Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2185/2005Usnesení NS ze dne 26.05.2006

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2185.2005.1
Dotčené předpisy

§ 1 odst. 1 předpisu č. 172/1991 Sb.

§ 8 odst. 1 předpisu č. 172/1991 Sb.

§ 134 odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2185/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva v K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Městu K., zastoupenému advokátkou a 2/ České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 42, územní pracoviště P., odloučené pracoviště K., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 7 C 36/2002, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 1. 2005, č.j. 56 Co 236/2004-93, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. První žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení, a to ve výši 2.575,- Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce JUDr. F. S.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 3. 2004, č.j. 7 C 36/2002-75, určující, že vlastníkem stavebních parcel č. 2340, 2339, 2338, 2337 a 2336, zapsaných u Katastrálního úřadu v K. pro obec K. (prvního žalovaného) na LV č. 10001 je Česká republika (druhý žalovaný).

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž předcházelo kasační usnesení téhož soudu ze dne 29. 5. 2003, č.j. 56 Co 7/2003-58. Zabýval se otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě, posouzením podmínek přechodu předmětných nemovitostí podle § 1 odst.1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, na prvního žalovaného, včetně jím vznesené námitky vydržení. Odvolací soud dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na žalobě podle § 80 písm. c/ o. s. ř., neboť je vlastníkem staveb na předmětných pozemcích a má zájem na zjistit, který ze žalovaných je věcně legitimován k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k pozemkům s ním. Podle odvolacího soudu Město K. ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (24. 5. 1991) s pozemky prokazatelně nehospodařilo, ani ve smyslu faktickém či právním. Podáním žaloby dne 26. 2. 2002 byla navíc přerušena případně městu běžící desetiletá vydržecí doba podle § 134 odst. 1 o. z., neboť první žalovaný podal návrh na změnu zápisu vlastnictví katastrálnímu úřadu až dne 21. 3. 1994 a tak nebylo možné uzavřít, že podmínka dobré víry pro vydržení byla založena jen účinností zákona č. 172/1991 Sb. Vlastnické právo tedy bylo přiřčeno druhé žalované, jež byla dříve jako vlastník pozemků zapsána.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný prostřednictvím advokátky a ve lhůtě dovolání, jehož přípustnost dovodil podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a následnou důvodnost podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřoval dovolatel ve dvou relevantních otázkách, a to v nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě a ve splnění podmínky vydržení resp. oprávněnosti námitky vydržení ze strany dovolatele. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání písemně vyjádřil. Neshledal důvodnost argumentů dovolatele, které byly ostatně vysloveny již před soudy obou nižších instancí. Navrhl proto, aby dovolací soud podanému dovolání nevyhověl.

Druhý žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud neshledal dovolání přípustným.

Odvolací soud přiléhavě posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobce ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř. Také osoba (jeden ze žalovaných), jež není vlastníkem pozemků, může ovlivnit právní postavení žalobce. Ten je vlastníkem staveb na předmětných pozemcích a hájí oprávněné zájmy svých členů – nájemců bytů, vystavěných na pozemcích. Vyřešení otázky vlastnictví pozemků se bude odrážet v dalších úkonech žalobce jako bytového družstva, včetně toho, s kterým subjektem lze dále o pozemcích jednat.

Dovolatel by zajisté mohl vydržet pozemky v době počínající 24. 5. 1991, kdyby konal v intencích zákona č. 172/1991 Sb. Povinností dovolatele bylo učinit, podle § 8 citovaného zákona, do jednoho roku od nabytí účinnosti zákona návrh na zápis pozemků. Stalo se tak ovšem až 21.3.1994. Jednoroční lhůta sice má pouze pořádkový charakter, ale za tohoto stavu nebylo možné dovodit počátek běhu lhůty k případnému vydržení dříve, než k posledně uvedenému datu. Pak ovšem den podání žaloby 26.2.2002 znamenal v každém případě přetržení běhu vydržecí doby.

Posouzení pro věc určujících hmotněprávních otázek odvolacím soudem tedy bylo správné a poněvadž napadenému rozsudku nelze přiznat ani judikatorní přesah, nedošlo k naplnění podmínky jeho zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání prvního žalovaného odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Žalobci vzniklo podle § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna, krácená však dvakrát o polovinu (§ 5 písm. b/, §14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000Sb.). Sazba odměny za úkon představovala částku 10.000,- Kč, po dvojím krácení šlo o 2.500,- Kč plus 75,- Kč režijního paušálu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. května 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru