor (v níž si mimo jiné dohodli, že stavební práce v nebytových prostorách lze provádět jen s předchozím písemným souhlasem žalované a že úpadce po skončení nájmu uvede pronajaté prostory do původního stavu, nebude-li dohodnuto jinak), že žalovaná dala úpadci písemný souhlas s úpravou přední části pódia v kongresovém sále a že existence jiné dohody nebyla prokázána. Odvolací soud uzavřel, že si uvedeným smluvním ujednáním účastníci smlouvy upravili vzájemná práva odchylně od ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák., což dispozitivní povaha tohoto ustanovení umožňuje, a že proto požadavek žalobce na zaplacení částky odpovídající zhodnocení věci a tím méně částky odpovídající investicím vloženým do úprav pódia, nemá oporu ve smlouvě ani v zákoně.

Proti rozsudku soudu prvního stupně, „respektive“ odvolacího soudu podali žalobce a společnost H. F., s. r. o., (prostřednictvím téhož zástupce) dovolání, v jehož textu je výslovně uvedeno, že směřuje „do rozhodnutí o zamítnutí odvolání do rozsudku č. j. 20C 394/2004 OS Praha 4“. Dovolání opřeli (zjevně, byť nikoli výslovně co do jeho přípustnosti) o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). V dovolání namítali, že soud prvního stupně zásadně pochybil při právním posouzení věci tím, že zcela pominul ustanovení § 667 obč. zák., z něhož vyplývá, že pokud pronajímatel dal souhlas se změnou pronajaté věci, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. V době ukončení nájmu byla věc zhodnocena úpravou podlahy, kterou žalovaná předala do dalšího pronájmu. Soud dle názoru dovolatelů neprovedl řádné důkazy, když nezadal vypracování ZP (znaleckého posudku) na zjištění vložené hodnoty ze strany žalobce. Není pravdou, že žalobce dal souhlas s tím, že věc uvede do původního stavu. Dovolatelé navrhli, aby napadená rozhodnutí byla zrušena a v dovolacím řízení bylo rozhodnuto tak, že „žalobě se v plné míře vyhovuje“ nebo tak, že „se žaloba zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení soudu prvního stupně“.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry soudů obou stupňů, poznamenala, že z dovolání nevyplývá, že žalobce je zastoupen advokátem, že není podepsáno zástupcem žalobce ani opatřeno jeho razítkem, a není z něj zřejmé, z jakého důvodu je na místě žalobce současně uvedena společnost H. F., s. r. o., která není účastníkem řízení. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

K výzvě soudu zástupce dovolatelů opatřil originál dovolání založený ve spise podpisem. Razítko advokáta není povinnou náležitostí dovolání. S přihlédnutím k tomu, že dovolání je sepsáno na hlavičkovém papíře advokáta, že je pod hlavičkou doplněn text „v právním zastoupení: Ing. V. K., CSc., správce konkursní podstaty úpadce M. M. a. s., “, že advokát dovolání dodatečně podepsal a že ve spise jsou založeny procesní plné moci vystavené advokátu JUDr. P. P. jak žalobcem tak společností H. F., s. r. o., jejíž razítkem je dovolání též opatřeno, nemá dovolací soud pochybnost o tom, že dovolání je podáno žalobcem i společností H. F., s. r. o., a že dovolání podali oba dovolatelé, zastoupení týmž advokátem. Přes poněkud nejasné vymezení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje (žádné rozhodnutí o zamítnutí odvolání ve věci vydáno nebylo), má dovolací soud podle obsahu dovolání za to, že dovoláním byl napaden (pouze) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2007, č. j. 64 Co 305/2006-77.

Dovolatelé, zastoupeni advokátem, podali dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník. Společnost H. F., s. r. o., účastníkem řízení není, neboť návrh žalobce, aby tato společnost vstoupila na jeho místo do řízení, byl pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2006, č. j. 64 Co 305/2006-75, zamítnut. Proto Nejvyšší soud dovolání společnosti H. F., s. r. o., podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podané neoprávněnou osobou.

Přípustnost dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem vyjádřeným v kasačním usnesení odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žádný z těchto znaků zásadního právního významu rozsudku, napadeného dovoláním, však nebyl naplněn. Žalobce v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu neformuloval. Vyjádřil pouze nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů, tato námitka však není způsobilá založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež z povahy věci může být založena pouze námitkami směřujícími proti právnímu posouzení věci. Neprovedení důkazu je námitkou vady řízení, která rovněž uplatnitelná není, nehledě k tomu, že odvolací soud zcela logicky vysvětlil, že provádění důkazů znaleckým posudkem za účelem zjištění výše nároku by bylo nadbytečné, jestliže nárok nebyl uznán opodstatněným co do základu. Tvrzení žalobce, že soud pominul ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. je zjevně neopodstatněné, neboť soud prvního stupně (s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) podrobně a srozumitelně v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, z jakého důvodu žalobou uplatněný nárok v citovaném ustanovení oporu nemá.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k solidární náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a částky 1.957,- Kč odpovídající 19 % DPH.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2007

JUDr. Robert Waltr,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru