Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2322/2020Usnesení NS ze dne 14.09.2020

HeslaNáhradní pozemek
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2322.2020.1
Dotčené předpisy

§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2322/2020-1760

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Z. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Davidem Michalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Bucharova 1314/8, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, za vedlejší účasti na straně žalované 1) Povodí Vltavy, státního podniku, identifikační číslo osoby 708 89 953, se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, a 2) ARLEN REALITY s.r.o., identifikační číslo osoby 284 28 536, se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 201/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, č. j. 14 Co 257/2018-1606, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. V poměru mezi žalobcem a vedlejší účastnicí ARLEN REALITY s.r.o. nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Rozsudkem ze dne 5. 4. 2018, č. j. 6 C 201/2011-1522, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), jako jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II – V).

K odvolání žalobce a vedlejších účastníků Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně zrušil v části výroku pod bodem I co do zamítnutí žaloby na vydání pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, jakož i v nákladových výrocích pod body II, III a IV, a v tom rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; „jinak“ (tj. v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v katastrálním území XY) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (vše výrokem pod bodem I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud změnil výrok V rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou vedlejší účastnicí ARLEN REALITY s. r.o. a v poměru mezi žalobcem a touto vedlejší účastnicí pak rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III).

Proti rozsudku odvolacího soudu, části jeho výroku pod bodem I, kterou by rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a nákladovým výrokům uvedeným pod body II a III, podal dovolání žalobce (dále též jako „dovolatel“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla „zcela“ vyřešena, popřípadě v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak (než v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1568/2011). Za nesprávný považuje dovolatel závěr odvolacího soudu, že mu nelze – jako náhradní – vydat inkriminované pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY s odůvodněním, že jde o pozemky k tomuto účelu nevhodné (nezpůsobilé), které již nejsou ve vlastnictví státu (České republiky), nýbrž (druhé) vedlejší účastnice řízení na straně žalované (ARLEN REALITY s.r.o.), jež je nabyla od jiných oprávněných osob, jimž byly tyto sporné pozemky vydány jako pozemky náhradní (§ 11a zákona o půdě) v paralelním soudním řízení, jež bylo sice již pravomocně skončeno, avšak zahájeno bylo později než toto žalobcem iniciované řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., zabýval tím, zda je dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).

Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či libovolném, svévolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky, dále nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014.

Za kritéria „vhodnosti“ pozemků lze přitom např. pokládat, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě.

Co do otázky vhodnosti žalobcem nárokovaných pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY, jako pozemků náhradních (§ 11a zákona o půdě) k uspokojení jeho restitučního nároku se odvolací soud napadeným rozsudkem nikterak nezpronevěřil ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž za nevhodný náhradní pozemek vybraný oprávněnou osobou je nutno pokládat i pozemek zatížený právy třetích osob, přičemž právy třetích osob je pozemek zatížen i v případě, je-li ve vlastnictví třetích subjektů – v nyní projednávané věci druhé účastnice řízení na straně žalované – ARLEN REALITY s.r.o. (vedle již shora odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011, srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, a přiměřeně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 403/2018).

Ani v nyní posuzované věci – za nezměněných poměrů – Nejvyšší soud neshledává důvody k přehodnocení shora uvedených judikatorních závěrů (s nimiž konvenuje i právní posouzení věci odvolacím soudem) a neskýtá k němu prostor ani další zde uplatněná argumentace dovolatele.

K námitkám dovolatele sluší se snad přiměřeně odkázat i na rozhodovací praxi akcentující další právní prostředky, jež jsou k dispozici i oprávněné osobě požadující vydání konkrétních náhradních pozemků, včetně návrhu na nařízení předběžného opatření směřujícího k zákazu dispozic s nárokovanými pozemky (mutatis mutandis srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018) a při jeho použití by bylo lze dovolatelem kritizovanému stavu předejít. S ohledem na uvedené pak postrádá závažnost i dovolatelem vznesený požadavek, aby soudy v případě „vzájemně si konkurujících řízení“ na vydání týchž náhradních pozemků různým oprávněným osobám (o nichž ani vždy nemusejí mít povědomí) bez dalšího vždy považovaly za prioritní nárok uplatněný v dříve zahájeném řízení. Nadto sluší se připomenout, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá České republice – Státnímu pozemkovému úřadu uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku, je rozhodnutím státního orgánu o nabytí vlastnictví, podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem jeho právní moci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017).

Napadá-li pak dovolatel rozsudek odvolacího soudu výslovně i ve výrocích pod body II a III, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů před soudy obou stupňů mezi žalobcem a druhou vedlejší účastnicí řízení na straně žalované, není dovolání v tomto rozsahu přípustné již se zřetelem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), v celém rozsahu nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Dovolací soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem a druhou vedlejší účastnicí na straně žalované (ARLEN REALITY s.r.o.), vůči níž se řízení – se zřetelem na jeho předmět, určený zde nárokovými pozemky – končí (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Nákladový výrok reflektuje situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy označené vedlejší účastnici v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

V poměru mezi žalobcem, žalovanou a prvním vedlejším účastníkem na straně žalované (Povodí Vltavy, státní podnik) nebylo o nákladech dovolacího řízení rozhodováno, neboť vůči nim se tímto rozhodnutím řízení nekončí (rozhodnutí odvolacího soudu je dílem kasační – ohledně pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY) a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude proto ve vztahu k těmto účastníkům rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 9. 2020

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru