Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2161/2002Usnesení NS ze dne 27.12.2002

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2161.2002.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2161/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., rozhodl o dovolání K. K., zast. advokátem, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2002 pod sp.zn. 20 Co 230/2002 (v právní věci žalobkyně K. K., zast. advokátem, proti žalovanému Městská část P., o určení nájemního práva k bytu, vedené pod sp.zn. 24 C 66/2001 Obvodního soudu pro Prahu 1), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. června 2002 pod čj. 20 Co 230/2002-51, ve věci samé potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. října 2001 pod čj. 24 C 66/2001-34, jímž byla žaloba se žádostí, aby bylo určeno, že žalobkyně je výlučnou nájemkyní bytu v P., ve 2. podlaží, sestávajícího ze dvou pokojů a společné předsíně IV. kategorie, zamítnuta. Odvolací soud potvrdil i výrok soudu prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále vyslovil, že i pokud jde o náklady odvolacího řízení, žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu; kromě toho odvolací soud uznal žalobkyni povinnou zaplatit českému státu na náhradě nákladů řízení 2.416,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a to jako nákladů svědečného svědka MUDr. R. P. v podobě vynaložených nákladů na cestovném.

Proti tomuto rozsudku podala dovolání žalobkyně.

Vycházejíc z poučení odvolacího soudu, že proti rozsudku lze podat dovolání, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, podala proti rozhodnutí Městského soudu v Praze žalobkyně dovolání, v němž, pokud jde o podmínku přípustnosti, odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. ve znění novely – zákona č. 30/2000 Sb.

Podle obsahu svého dovolání však dovolatelka akcentovala skutečnosti, týkající se zjištění skutkového stavu a jeho zhodnocení. Polemizuje s obsahem svědeckých výpovědí i s jejich zhodnocením a posouzením okresním a městským soudem. Odůvodnění dovolání se vyčerpává nikoliv právní argumentací, sledující řešení právní otázky, pro které má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam (srov. ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve znění po novele zákonem č. 30/2000 Sb.), ale úvahami skutkovými, zda totiž stav věci byl prvým a druhým soudem úplně zjištěn a zda byl správně zhodnocen

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), že dovolatelka je oprávněnou osobou a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.); bylo však nezbytné přezkoumat, zda dovolání je vůbec přípustné.

V souzené věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože nejde o případ podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.(bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), bylo možné uvažovat jen o důvodu přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. V tomto případě však dovolací soud musí dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Zda jde o zásadní právní význam, řeší nyní, po novele uskutečněné zákonem č. 30/2000 Sb., ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ (srov. ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.) však v souzené věci nejde.

Dovolatelka sice ve svém dovolání podrobně rozvedla důvody dovolání, jimiž vytýká nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jakož i další důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., že totiž rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ovšem neprokázala, že dovolání je přípustné podle § 237 o.s.ř.

V souzené věci totiž nejde o řešení otázky, která má po právní stránce zásadní význam, ale podstata námitek dovolatelky spočívá v tom, že napadá zjištění stavu věci a jeho zhodnocení soudem.

Zda podle § 706 odst. 1 obč. zák. došlo k přechodu nájmu bytu, nevyžaduje k posouzení žádné vybočení z dosavadní judikatury obecných soudů. Nejde ani o řešení otázky nové, nebo o změnu právního názoru již judikaturou zaujatého v obdobných případech. Nejde ani o otázku, která by vyžadovala sjednocení rozhodování odvolacích soudů nebo senátů dovolacího soudu. Dovolání vyjadřuje pouze nespokojenost a námitky proti zjištění skutkového stavu a jeho zhodnocení, což nezakládá řádný z důvodů přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř.

Proto nezbylo než dovolání jako nepřípustné odmítnout podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř.

Náhrada nákladů nebyla žádnému z účastníků řízení přiznána, protože dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému žádné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. prosince 2002

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru