Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2865/2004Usnesení NS ze dne 06.01.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2865.2004.1
Dotčené předpisy

§ 218 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2865/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně H. L., zastoupené advokátkou, za účasti 1) České republiky - Ministerstva obrany, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování Praha 6, nám. Svobody 471 a 2) P. f. Č. r., o žalobě na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 64/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.5.2004, č.j. 32 Co 12/2004-51, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 9 C 64/2003, podanou dne 18.11.2003, zamítl Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28.1.2004, č.j. 9 C 4/2004-17. Dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř., neboť nebylo rozhodnuto ve věci samé.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3.5.2004, č.j. 32 Co 12/2004-51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 15.9.2003, č.j. 9 C 64/2003-121, zastavil podle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení o žalobě žalobkyně podané podle § 246 o.s.ř. ve věci jejího restitučního nároku, přičemž výše uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.10.2003. Vyšel ze zjištění, že dne 18.11.2003 žalobkyně požádala o obnovu řízení ve věci sp. zn. 9 C 64/2003, a to na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.9.2003 s tvrzením, že byl odstraněn důvod zastavení řízení a řízení o žalobě tudíž automaticky obnoveno. Vzal za prokázané, že podání ze dne 18.11.2003 neobsahovalo předepsané náležitosti, proto byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad podání, a to usnesením ze dne 5.12.2003 (doručenému dne 23.12.2003) a ze dne 14.1.2004 (doručenému dne 20.1.2004), které však odstraněny nebyly. Vyslovil, že podle ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobou na obnovu řízení bylo napadeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 15.9.200, č.j. 9 C 64/2003-121, o zastavení řízení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé a není tudíž splněna podmínka pro podání žaloby na obnovu řízení podle § 228 odst. 1 o.s.ř.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 9.7.2004 dovolání, doplněné podáním došlým dne 13.8.2004 a 10.11.2004, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Podle dovolatelky usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 15.9.2003, sp. zn. 9 C 64/2003 bylo zastaveno řízení ve věci určení vlastnictví k nemovitostem, přičemž nebyl dán důvod k tomuto zastavení. Navrhla proto zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

První účastník navrhl zamítnutí dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b), 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti výroku napadeného usnesení proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Podle ustanovení § 238 o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení § 237 o.s.ř. platí obdobně (odstavec 2).

Ustanovení § 238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 o. s. ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, resp. rozhodnutím potvrzujícím za podmínky, že dřívějším rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl jinak.

Není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Námitky dovolatelky po obsahové stránce nesměřují k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Soustřeďují se totiž pouze k prověření závěru, zda v konkrétním případě jsou nabízené důkazy - v intencích § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - těmi, jež bez své viny nemohla použít v původním řízení, a jež mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci; takové posouzení však potřebný judikatorní přesah nemá. Napadené rozhodnutí též neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (jde v něm o výklad procesního práva).

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.

Žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, které by přicházely v úvahu k přiznání náhrady podle § 146 odst. 3 a § 243c odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. ledna 2005

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru