Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2170/2013Usnesení NS ze dne 23.10.2013

HeslaPodmínky řízení
Právní úkony
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2170.2013.1
Dotčené předpisy

§ 28 obč. zák.

§ 104 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2170/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce nezletilého M. L., zastoupeného Městským úřadem v Blansku, proti žalovanému Ing. Š. Š., o zaplacení 68.150,- Kč, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 197/2008, o dovolání Ing. H. L., zastoupené JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 2c, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2012, č. j. 37 Co 464/2012-537, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 12. 7. 2012, č. j. 5 C 197/2008-503, uložil žalovanému (otci nezletilého žalobce), aby nezletilému žalobci (svému synovi) zaplatil 68.150,- Kč představujících vyplacené výživné pro dítě, které matka nezletilého žalobce po jeho přijetí vrátila žalovanému otci zpět (výrok I.). V části o zaplacení dalších 3.000,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Odvolací soud shora označeným usnesením z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Z okolnosti, že předmětná žaloba o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého vrácením oprávněně přijatého plnění bez právního důvodu (přijaté výživné bylo otci vráceno, aniž k tomu svědčil jakýkoliv právní důvod) byla zákonnou zástupkyní (matkou) podána za nezletilého žalobce bez souhlasu soudu (§ 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „obč. zák.“), odvolací soud dovodil, že pokračování řízení brání nedostatek procesní podmínky, který se nepodařilo odstranit (návrh matky na schválení právního úkonu spočívajícího v podání předmětné žaloby byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 11. 2010, č. j. P 24/2000-1273, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 37 Co 172/2011, pravomocně zamítnut). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (§ 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“).

Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání matka nezletilého žalobce Ing. H. L. Co do důvodů měla za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně namítala, že předmětem sporu je vydání výživného pro nezletilého žalobce, jež bylo žalovanému otci vráceno toliko z důvodu nesprávného výpočtu jeho výše. Vyjádřila přitom názor, že v posuzované věci nejde o typickou žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, ale o vymáhání výživného, k němuž souhlasu soudu (§ 28 obč. zák.) není potřeba. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (matkou nezletilého žalobce, jež za něj podala žalobu) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží (§ 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Usnesení odvolacího soudu je založeno na závěru, že pokračování řízení brání nedostatek procesní podmínky (který se nepodařilo odstranit) spočívající v absenci souhlasu soudu (§ 28 obč. zák.) s podáním předmětné žaloby, mající charakter žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, za nezletilého žalobce jeho matkou.

Nejvyšší soud se otázkou, zda k podání žaloby v majetkových záležitostech nezletilého dítěte je potřeba souhlasu soudu ve smyslu ustanovení § 28 obč. zák., již zabýval. Dospěl přitom k závěru, že podání odpůrčí žaloby (směřující k prohlášení právní neúčinnosti darovací smlouvy zkracující uspokojení pohledávky nezletilého dítěte na výživné) se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku (za běžné hospodaření s jeho majetkem). Spor z odpůrčí žaloby může mít do majetkové sféry nezletilého dítěte významný dopad, a to již jen z hlediska možných pohledávek na náhradu nákladů řízení. Podání takové žaloby za nezletilého žalobce proto vyžaduje schválení soudu (soudu péče o nezletilé) ve smyslu ustanovení § 28 obč. zák., § 179 o. s. ř. Nedostatek souhlasu je pak odstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 856/2011). Obdobně se ve vztahu k žalobě podané za nezletilé dítě jeho zákonnými zástupci vyjádřil Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011.

V projednávané věci podala matka za nezletilého žalobce žalobu o zaplacení peněžité částky 71.150,- Kč, tvrdíc, že tyto peněžité prostředky, které byly žalovaným otcem nezletilého složeny k jejím rukám na úhradu žalobcova výživného, otci vrátila a ten je nadále zadržuje, aniž by k tomu měl jakýkoliv právní důvod. Ze skutkového vylíčení uplatněného nároku je tedy zřejmé, že matka za nezletilého žalobce podala žalobu o vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.). Obdobně jako v případech řešených výše označenými rozsudky Nejvyššího soudu se tudíž podání žaloby týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku (běžné hospodaření s majetkem). I v posuzovaném případě může mít zahájený spor o vydání bezdůvodného obohacení významný dopad do majetkové sféry nezletilého žalobce (přinejmenším z hlediska možných pohledávek na náhradu nákladů řízení). K podání žaloby za nezletilého žalobce bylo proto nutné schválení soudu (soudu péče o nezletilé) ve smyslu ustanovení § 28 obč. zák., § 179 o. s. ř. Za situace, kdy návrh matky na schválení právního úkonu spočívajícího v podání předmětné žaloby byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 11. 2010, č. j. P 24/2000-1273, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 37 Co 172/2011, pravomocně zamítnut, brání pokračování řízení nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci uvedeného souhlasu. Odvolací soud proto postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, od níž se není důvodu odchýlit ani v projednávané věci, jestliže řízení zastavil (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).

Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným neshledává (§ 239 odst. 1 písm. a/, § 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolání proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru