Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 3043/2019Usnesení NS ze dne 17.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3043.2019.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 1044/20


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 3043/2019-297

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Společenství vlastníků domu XY, IČ XY, se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, proti žalovaným 1. P. H., nar. XY, bytem XY, a 2. J. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, o 30.478,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 332/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2019, č. j. 19 Co 762/2019-252, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 3. 2019, č. j. 30 C 332/2018-200, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení solidární povinnosti žalovaným zaplatit mu shora uvedenou částku s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Nevyhověl tak žalobci, požadujícímu po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení za užívání specifikovaných společných částí domu, poněvadž byt v roce 2000 přešel na právní předchůdce žalovaných již ve své tehdejší funkční podobě, tedy po stavebních úpravách včleňujících sporné prostory do předmětného bytu, eventuálně bylo vlastnické právo k dotčeným částem žalovanými vydrženo ve smyslu § 130 a § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pročež nelze uvažovat o zisku neoprávněného prospěchu v jejich sféře.

K odvolání žalobce i žalovaných přezkoumal označené rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích, jenž je rozsudkem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 19 Co 762/2019-252, ve výroku I. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. změnil tak, že žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Byť z odlišných právních důvodů než soud prvního stupně (odvolací soud považoval žalované za poctivé držitele realizující svá zákonem předvídaná oprávnění) neshledal žalobu rovněž důvodnou pro neexistenci bezdůvodného obohacení na straně žalovaných.

Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovozuje skrze otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejichž řešení nebyla respektována judikatura Ústavního soudu. Domáhá se jím zrušení rozsudků soudů obou stupňů.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolatel v daném případě napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně zamítající jeho žalobu znějící na zaplacení částky 30.478,54 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení. Je tedy zřejmé, že svým podáním směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění svou výší nepřesahujícím zmíněný bagatelní limit, přičemž se mezi účastníky, jimiž jsou společenství vlastníků domu na jedné straně a vlastníci bytu, po nichž se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení, shledávaje je v neoprávněném užívání označených prostor, na straně druhé, nepochybně nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy či z pracovněprávního poměru, pročež je na dovolání žalobce třeba pohlížet jako na objektivně nepřípustné. Vzhledem k řečenému tak Nejvyššímu soudu nezbylo než je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalovaným, již by na jejich náhradu měli v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 3. 2020

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru