Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2948/2004Usnesení NS ze dne 27.01.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2948.2004.1
Dotčené předpisy

§ 236 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2948/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelů: a) Ing. I. C., b) prof. Ing. J. C., c) J. N., d) J. N., a e) D. M., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 6. 4. 2004, sp. zn. 8 Co 222/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 118/92 / žalobců Ing. I. C., prof. Ing. J. C., J. N., Mgr. J. N. a D. M., zastoupených advokátem, proti žalované akciové společnosti S. M., zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, 728 96 Ostrava I., Sokolská 21, o uzavření dohody o vydání věcí/, takto:

I. Dovolání dovolatelů se odmítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Žalobou, podanou u soudu 31. 3. 1992, se žalobci domáhali, aby žalované právnické osobě bylo uloženo vydat žalobcům nezastavěné části pozemků parc. č. 2582/1 a parc. č. 2582/2 v katastrálním území O. Tyto pozemky byly kupní smlouvou z 3. 11. 1959 převedeny na státní podnik Pozemní stavby Ostrava, avšak tato smlouva byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobci podali výzvu k vydání nemovitostí , ale bezvýsledně.

K žalobě žalobců uvedla akciová společnost S., že v daném případě nejsou splněny zákonné předpoklady k vydání žalobci uváděných pozemků vzhledem k ustanovení § 8 zákona č. 87/1991 Sb. Tyto pozemky jsou nyní zaasfaltovanými plochami, v nichž jsou vedeny tzv. inženýrské sítě, a slouží jako parkoviště a průjezdové komunikace.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 10. 11. 1994, čj. 16 C 118/92-24, bylo pak uloženo akciové společnosti S. O. uzavřít s Ing. I. C., prof. Ing. J. C., MUDr. I. N. a D. M. dohodu o vydání pozemků parc. č. 2579/1 /stavební plochy/, parc. č. 2579/2 /ostatní plochy/, parc. č. 3594 /ostatní plochy/ a parc. č. 3594/1 /ostatní plochy/ v katastrálním území O., a to do podílového spoluvlastnictví, z 1/3 Ing. I. C., z 1/3 prof. Ing. J. C., z 1/12 MUDr. I. N., z 1/12 Mgr. J. N. a z 1/6 D. M. Byl zamítnut žalobní návrh žalobců na uzavření dohody o vydání pozemku parc. č. 2592/2 v katastrálním území O. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované akciové společnosti Stavomont O. bylo uloženo zaplatit na úhradu soudního poplatku 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

K odvolání žalované akciové společnosti S. O. byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě z 29. 3. 1995, sp. zn. 8 Co 158/95, a věc byla Okresnímu soudu v Ostravě vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud byl toho názoru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatím nepřezkoumatelné. Ukládal proto odvolací soud soudu prvního stupně „vyžádat od Katastrálního úřadu v O. údaje o doplnění nově vzniklých parcel namísto původních parcel, jež byly vedeny v pozemkové knize a dále vyžádat snímky katastrální mapy starého a nového stavu evidence předmětných parcel. Porovnáním těchto podkladů bude možné posoudit, zda v žalobě uváděné pozemky jsou zastavěny či nikoli. Nelze vyloučit, že k takovému závěru bude zapotřebí vyžádat si i podkladový geometrický plán, případně ustanovit znalce z oboru geodézie k vypracování geometrického plánu a provést také ohledání na místě“.

Okresní soud v Ostravě v dalším průběhu řízení vynesl rozsudek z 22. 11. 1996, čj. 16 C 118/92-51, jímž zamítl žalobní návrh žalobců Ing. Igora Cigánka, prof. Ing. J. C., MUDr. I. N., J. N. a D. M. na uložení povinnosti žalované akciové společnosti S., vydat žalobcům pozemky parc. č. 2579/1, parc. č. 2579/2, parc. č. 3594/11, parc. č. 3594/1 a parc. č. 2592/2 v katastrálním území M. O. do podílového spoluvlastnictví uvedených žalobců. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě z 22. 11. 1996, čj. 16 C 118/92-51, rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením z 24. 7. 1997, sp. zn. 8 Co 341/97. Výrokem tohoto usnesení odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v odvoláním napadené části, pokud byl tímto rozsudkem zamítnut návrh na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemku parc. č. 2592/2 v katastrálním území M. O., a řízení bylo v této části zastaveno. Avšak ve zbylé odvoláním napadené části byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uváděl, že „není dán důvod, aby Okresní soud v Ostravě tu jednal s právnickou osobou S. M., akciovou společností,“, protože soud prvního stupně přechod práv a povinností v tomto smyslu nezjišťoval a žalobci vůči S. M., a.s., případnou singulární sukcesi tu neuplatňovali. Odvolací soud dále vytýkal soudu prvního stupně, že označené parcely v jeho rozsudku se neshodují s parcelami, které požadovali vydat žalobci; označení parcelních čísel 2582/1 a 2852/2 v katastrálním území M. O. odpovídá označení parcel v bývalé pozemkové knize, ale v současné době jsou pozemky vedeny v katastru nemovitostí pod jinými parcelními čísly a je na žalobcích, aby na tuto skutečnost reagovali s ohledem na současné označení pozemků i na jejich původní i nynější výměru.

Usnesením Okresního soudu v Ostravě z 3. 4. 2001, čj. 16 C 118/92-176, bylo rozhodnuto, že soud bude pokračovat v tomto občanském soudním řízení namísto žalobce MUDr. I. N., zemřelého 12. 6. 2000, s jeho dědičkou J. N. Dalším výrokem tohoto usnesení bylo připuštěno, aby namísto dosavadního žalovaného státního podniku S. O. vstoupila do řízení akciová společnost S. M.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 21. 6. 2001, čj. 16 C 118/92-187, byl zamítnut žalobní návrh žalobců Ing. I. C., prof. Ing. J. C., J. N., Mgr. J. N. a D. M., aby žalované akciové společnosti S. M. bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemků parc. č. 2579/1 /stavební plochy/ a parc. č. 3594/1 /ostatní plochy/ v katastrálním území M. O. do podílového spoluvlastnictví žalobců. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Státu nebyla přiznána náhrada jím placených nákladů tohoto řízení.

O odvolání žalobců i žalované akciové společnosti proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 21. 6. 2001 bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 6. 4. 2004, sp. zn. 8 Co 222/2004. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo odmítnuto odvolání žalobců proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí jejich žalobního návrhu; výroky rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem a o nákladech řízení státu byly zrušeny a v tomto rozsahu byla právní věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odmítnutí odvolání žalobců bylo odvolacím soudem odůvodněno tím, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě z 21. 6. 2001, čj. 16 C 118/92-187, byl doručen prof. Ing. J. C., který na základě plné moci zastupoval v tomto řízení ostatní žalobce, dne 7. 8. 2001, a to uložením na poště podle ustanovení § 46 odst. 4 občanského soudního řádu, a odvolání bylo předáno na poště k doručení soudu prvního stupně až dne 5. 10. 2001, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty uvedené v § 204 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu. O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1, § 150, § 221 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu.

Okresní soud v Ostravě pak ještě usnesením z 3. 6. 2004, čj. 16 C 118/92-239, rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, placených v tomto řízení. Toto usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 16. 11. 2004, sp. zn. 8 Co 761/2004, s tím, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 6. 4. 2004, sp. zn. 8 Co 222/2004, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobců proti výroku /ve věci/ rozsudku Okresního soudu v Ostravě z 21. 6. 2001, čj. 16 C 118/92-187, bylo doručeno žalobci prof. Ing. J. C., který i v odvolacím řízení zastupoval ostatní žalobce, dne 17. 4. 2004. Dovolání ze strany žalobců, zastoupených advokátem, bylo podáno u Okresního soudu v Ostravě dne 22. 5. 2004, tedy ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné, neboť rozhodnutím odvolacího soudu je řešena právní otázka, která má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že řízení v této právní věci bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé vytýkali, že odvolací soud si neověřil pravdivost tvrzení žalobců o doručování rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelé měli za to, že „vyvratitelná domněnka podle ustanovení § 46 odst. 4 občanského soudního řádu neměla být v daném případě použita,“ neboť zmocněný zástupce žalobců prof. Ing. J. C., „se na uvedené adrese nezdržoval“. Soud se neřídil právním předpisem, když otázku tzv. „nezdržování se“ nechápal jako domněnku vyvratitelnou. Z odvolání žalobců vyplývalo, proč jejich zástupce se na uvedené adrese v kritické době nezdržoval, a nebyl tedy přítomen; čerpal totiž dovolenou od 1. 8. do 31. 8. 2001, v níž také pečoval o nemocnou tchýni. Odvolací soud měl podle ustanovení § 218a občanského soudního řádu provést potřebná šetření buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo prostřednictvím soudu dožádaného. Odvolací soud tedy nevyužil možnosti vyvrácení občanským soudním řádem dané vyvratitelné domněnky a rozhodl bez zjištění skutečného stavu věci.

Dovolatelé měli za to, že tento postup odvolacího soudu měl za následek vadné rozhodnutí i posouzení věci v oblasti hmotného práva. Pozemek, o který v tomto sporu jde, není totiž zastavěn stavbou, nýbrž má charakter parkovací plochy, takže měl být považován za komunikaci, nikoli za stavbu. Podle názoru dovolatelů se odvolací soud vyhnul řešení uvedené zásadní právní otázky tím, že odmítl odvolání žalobců pro opožděné odvolání.

Dovolatelé měli dále za to, že je vadné rozhodnutí odvolacího soudu i o nákladech řízení. Podle názoru dovolatelů tu mělo být použito ustanovení § 150 občanského soudního řádu.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád /zákon č. 99/1963 Sb./, platí i pro řízení, které bylo zahájeno před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. /tj. před 1. 1. 2001/.

Přípustnost dovolání dovolatelů bylo nutno posoudit podle ustanovení hlavy třetí čtvrté části občanského soudního řádu, jmenovitě podle ustanovení § 236 až § 239 tohoto právního předpisu, jimiž je upravena přípustnost dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Z těchto ustanovení nebylo možné pro projednávaný případ dovodit přípustnost dovolání ani z úpravy dovolání proti rozsudku či usnesení ve věci samé /§ 237 občanského soudního řádu/, ani z úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení /§ 238 občanského soudního řádu/, ani z právní úpravy dovolání v dalších věcech taxativně uvedených v § 238 a občanského soudního řádu a ani z právní úpravy přípustnosti dovolání proti nemeritorním usnesením /§ 239 občanského soudního řádu/, když žádné z těchto uvedených ustanovení nelze vztáhnout na dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jež bylo vydáno z důvodu opožděného podání odvolání.

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalované akciové společnosti v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru