Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2359/2012Rozsudek NS ze dne 15.02.2013

HeslaBezdůvodné obohacení
Nájem pozemku
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2359.2012.1
Dotčené předpisy

§ 456 obč. zák.

§ 458 odst. 1 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2359/2012

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobců a) J. B., b) M. B., oba bytem H. n. V., H. 11, zastoupených Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 7a, proti žalovanému Š. M., nar. 26. 1. 1950, bytem Č. B., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 58/16, o zaplacení částky 250.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 180/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2011, č. j. 19 Co 2200/2011-366, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2011, č. j. 19 Co 2200/2011-366, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 2. 2012, č. j. 19 Co 2200/2011 – 384, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

A. Předchozí průběh řízení

Žalobci se svým návrhem domáhali po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 250.600,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění návrhu uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemků v areálu letiště H. v katastrálním území H., které v minulosti žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy. Přestože následně nájemní smlouvu vypověděl, předmětné pozemky užívá i nadále. Na některých jsou umístěny stavby ve vlastnictví žalovaného, jiné užívá za účelem přístupu k letištní ploše a jiné manipulaci. Po celou dobu užívání pozemků bez právního důvodu žalovaný za toto užívání hradí žalobcům částku 1 Kč za m2 ročně. Žalobci se domnívají, že je tato částka nepřiměřeně nízká a na straně žalovaného tak vzniká bezdůvodné obohacení, kterého se domáhají za období od 19. 5. 2006 do 30. 6. 2010.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že výše bezdůvodného obohacení měla vycházet z částky, kterou inkasují ostatní pronajímatelé pozemků v areálu letiště, a která činí nejčastěji právě 1,- Kč za m2 ročně.

Soudy obou stupňů zjistily, že pozemky v areálu letiště H. vlastní kromě žalobců i několik dalších osob, které mají uzavřené nájemní smlouvy s A. Č. B. Z uvedených nájemních smluv (č. l. 251, 264, 272, 276, 289, 294, 299 a 304), kterými soud prvního stupně provedl dokazování, bylo zjištěno, že výše nájemného je ve většině případů stanovena na 1,- Kč/1 m2. Jedině v nájemní smlouvě příbuzných žalobců (č. l. 251) je u některých parcel sjednané nájemné ve výši 5,- Kč/ 1 m2 ročně. Z uvedených smluv se podává, že pozemky byly pronajaty za účelem provozování letecké činnosti a nachází se na nich vzletová a přistávací dráha, letištní zařízení a stavby. Z nájemní smlouvy žalobců se žalovaným (č. l. 145), výpovědi nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2004 (č. l. 232) a dopisu žalovaného, v němž navrhuje uzavření nové nájemní smlouvy (č. l. 45) vyplývá, že žalovaný si předmětné pozemky pronajímal společně se společností Helicopter s.r.o. Následně došlo k vypořádání spoluvlastnictví žalovaného a společnosti Helicopter s.r.o. k budovám nacházejícím se na předmětných pozemcích. Z uvedeného důvodu žalovaný nájemní smlouvu vypověděl a navrhl žalobcům uzavření nové nájemní smlouvy, kde by figuroval jako jediný nájemce.

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. července 2011, č.j. 34 C 180/2008-336, žalobě vyhověl do výše 159.425,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a zamítl v částce 91.175,- Kč s příslušenstvím (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl k závěru o deformaci tržního prostředí v areálu letiště. Proto usoudil, že ke stanovení obvyklé výše nájemného v daném případě není vhodné aplikovat porovnávací metodu, neboť se nejedná o situaci, kdy se srovnávané ceny vytvářejí ve fungujícím tržním prostředí. Z uvedeného důvodu použil nájemné odvozené od tržní ceny pozemků v dané lokalitě, když vyšel ze znaleckého posudku soudního znalce Ing. R. K., který stanovil nájemné na výši 5 Kč za m2 ročně.

Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 8. listopadu 2011, č.j. 19 Co 2200/2011-366 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v částce 159.425,- Kč s příslušenstvím zamítl a žalobcům uložil povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté co opětovně provedl dokazování některými listinnými důkazy, konkrétně znaleckým posudkem Ing. V. P. z roku 1999 a nájemními smlouvami na pozemky v areálu letiště, u kterých bylo smluveno nájemné ve výši 1 Kč za m2 ročně, dospěl k závěru, že v areálu letiště není tržní prostředí nijak deformováno a výše obvyklého nájemného tak činí 1 Kč,- za m2 ročně.

B. Dovolání

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v § 237 odst. 1 písm. a). Jako dovolací důvody uvedli, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a dále, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně namítali:

a) odvolací soud nesprávně aplikoval § 458 odst. 1 obč. zák., neboť nesprávně stanovil obvyklou výši nájmu, vycházel-li ze závěru o fungujícím tržním prostředí v dané lokalitě, aniž by k tomu provedl jakékoliv důkazy.

b) odvolací soud nezkoumal platnost nájemních smluv, kterými provedl dokazování. Rovněž nezkoumal, zda nedošlo k uzavření měnících dodatků o zvýšení nájemného k těmto smlouvám. Nebylo provedeno dokazování, kterým by se potvrdilo, nebo vyvrátilo tvrzení o cenovém diktátu dominantního nájemce na daném trhu. Navíc odvolací soud stanovil výši obvyklé ceny odlišně od soudního znalce Ing. F., ačkoliv z jeho znaleckého posudku vycházel.

c) odvolací soud se nezabýval možností aplikace ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák., o zákonném obnovení nájemní smlouvy zaniklé uplynutím doby.

d) odvolací soud nesprávně uložil každému ze žalobců povinnost nahradit polovinu nákladů řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

C. Přípustnost

Zákonem č. 404/2012 Sb. byl s účinností ke dni 1. 1. 2013 novelizován občanský soudní řád. V rámci novely doznala úprava dovolacího řízení podstatných změn. V přechodných ustanoveních k uvedené novele občanského soudního řádu se uvádí, že dovolání „proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ (srov. čl. II odst. 7 zákona č. 404/2012 Sb.) Rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci bylo vydáno dne 8. 11. 2011, tedy před účinností zákona č. 404/2012 Sb. Dovolací soud proto dovolání žalobce projednal podle znění občanského soudního řádu účinného ke dni 31. 12. 2012, s výjimkou ustanovení § 243c odst. 3 zákona, který použil v znění účinném k 1. 1. 2013.

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř.

Protože odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve věci samé, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

D. Důvodnost

Dovolání je důvodné.

1. K námitkám nesprávné aplikace § 458 odst. 1 obč. zák. (ad a/)

Námitka uvedená pod písmenem a) je důvodná. Podle § 456 občanského zákoníku se předmět bezdůvodného obohacení musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Uživatel cizí věci však spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit nedokáže. Občanský zákoník pro tento případ stanoví, že nelze-li vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, musí být „poskytnuta peněžitá náhrada“ (srov. § 458 odst. 1 obč. zák.). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že tato náhrada musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2001, sp. zn. 25 Cdo 1935/99, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006). Judikatura obsahuje i další konkrétní pravidla pro určení obvyklé ceny (nájmu), která vymezují obsah tohoto pojmu. Bez zohlednění této související judikatury nelze správně aplikovat § 458 odst. 1 obč. zák.

V rozsudku ze dne 6. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 1207/2007 Nejvyšší soud ČR uvedl, že výše bezdůvodného obohacení za užívání věci bez právního důvodu odpovídá částce, „kterou by nájemce byl za běžných okolností povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Aby mohlo jít o částku skutečně “obvyklou” vzhledem ke srovnávanému stavu, je nepochybné, že při srovnání musí být respektováno jak posuzované místo a období, tak charakter, stav i způsob užívání konkrétní věci.“ V usnesení ze dne 24. března 2009, sp. zn. 30 Cdo 5441/2007 Nejvyšší soud dovozuje, že: „výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním bytu bez právního důvodu odpovídá ceně obvyklé v daném místě a čase, která se vytváří na trhu s byty s neregulovaným nájemným (tzv. tržní nájemné), a je dána nabídkou a poptávkou[…]“. V rozsudku ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1786/2009, Nejvyšší soud opět zdůrazňuje, že majetkovým vyjádřením prospěchu získaného užíváním věci bez právního důvodu „je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného.“

Kromě těchto rozhodnutí se určením obsahu pojmu „obvyklá cena“ zabývají i další rozhodnutí, která aprobují využití kupní ceny statku k určení obvyklé ceny za jeho užívání. V rozsudku ze dne 20. března 2012, sp. zn. 28 Cdo 337/2011, Nejvyšší soud uvedl, že „je legitimní, aby znalec stanovil obvyklou cenu nájemného určitým (správně určeným) procentem z obvyklé kupní ceny užívané věci; znalecký ústav […] však stanovil nájemné za užívání předmětných pozemků procentem z jejich úřední ceny, a tedy výši nájemného - v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu - vyčíslil v kvaziúřední výši nereflektující poměry na trhu.“. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2012, sp. zn. 28 Cdo 4022/2011, pak dodal, že „soudy při zjišťování výše obvyklého nájemného musí sledovat ocenění užívacího práva a nikoliv užívané věci, byť sama hodnota užívané věci může být relevantním kritériem při hodnocení přiměřenosti zjištěné výše obvyklého nájemného (viz citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1526/2009).“ Pro úplnost dovolací soud uvádí, že v rozsudku ze dne 24. června 2009, sp. zn. 28 Cdo 1526/2009, Nejvyšší soud poukázáním na hodnotu užívané věci (v daném případě automobilu) dochází k závěru o nepřiměřeně vysoce odhadované náhradě za užívání věci bez právního důvodu (soudní znalec dospěl k náhradě šesti až osminásobně překračující cenu vozidla). Nic však nebrání tomu, aby tržní cena statku mohla být použita jako korekce i v případě nepřiměřeně nízce stanovené hodnoty užívání věci bez právního důvodu.

Z uvedeného lze dovodit několik pravidel pro stanovení výše obvyklé ceny: Musí se jednat o cenu danou nabídkou a poptávkou, která odpovídá výši úhrady za obdobné plnění za běžných okolností. Je nutno respektovat všechny specifické podmínky daného vztahu (způsob, okolnosti, místo, čas, charakter užívání).

Pro úplnost dovolací soud uvádí definice obvyklé ceny, které lze nalézt v právním řádu: Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (v § 2 odst. 1), obvyklou cenou rozumí takovou, „která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím.“. Další definici nalezneme v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách (§ 2 odst. 6), který obvyklou cenu definuje jako cenu „shodného nebo z hlediska užití porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávaná mezi prodávajícími a kupujícími, kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže“.

Jak vyplývá z předeslaného, judikatura Nejvyššího soudu i zákony při stanovení obvyklé ceny kladou důraz na její určení s ohledem na běžné okolnosti (v judikatuře „běžné okolnosti“, zákon o oceňování uvádí, že se do výše obvyklé ceny „nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu“, zákon o cenách pak, mimo jiné, hovoří o „ekonomické nezávislosti stran“).

V souzené věci z nájemních smluv soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že pozemky v areálu letiště H. pronajímají kromě žalobců i další osoby (jejich nájemní smlouvy lze najít ve spisu pod č. l. 251, 264, 272, 276, 289, 294, 299 a 304). Dále soudy obou stupňů zjistily, že pozemky byly pronajaty za účelem provozování letecké činnosti a nachází se na nich vzletová a přistávací dráha, letištní zařízení a stavby. Z nájemní smlouvy žalobců ze dne 16. 12. 1999 se žalovaným (č. l. 145), výpovědi nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2004 (č. l. 232) a dopisu žalovaného, v němž navrhuje uzavření nové nájemní smlouvy (č. l. 45) bylo zjištěno, že žalovaný si předmětné pozemky pronajímal společně se společností Helicopter s.r.o. Protože následně došlo k vypořádání spoluvlastnictví k budovám nacházejícím se na předmětných pozemcích, žalovaný nájemní smlouvu vypověděl a navrhl žalobcům jako jediný nájemce uzavření nové nájemní smlouvy.

Z uvedených skutkových zjištění obou soudů plyne, že letiště H. je samostatným trhem, protože na něm existuje omezený počet subjektů na straně pronajímatelů i nájemců a z důvodu zastavění pozemků stavbami nájemců není pravděpodobné, aby na tento trh vstoupil nový subjekt. Je těžko představitelné, že by nájemcům pozemků pod letištěm konkuroval jiný subjekt, který by nabízel vlastníkům pozemků lepší podmínky. Rovněž absurdní je představa, že by vlastníkům pozemků pod letištěm mohl být reálnou konkurencí vlastník pozemků sousedících s areálem letiště. Na tomto trhu tak vystupuje na straně poptávky vždy jeden ze dvou nájemců (žalobce, nebo A. Č. B.). Na straně nabídky vystupuje vždy jeden z několika pronajímatelů. Protože se na pozemcích nacházejí letištní budovy a zpevněné plochy, žádný z nájemců nemá jinou možnost, než si pronajmout určitý pozemek (na kterém se nachází určitá část letiště) právě od určitého konkrétního pronajímatele (vlastníka předmětného pozemku). Žádný z pronajímatelů nemá jinou možnost (vzhledem k absenci námitky neoprávněnosti staveb na pozemcích žalobců lze usuzovat na jejich oprávněnost), než pronajmout své pozemky určitému nájemci, a to tomu, jehož stavby se na předmětném pozemku nacházejí, resp. s nimi funkčně souvisejí. Ani jedna ze stran vztahu tedy nemá možnost vybrat si jiného smluvního partnera, než právě jednoho konkrétního. Stručně řečeno, o žádný pozemek ani žádného nájemce neprobíhá soutěž. Z předeslaných důvodů je trh s pozemky v areálu letiště H. uzavřeným trhem a podmínky na něm nelze označit za běžné. Proto také lze souhlasit s argumentem žalobců, že by bylo absurdní, aby v uzavřeném prostředí areálu letiště, byla stanovena obvyklá výše nájemného za použití porovnávací metody, která je determinována deformovanou výší nájemného dosahovanou u ostatních pronajímatelů, kteří se tržně nechovají.

Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že v souzené věci je pro stanovení obvyklé ceny třeba srovnat výši nájemného i s nájemným jiných pozemků v dané lokalitě, ač způsob užívání těchto pozemků není stejný. Cílem je zjistit, jaké nájemné by žalobci mohli dosáhnout, kdyby měli možnost svůj pozemek pronajmout jinému subjektu. Současně při stanovení obvyklé výše nájmu lze vycházet i z hodnoty pozemků, ne však bezvýhradně, protože „soudy při zjišťování výše obvyklého nájemného musí sledovat ocenění užívacího práva a nikoliv užívané věci“ (srov. výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2012, sp. zn. 28 Cdo 4022/2011). Poptávka po nájmu pozemku totiž nemusí kopírovat poptávku po koupi pozemků.

2. K námitkám vad dokazování (ad b/)

Námitka uvedena pod písmenem b), týkající se nepřezkoumání platnosti, pravdivosti provedených důkazů, nedostatku provedených důkazů a hodnocení důkazů není důvodná. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací. Účastnici tedy mají povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti. Pokud účastník skutečnosti pro něj příznivé netvrdí a tyto nevyjdou v řízení ani jinak najevo, je důsledkem pro něj nepříznivé rozhodnutí.

Námitkou stanovení výše obvyklého nájmu odlišně od znalce Ing. F. žalobci uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) Skutkové zjištění nemá v důsledku vadného hodnocení důkazů oporu v provedeném dokazování tehdy, je-li v hodnocení důkazů odvolacím soudem z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti nebo věrohodnosti logický rozpor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1183/2006) Pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března. 2011, sp. zn. 23 Cdo 628/2010) Skutečnost, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neznamená, že je znaleckým posudkem vázán, a že jej musí bez dalšího převzít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2012, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010), neboť jde jen o jeden ze soudem hodnocených důkazů. V souzené věci dovolací soud nemá za to, že by skutkové zjištění odvolacího soudu nemělo v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Ačkoliv odvolací soud vycházel i ze znaleckého posudku Ing. F., rovněž tak vycházel i z jiných důkazů, zejména nájemních smluv mezi A. a vlastníky ostatních pozemků v areálu letiště H. Skutkové zjištění o výši obvyklého nájmu se tak opírá i o jiné důkazy a dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. tak nemůže být založen skutečností, že soud nepřevzal závěr znaleckého posudku bez dalšího. Proto ani uvedená námitka není důvodná.

3. K ostatním námitkám

Námitka uvedená pod písmenem c), týkající se možnosti aplikace § 676 odst. 2 obč. zák. není důvodná. Dle ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. „Užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně.“ Pro aplikaci citovaného ustanovení je rozhodné, že se vztahuje pouze na případ skončení nájemního vztahu sjednaného na dobu určitou. (srov. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1926 - 1929). Vzhledem k tomu, že v souzené věci byla uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou (ve spisu na č. l. 145 - 146), nelze ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. aplikovat. Navíc se uvedené ustanovení vztahuje na zánik nájmu uplynutím doby. Ani o tuto situaci se však v souzené věci nejedná, neboť k zániku nájmu došlo výpovědí.

Dovoláním rovněž napadený výrok o nákladech řízení, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti němu nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na výše uvedené dovolací soud pro nesprávné právní posouzení věci rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o. s. ř.)

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 15. února 2013

JUDr. Iva Brožová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru