Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2158/2011Usnesení NS ze dne 24.01.2012

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2158.2011.1
Dotčené předpisy

§ 107a odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2158/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce AGIRA-CREDIT, s. r. o., IČ: 268 62 182, se sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, 28. října 854/258, zastoupeného JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Sokolská třída 21, proti žalovaným 1) DOPS s. r. o., IČ: 455 34 799, se sídlem v Praze 2, Nové Město, Kateřinská 1541/5, a 2) B. S., oběma zastoupeným JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666, o zaplacení 192.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 76/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2011, č. j. 20 Co 313/2008-221, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.140,- Kč k rukám JUDr. Ing. Jiřího Špeldy, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) zamítl návrh žalobce, aby na jeho místo vstoupila do řízení společnost Ostravská kreditní s.r.o., IČ: 186 18 471 (výrok I). O věci samé pak rozhodl tak, že potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. dubna 2008, č.j. 5 C 76/2007-124, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 192.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III).

Návrh žalobce na změnu účastenství na žalující straně podle § 107a odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) označil odvolací soud za nepodložený, neboť žalobce soudu neprokázal uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, jíž se v návrhu dovolával. Jelikož se k nařízenému jednání nedostavil, nemohl být soudem o této své procesní povinnosti ani poučen. Vzhledem k okolnostem případu – nejenom proto, že v této věci jde o návrh již opakovaný – označil odvolací soud postup žalobce za účelový, směřující k tomu, aby oddálil vydání pro sebe nepříznivého rozhodnutí.

Proti rozsudku odvolacího soudu, výroku I o procesním nástupnictví, podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů měl za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítal, že o své povinnosti doložit soudu postoupení pohledávky nevěděl a k nařízenému jednání soudu se nedostavil, neboť se již „necítil být žalobcem“. Jako práva neznalý a „právně“ nezastoupený předpokládal, že soud – jenž mu v tomto směru neposkytl žádné poučení – jeho návrhu vyhoví. Postup soudu pokládá za „formalistický“, poškozující práva postupitele i postupníka, a jeho úvahy o účelovosti návrhu má za nepodložené. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený výrok rozsudku, spolu s výroky na něm závislými zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní pokládají napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Upozorňují na možnou souvislost žalobcova návrhu s jeho povinností k náhradě nákladů řízení, které se – podle jejich přesvědčení – snaží žalobce přesunem na jiný subjekt vyhnout. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Dovolání – přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. – je zjevně bezdůvodné.

Dovolatelem uplatněné námitky nijak nemohou zvrátit správnost závěru odvolacího soudu, že předpoklady pro vyhovění návrhu žalobce, aby na jeho místo vstoupil do řízení jiný subjekt, v posuzované věci nebyly splněny. Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), může být dozajista i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák. Soud ovšem návrhu žalobce vyhoví pouze tehdy, je-li prokázáno, že taková právní skutečnost skutečně nastala (srov. § 107a odst. 2 o. s. ř.). Rozhodné okolnosti v tomto směru je povinen tvrdit a prokázat žalobce, jenž také nese nepříznivé následky vyplývající z toho, že nebudou v řízení zjištěny.

Takové okolnosti – prokazující uzavření smlouvy o postoupení pohledávky – žalobce soudu neprokázal, ba ani je v potřebném rozsahu nevylíčil (postrádá-li jeho návrh i určité označení postupní smlouvy, podle níž mělo dojít k přechodu práva na jiný subjekt). O svých procesních právech a povinnostech v tomto směru nemohl být soudem poučen (srov. § 118a odst. 4 o. s. ř.), jestliže se k nařízenému jednání odvolacího soudu – ač k němu byl včas a řádně předvolán – bez omluvy nedostavil. Jelikož ke změně účastenství dochází až rozhodnutím soudu (právní mocí usnesení, jímž soud návrhu vyhoví – z judikatury Nejvyššího soudu řešící uvedenou problematiku srov. např. usnesení ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 47/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64, ročník 2007), je zjevně bezdůvodnou i výtka dovolatele adresovaná odvolacímu soud, že již v důsledku podání návrhu se „necítil být žalobcem“, postoupil-li pohledávku jiné osobě.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), zjevně bezdůvodné dovolání odmítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle nichž je žalobce coby dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, k nimiž na jejich straně patří odměna advokáta o výsledné výši 650,- Kč (§ 14 odst. 3, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů advokáta v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a částka 190,- Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 1.140,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2012

Mgr. Petr Kraus, v. r.předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru