Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2202/2000Rozsudek NS ze dne 13.03.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2202.2000.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2202/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání Š. J., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31.5.2000, sp.zn. 6 Co 3136/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 7 C 15/95 / žalobce Š. J. proti žalované České republice - Okresnímu úřadu v Č. B., o určení vlastnického práva /, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

O žalobě žalobce, podané u soudu 26.1.1995, rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 3.9. 1998, čj. 7 C 15/95-52, tak, že určil, že vlastníkem pozemků parc. č. 9, parc. č. 460/2, parc.č. 471 a parc. č. 1630 v katastrálním území R. u N. H., "je M. J., narozený 8.11.1910, a A. J., narozená 7.10.1896, oba posledně bytem v R." ; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalovaného státu, podaném Okresním úřadem v Č. B., rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 12.1.1999, sp.zn. 6 Co 3136/99. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobce Š. J., domáhajícího se určení, že vlastníky pozemků parc. č. 9, parc. č. 460/2, parc. č. 471 a parc. č. 1630 v R. jsou M. J., narozený 8.11.1910, a A. J., narozená 7.10.1896, oba posledně bytem v R.. Bylo také rozhodnuto, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

K dovolání žalobce byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 12.1.1999, sp.zn. 6 Co 3136/99, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu z 15.2.2000, 28 Cdo 772/99, a věc byla vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 3.9.1998, čj. 7 C 15/95-52.

V rozsudku dovolacího soudu bylo na základě právních závěrů z konkrétně citované uveřejněné soudní judikatury dovozováno, že nebylo možné přisvědčit závěru odvolacího soudu, který svým rozsudkem změnil žalobě vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé bez dalšího tak, že žalobu zamítl z údajného důvodu nedostateku pasívní legitimace na straně žalované České republiky - Okresního úřadu v Č. B. Dovolací soud uložil odvolacímu soudu, aby v dalším řízení si především objasnil otázku naléhavého právního zájmu na straně žalobce ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu a aby si také objasnil otázku pasívní legitimace na straně žalovaného a aby bylo upřesněno, zda žalobce setrvává na svém určovacím žalobním návrhu.

V dalším průběhu řízení žalobce rozšířil svůj žalobní návrh tak, že svou určovací žalobu uplatnil dále proti 1. Obci H. S., okres Č. B., a 2. L. Č. r., státnímu podniku. Žalobní návrh byl žalobcem "rozšířen o další odstavec ve znění: Navrhovatel Š. J. je oprávněn ve smyslu ustanovení § 4 a § 4a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. k uplatnění nároku u Pozemkového úřadu v Českých Budějovicích podle ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona k pozemkům parc. č. 9, parc. č. 460/20, parc. č. 471 a parc. č. 1630 v obci H. S., katastrální území R.". Odvolacímu soudu žalobce navrhl, aby připustil změnu žalobního návrhu a aby rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 3.9.1998, čj. 7 C 15/95-52, byl změněn a aby věc vrátil k dalšímu řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 31.5.2000, sp.zn. 7 Co 585/2000, především nepřipustil rozšíření žalobního návrhu vůči Obci H. S., a L. Č. r., státnímu podniku, jakož i o další návrh, že " navrhovatel Š. J. je oprávněn podle § 4 a § 4a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. k uplatnění nároku u Pozemkového úřadu v Českých Budějovicích podle ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona k pozemkům parc. č. 9, parc. č. 460/2, parc. č. 471 a parc. č. 1630 v katastrálním území R.". Dalším výrokem rozsudku odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žalobní návrh na určení, že vlastníky parcely č. 9, č. 460/2, č. 471 a č. 1630 v katastrálním území R. jsou M. J., narozený 8.11.1910 a A. J., narozená 7.10.1896, oba posledně bytem v R. Bylo také rozhodnuto, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že nebylo možné připustit žalobcem uplatněnou změnu žalobního návrhu. Odvolací soud poukazoval na to, že podle ustanovení § 216 odst. 1 občanského soudního řádu neplatí ustanovení § 92 občanského soudního řádu pro odvolací řízení, takže do odvolacího řízení nemůže přistoupit další účastník. Také další žalobcem uplatňovanou změnu žalobního návrhu / týkající se oprávnění žalobce uplatnit návrh podle ustanovení § 4 a § 4a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. u Pozemkového úřadu v Českých Budějovicích / odvolací soud nepřipustil s tím, že dosavadní výsledky řízení nedovolují bez dalšího dokazování rozhodnout o takto změněném žalobním návrhu. Odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu, a dodával, že jenom z tohoto důvodu nemohlo bez dalšího dojít k vyhovění žalobě žalobce. Odvolací soud dále poukazoval na to, že v odvolacím řízení zjistil z listu vlastnictví katastru nemovitostí pro katastrální území H. S., že jako vlastník pozemků parc. č. 9, parc. č. 460/2 a prac. č. 1630 je zapsána Obec H. S. a jako vlastník pozemků prac. č. 471 jsou na listu vlastnictví č. 24 pro uvedené katastrální území uvedeny L. Č. r.

Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně z 3.9.1998 / Okresního soudu v Českých Budějovicích, čj. 7 C 15/95-52/, tak, že žalobu žalobce směřující proti žalované České republice - Okresnímu úřadu v Č. B. zamítl, protože tento žalovaný není v této právní věci pasívně legitimován. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů odůvodnil odvolací soud tím, že se žalovaný této náhrady nákladů řízení vzdal.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 27.6.2000 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 19.7.2000, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.

Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení, s tím, že dovoláním napadený rozsudek je po právní stránce i po hmotné právní stránce nesprávný.

Ve svém dovolání dovolatel vyslovoval názor, že rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto v rozporu s ustanovením § 221 odst. 1 písm. b/ a d/ občanského soudního řádu. Odvolací soud nemohl žalobu zamítnout, nýbrž měl postupovat podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b/ ad/ občanského soudního řádu, když z údajného nedostatku pasívní legitimace původního žalovaného vyplývalo, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení a soud nepřibral za účastníka řízení toho, kdo měl být účastníkem řízení. Dovolatel dále poukazoval na to, že uplatnil-li žalobce nárok na vydání nemovitostí a poté byly požadované lesy převedeny z dispozice státu na Obec H. S., pak tu bylo disponováno s majetkem v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., šlo tedy o neplatný úkon a nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva uvedenou obcí ; tento neplatný úkon učinil státní orgán - Okresní úřad v Č. B. Pozemky, o něž v tomto řízení šlo, byly přiděleny národnímu podniku - s. l. až v roce 1963 a tento podnik měl k státnímu majetku jen právo hospodaření ; vlastníkem, i když "nepravým", byl stále stát, zastoupený okresním úřadem.

Podle názoru dovolatele nabyla v řízení o odvolání řešena otázka, na níž žalobce poukazoval již v odvolání, že totiž odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nemohlo být podáno vedoucím finančního referátu Okresního úřadu v Č. B., a toto odvolání mělo být, podle názoru dovolatele, odmítnuto podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu. Dovolatel také poukazoval na to, že nebyl k odvolacímu jednání předvolán, ani nebyl o konání odvolacího jednání vyrozuměn.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož odvolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení, jež bylo provedeno podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů / tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb., ve znění před novelizací zákonem č.. 30/2000 Sb./.

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu/ v již citovaném znění /, pokud směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé.

Odvolací soud svým rozsudek nepřipustil rozšíření návrhu na straně žalovaných vůči Obci H. S. a vůči L. ČR, jakož i o další žalobní návrh, že navrhovatel Š. J. je oprávněn podle ustanovení § 4 a § 4a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. k uplatnění návrhu u Pozemkového úřadu v Českých Budějovicích podle ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona ohledně pozemků parc. č. 9, parc. č. 460/20 v obci H. S., katastrální území R. Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud jmenovitě ustanovením § 216 odst. 1 občanského soudního řádu a také tím, že dosavadní výsledky řízení nedovolují bez dalšího dokazování o rozhodnout o změněném návrhu.

Podle ustanovení § 216 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ platila pro řízení u odvolacího soudu ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud dále nebylo stanoveno něco jiného / jako např. v § 216 odst. 1 občanského soudního řádu ohledně ustanovení § 92 téhož právního předpisu/.

Podle ustanovení § 96 odst. 2 občanského soudního řádu soud nepřipustil změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

V daném případě žalobce zvolil v řízení takový postup, jenž nespočíval ve změně označení žalovaného, ale uplatnil v odvolacím řízení tentýž žalobní návrh proti dalším dvěma žalovaným / a to vedle dosavadního žalovaného / a dále také uplatnil v odvolacím řízení nový žalobní návrh / a to vedle dosavadního určovacího žalobního návrhu/.

Za této situace v řízení přikročil odvolací soud k postupu podle ustanovení § 211 a § 96 odst. 2 občanského soudního řádu a uvedenou změnu návrhu nepřipustil. Jeho úvaze o tom, že výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, vycházející z těchto uvedených ustanovení občanského soudního řádu, nelze vytknout nic podstatného, protože tu skutečně šlo o zcela nové návrhy, o nichž v dosavadním průběhu řízení jednáno nebylo. O tomto nepřipuštěném novém návrhu nebylo tedy v tomto řízení jednáno ve věci.

Také pokud jde o právní závěr odvolacího soudu o tom, že tu na straně žalovaného státu - Okresního úřadu v Č. B. není dána pasívní legitimace v řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení, že tu je právo k nemovitostem, k nimž si žalovaný, označený žalobcem, nečiní vlastnické právo a také nečiní žádné úkony popírající právo, jehož určení se žalobce domáhá, nebylo možné dospět přesvědčivě k závěru, že proti tomuto žalovanému je žalobcem tvrzený nárok uplatněn po právu, ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu. V řízení měly soudy k dispozici výpis z katastru nemovitostí z 2.9.1998, pořízený pod č. 27546 Katastrálního úřadu v Č. B., podle něhož na listu vlastnictví č. 1001 pro katastrální území R. je ohledně pozemků parc. č. 9, parc. č. 460/2, parc. č. 471 a parc. č. 1630 zapsána jako vlastník Obec H. S., nikoli stát, ani orgán, státní organizace či státní podnik způsobilostí v obvodu činnosti Okresního úřadu v Č. B.

Nedospěl proto dovolací soud k závěru, že by dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl " po procesní stránce i po hmotné právní stránce nesprávný", jak to dovozoval dovolatel ve svém dovolání a že by tedy tu byly dány dovolací důvody podle ustanovení § 241 odst. 3 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. /.

Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu / v již uváděném znění/.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v řízení o dovolání náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 13. března 2001

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru