Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2338/2009Usnesení NS ze dne 29.10.2009

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2338.2009.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2338/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce T. J. N. L., zastoupený advokátkou proti žalovaným 1. Č. s. t. v., zastoupenému advokátem a 2. B. a. f., o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně sp. zn. 18 C 22/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2008, č. j. 37 Co 295/2008-108, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit náklady dovolacího řízení 1. žalovanému ve výši 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Odvolací soud rozhodoval ve věci určení vlastnictví k nemovitostem, a to budovy č.p. 60 na pozemku parc.č. 413 a pozemku parc.č. 414/1, vše zapsané na LV 1000, pro katastrální území N. L., Katastrální pracoviště B.-m. (v žalobě dále specifikovaných). Odvolací soud došel k závěru, že předmět řízení a žalobce jsou totožní s řízením ve věci, která již byla dříve vedena a rozhodnuta u téhož soudu.

Ve shodě se soudem první instance odvolací soud konstatoval, že se jedná o stejnou určovací žalobu, týkající se stejných nemovitostí, tvrzení ve vztahu k důvodům vlastnictví jsou stejná a stejná je i totožnost žalobce, u něhož dochází pouze ke změnám názvu; na straně žalované přibyl pouze nový vlastník sporných nemovitostí. Odvolací soud dospěl k závěru, že je ve věci dána překážka věci rozsouzené a proto řízení zastavil. Rozhodl, že nepřipouští přistoupení České spořitelny jako dalšího účastníka na straně žalovaných. Zavázal žalobce zaplatit prvnímu žalovanému na nákladech řízení částku 12.614,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce. Dále stanovil, že žalobci bude po právní moci usnesení vrácen soudní poplatek ve výši 4.000,- Kč a ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání pro nesprávné právní, zejména procesní posouzení věci odvolacím soudem. Tvrdil, že žalobce není identický s původním žalobcem ve věci, která byla již pravomocně skončena. Jednalo se o dva odlišné právní subjekty, a proto se nemohlo jednat o překážku věci rozsouzené – rei iudicatae. Dovolatel se domníval, že odvolací soud zkrátil žalobce na svých právech, neboť mu neumožnil se ve věci vyjádřit a doplnit svá tvrzení. Navrhl, aby napadená usnesení dovolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ad 1. se k dovolání vyjádřil. Považoval napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Poukazoval na to, že žalobce je týmž žalobcem jako v předcházející rozhodnuté věci, pouze účelově změnil svůj název, jednalo se o tutéž spornou nemovitost. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)). Přípustnost dovolání byla dána podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

Nejvyšší soud shledal, že:

1. T. j. N. L. vystoupila na své členské schůzi dne 29. 1. 1992 ze svazku ČSTV. Na základě a v souladu se stanovami vstoupila se svými členy a movitým i nemovitým majetkem (včetně nyní sporných nemovitostí) do Č. o. s. P. Dne 24. 2. 1992 byla pak jednota zaregistrována u Č. o. s. P. s novým názvem T. j. S. N. L. pod registračním číslem 37023341. Ze spisu sp. zn 13 C 287/92 bylo zjištěno, že jiný žalobce, dříve s názvem Č., později Č. o. s. P., uplatnil u soudu návrh na vrácení sokolského majetku, resp. téhož majetku (nemovitostí), který je předmětem sporu. Návrh byl vzat zpět a proto bylo řízení usnesením ze dne 2. 3. 1998 zastaveno (podrobnější rekapitulace viz č.l. 59-64 spisu).

2. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2318/2006, bylo odmítnuto dovolání T. j. S. N. L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005, č. j. 38 Co 373/2003-107, na určení vlastnictví, ve věci týkající se identických nemovitostí shodně označených tak, jako nyní v dalším žalobním návrhu T. j. S. N. L. k Městskému soudu v Brně ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 18 C 22/2008. Přestože žalobce vystupoval při podání této žaloby jako T. j. N. L., podle potvrzení Ministerstva vnitra ze dne 16. 2. 1998 (tedy již deset let před podáním žaloby) byl správný název žalobce T.J. N. L., což v průběhu řízení žalobce nakonec sám upřesnil (č. l. 47). Kromě výše uvedeného odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem byla odmítnuta žalobcem podaná ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2005, č. j. II.ÚS 502/05-125 (viz odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, též dovolacího na č. l. 63 a na č. l. 100 rozhodnutí Ústavního soudu).

3. Totožnost účastníků:

a) Žalovaný 1. je v tomto řízení zcela totožný se žalovaným v řízení, které bylo vedeno u Městského soudu pod sp. zn. 29 C 73/98 a bylo pravomocně skončeno dne 11. 7. 2005, a to rozsudkem Městského soudu v Brně, č. j. 29 C 73/98-89, ze dne 21. 3. 2003 ve spojení s výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005, č. j. 38 Co 373/2003-107.

b) Žalovaný 2. je jeho právním nástupcem, který nemovitosti nabyl na základě smlouvy o převodu vlastnictví ze dne 26. 10. 2006 a je zapsán jako vlastník sporných nemovitostí v katastru nemovitostí.

c) Žalobce tvrdil, že není subjektem identickým s původním žalobcem v řízení - T. j. S. N. L.. Jde o tentýž identický subjekt, registrovaný pod IČ 18826636, který registrací u Ministerstva vnitra ke dni 24. 4. 1991 jako samostatný subjekt vznikl; jedná se týž subjekt, který je se stejným identifikačním číslem na stejné adrese registrován, jak uvedeno výše, u České obce sokolské Praha, kam vstoupil se svým členstvem i majetkem ke dni 24. 2. 1992. Žalobce se v opětovném žalobním návrhu a dovolání snaží vystupovat jako zcela „nová“ právnická osoba. Identický žalobce pouze průběžně a opakovaně mění svůj název, sídlí na stejné adrese pod stejným IČO. V obou případech se jedná o žalobu na určení týchž sporných nemovitostí, věc je skutkově totožně vymezena, pouze jinak žalobcem právně kvalifikována. Dovolací soud při svém neshledává, že by byl žalobce krácen na svých zákonných právech tak, jak tvrdí v dovolání.

Pro úplnost dovolací soud rekapituluje změny názvů téhož žalobce se stejným IČO a sídlem v letech 1992-2008:

a) T. j. N. L.,

b) T. j. S. N. L.

c) T. j. N. L. (žalobní návrh k Městskému soudu v Brně ze dne 6 .2. 2008, sp. zn. 18 C 22/2008 ),

d) T.J. N. L. (oprava názvu ze dne 9. 4. 2008 k témuž soudu ke sp. zn. 18 C 22/2008).

4. Za této situace je rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené zcela správné a dovolací soud v dalších podrobnostech odkazuje na rozsudek odvolacího soudu, jenž – též správně – po procesní stránce odkázal na ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. o překážce věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) jako nedostatku podmínky řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř.

5. Uplatněný dovolací důvod tedy není naplněn a odvolací soud rozhodl ve věci správně. Nejvyšší soud proto dovolání zamítá (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

6. Straně žalované 1. vznikl nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle § 243b odst. 5 a následujících ustanovení o. s. ř., jakož i podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. Za jeden úkon zástupce náleží výchozí sazba odměny 20.000,- Kč, redukovaná (jen jeden úkon v řízení) na polovinu, tj. na 10.000,- Kč (§ 5 písm. b/, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). K tomu náleží 300,- Kč režijního paušálu (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy v součtu 10.300,- Kč; to vše povýšeno o 19% daň z přidané hodnoty (přiznanou zástupci již před nižší instancí), kterou je advokát povinen odvést, tedy celkem 12.257,- Kč. Ve smyslu ustanovení § 149 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1. v tomto řízení zastupoval. Žalovaný 2. se k dovolání nevyjádřil, nevznikl mu tedy nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 29. října 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru