Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2590/2020Usnesení NS ze dne 16.09.2020

HeslaNáhradní pozemek
Vedlejší účastník
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2590.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 93 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2590/2020-619

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně G. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, za účasti Spartaku Rokytnice, a. s., se sídlem v Horní Rokytnici 702, IČO 27495884, zastoupeného JUDr. Emilem Jančou, advokátem se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Sartoriova 60/12, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 137/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. dubna 2020, č. j. 26 Co 33/2020-600, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Semilech domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu specifikovaných pozemků dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), jakožto pozemků náhradních, mimo jiné i pozemku parc. č. XY(trvalý travní porost) o výměře 21512 m2,vk. ú. XY, obec XY (dále jen „předmětný pozemek“), který je ve vlastnictví žalované (příslušnost hospodařit s tímto majetkem má Státní pozemkový úřad).

Podáním ze dne 12. 3. 2019 (doručeným soudu prvního stupně dne 15. 3. 2019; čl. 449 spisu) sdělil Spartak Rokytnice, a. s., se sídlem v Horní Rokytnici 702, IČO 27495884, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované ohledně předmětného pozemku, neboť má právní zájem na výsledku řízení. Uvedl, že předmětný pozemek je a v minulosti byl součástí ski areálu, když na základě územního rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu Rokytnice nad Jizerou o umístění stavby ze dne 20. 5. 1996, č. j. 1680/1995-585, byly mimo jiné na předmětném pozemku realizovány stavby lanové dráhy B, jakož i další stavby související se sportovním zařízením, jimiž je buď přímo zastavěn, nebo jsou na něm sjezdové plochy a plochy využívané pro BIKE PARK (rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení na stavební akci „BIKE PARK v Rokytnici nad Jizerou“ bylo vydáno dne 29. 11. 2010; Pozemkový fond ČR vydal v souvislosti s povolováním této stavby dne 19. 2. 2010 souhlas k trvalému záboru zemědělské půdy mimo jiné na předmětném pozemku, přičemž k realizaci řízení o trvalém vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu dojde po kolaudaci a skutečném zaměření rozsahu pozemků určených k vynětí, nicméně realizací stavby již nyní nemohou dotčené pozemky sloužit zemědělskému využití); předmětný pozemek tedy se stavbou lanové dráhy B a dalšími stavbami funkčně souvisí. Dále uvedl, že předmětný pozemek má nejméně od roku 2001 od žalované pronajat, aktuálně na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2010, č. 65N10/40, na dobu neurčitou, a to za účelem provozování lyžařského vleku mimo jiné na předmětném pozemku, a že došlo mezi žalovanou a vedlejším účastníkem k dohodě o odkupu předmětného pozemku dle § 17 odst. 3 zákona o půdě. Pro vedlejšího účastníka je tedy výsledek soudního sporu významný zejména z hlediska úpravy vztahů mezi vlastníkem stavby a vlastníkem předmětného pozemku, provozu sportovního areálu, ochrany značných investic a zajištění přístupu a příjezdu ke stavbám.

Žalobkyně se vstupem vedlejšího účastníka do řízení nesouhlasila.

Žalovaná neměla námitky vůči vedlejšímu účastenství Spartak Rokytnice, a. s., na její straně. Uvedla, že vedlejší účastník prokázal právní zájem na výsledku sporu ve smyslu § 93 o. s. ř., neboť vedlejší účastník, resp. jeho právní předchůdce vybudoval na předmětném pozemku a pozemcích sousedních na začátku sedmdesátých let dvacátého století sportovní a tělovýchovné zařízení, které od té doby provozuje, rozšiřuje a modernizuje. Potvrdila, že vedlejší účastník je od roku 2001 řádným nájemcem předmětného pozemku, přičemž je s ním dlouhodobě jednáno o jeho odkupu.

Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 6. 1. 2020, č. j. 10 C 137/2018-594, „zamítl námitku vznesenou žalobkyní proti přípustnosti vedlejšího účastenství na straně žalovaného, vedle něhož vstoupil do řízení Spartak Rokytnice, a.s., IČO: 27495884, sídlem Horní Rokytnice 702, 512 45 Rokytnice nad Jizerou, zastoupený advokátem JUDr. Emilem Jančou, sídlem Sartoriova 60/12, 169 00 Praha 6 - Břevnov“. Uzavřel, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu nejméně ohledně pozemku p. č. XY v kat. území XY, jehož se žaloba týká, neboť tento pozemek dlouhodobě užívá jako součást rozsáhlejšího sportovního areálu, opakovaně žádal o jeho odprodej, v jeho prospěch byly na pozemku povoleny a vybudovány stavby související s provozováním sjezdové tratě a vleku a disponuje rozhodnutím o umístění další stavby BIKE PARKu mimo jiné na uvedeném pozemku.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 4. 2020, č. j. 26 Co 33/2020-600, usnesení soudu prvního stupně potvrdil v tom správném znění, že se připouští vedlejší účastenství Spartak Rokytnice, a. s., IČ 27495884, se sídlem Horní Rokytnice 702, do řízení na straně žalované ohledně pozemku p. č. XY v katastrálním území XY. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že § 93 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), výslovně stanoví, že jako vedlejší účastník může do řízení vstoupit ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, že tento právní zájem není v zákoně blíže specifikován a že zákonodárce tak ponechává jeho interpretaci a aplikaci v konkrétním případě na úvaze soudu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2036/08). Vedlejší účastník má však za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti v řízení uplatněna námitka, tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství své strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny dotčených reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 718/06 a sp. zn. II. ÚS 1589/11). Judikatura Nejvyššího soudu pak dovodila, že o právní zájem jde zejména tehdy, pokud rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka, přičemž právním postavením se rozumí práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3960/2013), a dále že nájemce má naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem jím užívané nemovitosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu

sp. zn. 22 Cdo 3915/2016 a sp. zn. 22 Cdo 1723/2015). V usnesení sp. zn. 28 Cdo 1343/2018 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v řízení podle § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření dohody o vydání nemovitostí církevní právnické osobě, jehož cílem je taktéž změna v osobě vlastníka nemovitostí (jejich naturální restituce).

Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření dohody o vydání mimo jiné předmětného pozemku žalobkyni, jehož cílem je změna v osobě vlastníka tohoto pozemku, je právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení dán. Tento právní zájem plyne již z existence nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2010, č. 65N10/40, uzavřené mezi vedlejším účastníkem jako nájemcem a Pozemkovým fondem ČR jako pronajímatelem na dobu neurčitou k předmětnému pozemku, neboť pravomocné rozhodnutí může (zprostředkovaně) zasáhnout do jeho právního postavení vyplývajícího z hmotného práva.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené usnesení „je v rozporu se stávající judikaturou k institutu vedlejšího účastenství“, konkrétně s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, sp. zn. 23 Cdo 4833/2015, sp. zn. 23 Cdo 5203/2015 a sp. zn. 28 Cdo 2521/2008. Má za to, že „podstatou“ institutu vedlejšího účastenství je „pomoc ve sporu“, přičemž pomoc žalované ve sporu ze strany Spartaku Rokytnice, a.s., která je předpokladem využití tohoto institutu, tento subjekt ve svých vyjádřeních nikdy netvrdil a ani výkladem nelze dovodit, o jakou „pomoc“ se jedná. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, přičemž za chybný považuje závěr odvolacího soudu, že změna v osobě vlastníka pozemku je tím důvodem, který osvědčuje právní zájem korporace na výsledku řízení. Majetkový zájem na výsledku řízení, o který „se opírá usnesení okresního soudu“, je sám o sobě pro potřeby osvědčení právního zájmu tvrzeného vedlejšího účastenství bez přistoupení dalších skutečností nepostačující. S poukazem na § 2221 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, namítá, že strana nemá právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil vlastník věci, tedy dojde-li ke změně vlastníka pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele. Pokud by případným pravomocným rozhodnutím mělo dojít ke změně v osobě vlastníka předmětného pozemku, právní postavení nájemce se tak nemění. Výklad odvolacího soudu „neodpovídá jazykovému, logickému, systematickému ani teleologickému výkladu jednoduchého práva“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné (a nedůvodné). Na podporu své argumentace poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1723/2015.

Vedlejší účastník navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, popř. aby bylo zamítnuto. Na podporu své argumentace poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 20 Co 131/2017, týkající se předmětného pozemku v jiné věci; dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1258/2018.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je rozhodné pro dovolací přezkum (srov. část první, článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, bylo podáno včas, oprávněnou osobou (žalobkyní), zastoupenou advokátkou, dospěl k závěru, že není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu; o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odst. 2).

Vedlejší účastník je osoba odlišná od účastníka samotného nebo od tzv. hlavního interventa, která se neúčastní řízení proto, aby v něm uplatňovala nebo bránila své právo, ale z důvodu, že chce pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků (sporných stran), neboť na jeho úspěchu v řízení má zájem (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., § 93. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 605).

V posuzované věci Spartak Rokytnice, a. s., se sídlem v Horní Rokytnici 702, IČO 27495884, podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15. 3. 2019 sdělil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované, neboť má právní zájem na výsledku řízení ve vztahu k předmětnému pozemku; k tomuto podání připojil mj. i nájemní smlouvu ze dne 30. 6. 2010, č. 65N10/40 (včetně 7 listů příloh), na jejímž základě má od žalované pronajat mimo jiné předmětný pozemek.

Jak uvedl již odvolací soud v napadeném usnesení, Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, připomněl, že pojem „právní zájem na výsledku řízení“ není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné.

V dalších rozhodnutích (usnesení ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06, a ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1589/11) Ústavní soud dovodil, že „vedlejší účastník má však za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka, tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství své strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů“.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, uvedl, že o právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle § 93 odst. 1 o. s. ř., se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby ustanovení § 93 o. s. ř. sám o sobě nepostačuje.

Otázkou právního zájmu nájemce pozemků na výsledku řízení se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 2 Odon 49/97, v němž - ve věci o určení vlastnického práva, v níž vedlejší účastník neprokázal, že mezi ním a žalovanou existoval nájemní vztah k nemovitostem, jež byly předmětem řízení, a proto odvolací soud jeho vstup do řízení nepřipustil - konstatoval, že „dovolatelka může odvozovat svůj právní zájem na výsledku řízení o určení vlastnictví jako vedlejší účastník na straně navrhovatele (§ 93 odst. 1 o. s. ř.) pouze z nájemního vztahu, pokud vznikl na základě platné nájemní smlouvy“. Dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3915/2016, a rozsudky téhož soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015, a ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1072/99, v nichž dovolací soud opakovaně dospěl k závěru, že nájemce má naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem jím užívané nemovitosti.

Jestliže ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dále dovodila, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá Pozemkovému fondu ČR (České republice - Státnímu pozemkovému úřadu) uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku dle zákona o půdě, je rozhodnutím podle zvláštního předpisu - podle zákona o půdě, přičemž jde o rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví, podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem právní moci rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 809/2020, a přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak shora uvedené závěry jsou aplikovatelné i v řízení podle § 11a zákona o půdě o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, jakožto pozemků náhradních, oprávněné osobě za pozemky, které jí pro zákonné překážky nebyly vydány, jehož cílem je změna v osobě vlastníka nemovitostí. Ustanovení § 2221 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na něž poukazuje dovolatelka, na tom nic nemění.

V projednávané věci tedy právní zájem společnosti Spartak Rokytnice, a. s., na výsledku řízení plyne již z existence (platné) nájemní smlouvy k části předmětu sporu (předmětnému pozemku), neboť vyhovující pravomocné rozhodnutí soudu může (zprostředkovaně) zasáhnout do jejího právního postavení vyplývajícího z hmotného práva. Žalovaná jako hlavní účastnice řízení, na jejíž procesní stranu tato společnost přistoupila jako vedlejší účastník, přitom proti jejímu přistoupení do řízení neměla námitek.

Uzavřel-li tedy odvolací soud, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení je dán, přičemž tento právní zájem plyne z existence nájemní smlouvy

ze dne 30. 6. 2010, č. 65N10/40, uzavřené mezi vedlejším účastníkem a Pozemkovým fondem ČR jako pronajímatelem, nikterak se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

Odkázala-li dovolatelka na závěry dovozené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4833/2015, a ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5203/2015, pak jde o odkazy na rozhodnutí, jež byla vydána za poměrů nikoliv srovnatelných s poměry nyní projednávané věci. V prvním z nich Nejvyšší soud aproboval závěr odvolacího soudu, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku daného řízení podle § 93 odst. 1 o. s. ř. není dán jen proto (jen pro tento důvod sám o sobě), že je účastníkem jiného řízení, a ve druhém se jednalo o situaci, kdy vedlejší účastník vstoupil do řízení s úmyslem vyjasnit si své vlastní postavení, nikoliv pomoci některému z účastníků případnými procesními úkony přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci.

Přiléhavost pak zcela postrádá poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2521/2008, v němž se dovolací soud aplikací § 93 o. s. ř. nezabýval (dovolatelkou citovaná pasáž z tohoto rozhodnutí se týká naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví v řízení o určení vlastnického práva).

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 9. 2020

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru