Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2431/2003Rozsudek NS ze dne 22.12.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2431.2003.1
Dotčené předpisy

předpisu č. 172/1991 Sb.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 95/05


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2431/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Města D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. N. H., s.p., jako právnímu nástupci Původně žalovaného S. r., s.p. K., zastoupeného advokátem, o vyklizení pozemkových parcel, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 3 C 88/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10.4.2003, čj. 10 Co 29/2003-247, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se původně domáhal určení svého vlastnického práva k pozemkové parcele č. 473/3 - rybník v katastrálním území B., s hrází, všemi součástmi a příslušenstvím. Své vlastnictví dovozoval z toho, že rybník byl historickým majetkem obce D. až do 31.12.1949, v roce 1948 bylo rozhodnuto k jeho návrhu o rekonstrukci hráze rybníka a zahájeny příslušné práce. Vlastnictví k rybníku bylo dle jeho názoru obnoveno na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon o majetku obcí“).

Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 27.1.1994, čj. 3 C 308/93-14, návrh zamítl s odůvodněním že ke znovuobnovení rybníka došlo až v roce 1953 a obec stavbu rybníka k 31.12.1949 tedy nevlastnila. Krajský soud v Plzni v odvolacím řízení tento rozsudek změnil rozsudkem z 20.2.1995, čj. 14 Co 201/94-60, když rozhodl, že žalobce je vlastníkem uvedené pozemkové parcely s hrází a všemi součástmi a příslušenstvím. Vyšel ze zjištění, že žalující obec byla nesporně vlastníkem pozemku, na němž v době jejího vlastnictví, tj. v roce 1948, byla již stavba hráze, byť dosud nedokončená, a na daný případ proto dopadá ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona o majetku obcí.

K dovolání původního žalovaného se věcí zabýval Nejvyšší soud, jenž rozsudkem z 28.5.1998, čj. 2 Cdon 1192/97-82, rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil. Vyslovil názor, že z hlediska zákona o majetku obcí je rozhodující posouzení stavby podle předpisů občanskoprávních, nikoli předpisů správních, zpravidla stavebních. Stavba je podle nich samostatnou věcí, která není součástí pozemku a musí jít o věc, s níž lze samostatně nakládat. Zabýval se i pojmem \"rybník\" a dospěl k závěru, že tento pojem není v žádném předpisu vymezen, a pokud literatura (s odkazem na publikaci J. Krechta \"Rybníky a jejich vracení původním vlastníkům z hlediska čs. vodního práva\", Právní praxe 1/1993, str. 44) uvádí určitou definici, jde o pojem ve smyslu práva veřejného. Z toho dovolací soud vyvodil, že předmětem sporu v daném případě je pozemek – vodní plocha, představovaný dnem a břehy určenými a užívanými k zadržování vody. Rybník jakožto vodohospodářské dílo nemůže být samostatnou stavbou z hlediska práva soukromého, a tedy samostatným objektem občanskoprávních vztahů. Dovolací soud uložil soudům aby ve věci dále jednaly a zaměřily se na možnost aplikace i dalších ustanovení § 2 zákona o majetku obcí.

Soud prvního stupně pak rozsudkem z 9.11.1999, č.j. 3 C 88/98-163, žalobu zamítl s odůvodněním, že rybníky jakožto nádrže na vodních tocích k 1.1.1995 přešly do vlastnictví státu podle článku 10 Ústavy z roku 1960, a to včetně pozemků vodou zaplavených a zůstaly v tomto vlastnictví i po účinnosti zákona o obcích. Tento závěr dovodil z vodohospodářských předpisů, zejména § 31 vodního zákona a ze zjištění, že předmětný rybník je napájen dvěma potoky, tedy vodními toky. Nemohlo proto dojít k přechodu vlastnictví zpět na obec s ohledem na obsah tehdy platného ústavního článku 10, který deklaroval, že vodní toky jsou ve vlastnictví státu.

Odvolací soud pak usnesením z 29.3.2001, čj.10 Co 38/2000-179, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a uložil soudu prvního stupně provést další dokazování o tom, zda předmětný rybník je vodním tokem. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se důsledně neřídil závazným právním názorem o povaze rybníka, který z hlediska občanskoprávních vztahů není jejich samostatným subjektem, nemůže být tedy stavbou ve smyslu občanského práva a tedy ani stavbou podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb. Připomněl dále, že nalézacímu soudu bylo uloženo, aby se z hlediska opodstatněnosti žaloby zabýval otázkou, zda sporný pozemek není pozemkem zastavěným stavbou (ve smyslu občanskoprávním), která by nebyla ve vlastnictví fyzických osob nebo kterou by obec nevlastnila ke dni 31.12.1949, tedy aby se zabýval dalšími možnostmi přechodu vlastnictví na obec. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že tento se sice správně zaměřil na zjištění, zda rybník je rybníkem ležícím na vodním toku, který je dle čl. 10 Ústavy z roku 1960 ve vlastnictví státu a zda tedy předmětný rybník, včetně pozemků vodou v nich trvale zaplavených, nemohl z tohoto důvodu přejít do vlastnictví žalobce. K této otázce však řádně nezhodnotil provedené důkazy. Pro rozpornost dosud provedených důkazů pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že bude na místě se zabývat i otázkou, zda celý pozemek, k němuž žalobce požaduje určení, že je jeho vlastnictvím, byl historickým majetkem obce, a aby zvážil, zda s ohledem na současný stav řízení by neměl být žalobce vyzván k úpravě petitu.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16.8.2001 byla poté připuštěna změna žaloby, podle níž se žalobce domáhal po žalovaném povinnosti vyklidit a odevzdat žalobci do 15 dní od právní moci rozsudku pozemkové parcely blíže popsané ve změně žaloby. Dalším rozsudkem z 29.11.2001, č.j. 3 C 88/98-227, pak žalobu na vyklizení pozemkových parcel blíže specifikovaných ve výroku rozsudku, zamítl, a to ze stejných důvodů jako předchozí rozsudek. Rozsudkem, jenž je napaden dovoláním, pak odvolací soud dne 10.4.2003, č.j. 10 Co 29/2003-247, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že k žádosti Města D. byl v roce 1948 vydán vodohospodářský výměr, jímž byla povolena obnova rybníku S. na potoce S. a T.; podle projektu byla obnovena obtoková stoka, která sloužila v minulosti jako mlýnský náhon. Po dobudování rybníka měla být voda svedena do této obtokové stoky. S. potok je veden na parcele č. 508, která je mimo rybník. S. i T. potok jsou vodními toky ve smyslu § 31 zákona č. 138/1973 Sb. (vodní zákon). Předmětný pozemek byl nesporně historickým majetkem obce, neboť byl v jejím vlastnictví k 31.12.1949. Odvolací soud uzavřel, že vlastnictví by tedy podle zákona o majetku obcí přešlo zpět na žalobce, kdyby tomu nebránil předpis vyšší právní síly, jakým je čl.10 Ústavy z roku 1960, která byla v době počátku účinnosti zákona o majetku obcí v platnosti. Podle § 31 vodního zákona jsou rybníky na vodních tocích součástí těchto vodních toků. Podle odvolacího soudu je takovou součástí vodního toku i rybník, který je z vodního toku napájen, byť se tak původně dělo odtokovou stokou, do níž v těsné blízkosti byla voda uměle svedena. Pozemek tvořící dno takového rybníka proto nemůže být ve vlastnictví žalobce s ohledem na čl.10 Ústavy z roku 1960.

V dovolání proti tomuto rozsudku uplatňuje žalobce jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Poukazuje na skutečnost, že po znovuobnovení rybníka počátkem padesátých let byl vodní tok sveden do umělého kanálu, takže neprotékal po předmětném pozemku. Odvolací soud i přesto považoval pozemek za dno rybníka na vodním toku, přičemž nepřihlédl k České normě ČSN 466800, v níže rybník mimo vodní tok definován jako rybník s celoročně regulovaným přítokem vody, umístěný mimo vodní tok, zatímco rybník průtočný je definován jako rybník s nepřetržitým průtokem, zpravidla ležící na vodním toku, nebo rybník se zdržením vody méně než 20 dnů. Podle dovolatele \"jestliže byl S. rybník zbudován tak, že vody obou potoků, které původně protékaly jeho dnem, byly svedeny do odtokové stoky, a přítok vody do rybníka byl pomocí technického zařízení celoročně regulován, pak se nepochybně jedná o neprůtočný rybník, tj. rybník mimo vodní tok, jak je uveden v ČSN 466800\". Dovolatel rovněž vytýká, že odvolací soud se odchýlil od závěrů znalce Ing. V. Z., aniž svůj postup přesvědčivě odůvodnil. Na posouzení předmětného rybníka jako neprůtočného nemůže mít vliv okolnost, že právní předchůdce žalovaného zanedbal povinnou údržbu odtokového kanálu, takže v důsledku jeho zanesení proudila voda obou potoků do rybníka. Je toho názoru, že za situace, kdy došlo k porušení práva, nelze přiznat ochranu tomu, kdo právo porušil. Navíc podle § 3 odst. 1 ObčZ nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Navrhl proto zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil ve vztahu k včasnosti dovolání, že toto bylo podáno včas, když se tak stalo ve lhůtě 4 měsíců od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Ten obsahoval nesprávné poučení, podle něhož dovolání není přípustné (§ 240 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud považuje za oprávněný názor dovolatele, že dovolání podané u soudu dne 10.10.2003 proti rozsudku odvolacího soudu, jež bylo doručeno jeho právnímu zástupci 10.6.2003, bylo podáno včas, vzhledem k tomu, že poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání nereflektovalo možnou přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolatel byl řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.) a dovolání obsahuje dostatečná tvrzení o přípustnosti dovolání, jakož i uvedení konkrétního dovolacího důvodu.

Rozsudek odvolacího soudu v této věci je rozsudkem potvrzujícím. Je tomu tak bez ohledu na okolnost, že v mezidobí po vydání shora citovaného rozsudku dovolacího soudu ze dne 28. 5. 1998, došlo ke změně žalobního žádání, když namísto určení vlastnictví domáhal se žalobce přímo žalobou na plnění (v této věci na vyklizení) sporných pozemků. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je totiž patrno, že i ve vztahu k takto změněné žalobě stíhala soudy obou stupňů povinnost vyřešit si jako prejudicielní otázku okolnost, zda žalobce byl vlastníkem pozemků, na nichž se rybník spolu s hrázemi a příslušenstvím nachází. Odvolací soud zde, shodně se soudem prvního stupně, založil své rozhodnutí na posouzení jiné právní otázky, než která byla řešena shora citovaným rozhodnutím dovolacího soudu.

Po přezkoumání obsahu spisu a dovolacích důvodů uplatněných dovolatelem však dovolací soud byl nucen dojít k závěru, že dovolání v této věci není opodstatněné.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).

O takový případ jde v posuzované věci.

Dřívější rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 20. 2. 1995 spočívalo na závěru, podle něhož předmětné pozemky, na nichž se rybník nachází, byly ve vlastnictví obce (žalobce) ku dni 31.12.1949, byť v té době rybník jako stavba byl stavbou nedokončenou. Tento názor nebyl akceptován dovolacím soudem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.05.1998, sp. zn. 2 Cdon 1192/97), jak bylo shora uvedeno.

V nyní dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož předmětný rybník je součástí vodního toku, který vzhledem k ustanovení § 31 vodního zákona ve vztahu k článku 10 Ústavy č. 100/1960 Sb., byl ve vlastnictví státu a jako takový nemohl přejít na obec (žalobce). Z uvedeného rozdílu je patrno, že v poměru mezi dřívějším rozhodnutím odvolacího soudu, které bylo zrušeno rozsudkem dovolacího soudu, a nyní dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, se neuplatní důsledek vázanosti závazným právním názorem dovolacího soudu. Tím méně lze dovodit, že by shora uvedená otázka řešená odvolacím soudem byla již otázkou, o níž bylo rozhodnuto citovaným rozhodnutím dovolacího soudu. Představuje proto řešení zaujaté odvolacím soudem otázku zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve vztahu k § 237 odst. 3 o.s.ř.

Při posouzení opodstatněnosti podaného dovolání v této věci bral dovolací soud do úvahy, že dovolacímu přezkumu předložená otázka nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu výslovně řešena.

Dovolací soud se ztotožňuje se závěry rozsudku odvolacího soudu, jak jsou tyto podrobně rozvedeny v odstavci posledním na straně 4 jeho rozsudku a pro stručnost na tuto argumentaci odkazuje. Za situace, kdy (vzhledem k shora zmíněnému závěru dovolacího soudu) nepřichází do úvahy důvod přechodu pozemku na žalobce podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., když současně nepřichází do úvahy ani varianta uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) týkající se pozemků zastavěných stavbami ve vlastnictví fyzických osob, zbývalo posoudit, zda je naplněna hypotéza ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Podle něj přecházejí dnem účinnosti zákona do vlastnictví obce i nezastavěné pozemky. Odvolací soud však správně poukázal na důsledek plynoucí z ustanovení článku 10 Ústavy č. 100/1960 Sb., která byla platná a účinná i v době přijetí a nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. Podle tohoto ustanovení ve smyslu § 31 odst. 1 vodního zákona, byly ve státním vlastnictví vodní toky, jakož i nádrže na těchto tocích, včetně jejich koryt. Tento důsledek se proto vztahuje i na pozemky vodou v nich zaplavených v podobě rybníků.

S ohledem na závěr odvolacího soudu vztahující se k zjištění, že stav, kdy rybník S. byl rybníkem na vodním toku (což je závěr, jehož přezkum se vymyká z mezí dovolacího přezkumu), je třeba považovat rovněž za správný závěr odvolacího soudu, že důsledek z toho plynoucí (existující ku dni nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.) vylučuje možnost přechodu pozemku s rybníkem, hrází a příslušenstvím, do majetku obce (tedy žalobce v této věci). Stejně tak se dovolací soud shoduje s posouzením povahy předmětného rybníku, jak to učinil odvolací soud. Za správný proto považuje i závěr, že rybníkem na vodním toku je i takový rybník, který je z vodního toku bezprostředně napájen, byť se tak původně dělo obtokovou stokou, do níž v těsné blízkosti rybníka byla voda uměle sváděna. Pak ovšem obstojí jako správný i konečný závěr odvolacího soudu, podle něhož s odkazem na článek 10 Ústavy č. 100/1960/Sb. nemůže být pozemek, tvořící dno a břehy rybníku, ve vlastnictví žalobce. Ten se pak jako nevlastník nemohl úspěšně domáhat vyklizení tohoto pozemku a pozemků tvořících součást rybničního hospodářství, na nichž žalovaný vykonává rybářské právo náležející státu podle § 6 odst. 1, 4 zákona č. 102/1963 Sb.

Podle 243b odst. 2 o.s.ř. proto dovolací soud dovolání zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů vynaložených na vyjádření žalobců k dovolání dovolatele použil dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 a § 224 odst. 1 o.s.ř. ustanovení § 150 téhož právního předpisu o možném nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a to v daném případě vzhledem jednak k povaze projednávané právní věci a jednak vzhledem k obsahu uváděného vyjádření k dovolání, rekapitulujícího procesní vyjádření žalobců učiněná již v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2004

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru