Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2580/2020Usnesení NS ze dne 05.10.2020

HeslaNáhradní pozemek
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2580.2020.1
Dotčené předpisy

§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb.

§ 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991 Sb.

§ 7 předpisu č. 503/2012 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2580/2020-829

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) L. K., narozené XY, a b) H. K., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Ing. Ladislavem Málkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované – hlavního města Prahy, identifikační číslo osoby: 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 102/2006, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, č. j. 58 Co 57/2020-784, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádné z účastnic ani vedlejšímu účastníku se právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 6. 2019, č. j. 5 C 102/2006-734) potvrzen ve výroku o věci samé [výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, jako jiných zemědělských pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobkyň (oprávněných osob), dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů], změněn ve výroku II a III o náhradě nákladů řízení (vše výrokem I rozsudku odvolacího soudu) a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III).

Rozsudek odvolacího soudu „ve všech jeho výrocích“ napadají dovoláním žalobkyně (dále i jen jako „dovolatelky“), z důvodu nesprávného právního posouzení otázky vhodnosti k převodu vybraných pozemků jako náhradních, spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozsudek odvolacího soudu (dle jejich mínění) dílem spočívá na vyřešení právní otázky, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi vyřešena, a dále že se odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), podané dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) jest třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). [Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.]

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně připomíná, že k předpokladům, za nichž lze vyhovět žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě jiné (náhradní) zemědělské pozemky, patří, že oprávněnou osobou požadované pozemky jsou k danému účelu „vhodné“ (tedy jde o pozemky, jež by byly – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, či žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelné); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015.

Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

K otázce potenciální (ne)zařaditelnosti pozemku do veřejné nabídky náhradních pozemků, potažmo nemožnosti uzavřít smlouvu o jeho převodu s oprávněnou osobou v situaci, kdy bylo (důvodně) uplatněno právo na jeho přednostní převod ze strany obce dle zvláštního právního předpisu (§ 7 nebo § 10 zákona č. 503/2012 Sb.), srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019 (či ve vztahu k předchozí právní úpravě – zákonu č. 95/1999 Sb. – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1497/2020).

Rozhodující pro posouzení (a pro vydání požadovaného rozhodnutí, jež je zde povahy konstitutivní), je-li oprávněnou osobou k bezúplatnému převodu žádaný pozemek jako náhradní vhodný, je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2893/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020).

Výše uvedeným konkluzím ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud nikterak nezpronevěřil, uzavřel-li, že důvodně uplatněná žádost obce o převod pozemku parc. č. XY v kat. území XY představuje překážku jeho převoditelnosti oprávněné osobě jako jiného zemědělského pozemku (dle zákona č. 229/1991 Sb.), s akcentem na stav v době vydání předmětného rozhodnutí.

Nad rámec odvolacím soudem přijatých závěrů (jimiž je zdůrazněna již sama okolnost uplatnění práva ze strany obce), sluší se pak poukázat i na současně učiněné zjištění o tom, že uvažované přednostní právo obce již bylo i realizováno a převoditelnosti pozemku by tak či tak bránila okolnost, že již není ve vlastnictví státu, ale jiného subjektu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011, srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, přiměřeně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 403/2018).

Shora odkazovanou judikaturou je akcentován i materiální znak náhradního pozemku (jako zemědělského) a možnost jeho zemědělského obhospodařování a v tomto směru není dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v rozporu ani s dovolatelkami odkazovaným „rozhodnutím NSČR sp. zn. 28 Cdo 1013/2016“, tedy usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, kteréžto se týká hodnotové ekvivalentnosti odňatého a náhradního pozemku (jinými slovy řečeno, byl-li oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, je třeba jej ocenit jako pozemek zemědělský, ovšem byl-li v době přechodu na stát pozemek veden v evidenci jako pozemek zemědělský, nicméně byl určen k výstavbě, je třeba jej ocenit jako pozemek stavební podle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu proto není možné dovozovat, že skrze zásadu (hodnotové) ekvivalentnosti odňatého a náhradního pozemku by bylo možné oprávněné osobě jako náhradní pozemek vydat pozemek stavební či snad pozemek zemědělsky neobhospodařovatelný, kdy takový závěr by byl v rozporu s účelem restitucí vyjádřeným v preambuli a § 1 zákona č. 229/1991 Sb. (k tomu z rozhodovací praxe dovolacího soudu aktuálně srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1838/2020).

V případě dalšího nárokovaného pozemku parc. č. XY v kat. území XY snad postačí odkázat i na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017 (týkající se téhož pozemku) a další tam citovanou judikaturu, dle níž překážkou vydání pozemku oprávněné osobě dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., potažmo i jeho poskytnutí oprávněné osobě jako náhradního, může být okolnost, že jde o pozemek funkčně spjatý se stavbou, s níž tvoří nedělitelný funkční celek (ucelený areál). Posouzení otázky, je-li k převodu nárokovaný pozemek (jako náhradní) součástí funkčního celku, uceleného (nedělitelného) komplexu nemovitých věcí, je vždy úzce spjato s individuálními okolnostmi případu. Odvolacím soudem přijatý závěr o funkční spjatosti daného pozemku s pozemkem parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, není nikterak nepřiměřený zjištěnému skutkovému stavu (jak je zachycen v bodě 28. odůvodnění, z něhož se podává, že jde o pozemek situovaný uvnitř oploceného areálu bytového domu a pozemku, jehož je bytový dům součástí, kdy i vstup do bytového domu je možný toliko přes žalobkyněmi nárokovaný pozemek – okrasnou zahradu jej obklopující, osázenou vzrostlými stromy a keři) a nepředstavuje odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Sama skutková zjištění odvolacího soudu dovoláním nelze účinně zpochybnit, přičemž uplatněním (jediného) způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Za daného stavu není pak právní posouzení odvolacího soudu (že ani pozemek parc. č. XY v kat. území XY není vhodným náhradním pozemkem k saturaci nároku oprávněné osoby) v kolizi ani s další dovolatelkami odkazovanou judikaturou Ústavního soudu (z níž se citují „rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 754/01, II. ÚS 1351/10, IV. ÚS 176/03“) a dovolacího soudu (zmiňováno již jen usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5144/2008), jíž je akcentován účel a smysl restitučních předpisů a k nim směřující interpretace (judikaturou dovozený interpretační a aplikační princip ex favore restitutionis), včetně požadavku na pokud možno restriktivní výklad relevantních ustanovení o překážkách původní naturální restituce.

Jelikož dovoláním vymezené otázky, vztahující se k závěru o nevhodnosti (nepřevoditelnosti) označených pozemků k saturaci nároku žalobkyň (oprávněných osob) na převod jiných zemědělských pozemků za původní nevydané pozemky, odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány ani důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek (a není tak naplněno žádné z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř.), dovolání přípustné není.

Napadají-li pak dovolatelky rozsudek odvolacího soudu výslovně i ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů (uvádějí-li v dovolání, že rozsudek odvolacího soudu napadají ve všech jeho výrocích), ve vztahu k těmto výrokům (jež v kontextu dovolání patrně zmiňují toliko jen jako akcesorické), již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. – neuplatňují, nehledě na to, že proti rozhodnutím odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení dovolání není přípustné již podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.

Z výše uvedeného vyplývá závěr o nepřípustnosti dovolání v jeho celém rozsahu, jež proto Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 10. 2020

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru