Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2125/2007Rozsudek NS ze dne 26.05.2008

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2125.2007.1
Dotčené předpisy

§ 29 odst. 3 předpisu č. 72/1994 Sb.

§ 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/...

více

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2125/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. d. P. 7, zastoupeného advokátem, proti žalovanému B. d. C., zastoupeného advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 274/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2006, č.j. 11 Cmo 307/2005-77, takto:

I. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2006, č.j. 11 Cmo 307/2005-77, se odmítá.

II. Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku III. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2006, č.j. 11 Cmo 307/2005-77, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze svým rozsudkem výše označeným ve výroku II. potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, č.j. 36 Cm 274/2000, ve výroku I., jímž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem domu č.p. 331 na pozemku parc.č. 65 v katastrálním území K. Ve výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně výrokem III. rozsudku odvolacího soudu změněn tak, že bylo určeno, že žalobce je též vlastníkem pozemku parc. č. 65 o výměře 317 m2 v k.ú. K. Odvolací soud nepřipustil ve výroku I. svého rozsudku změnu žaloby spočívající v návrhu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely č. 66 o výměře 770 m2 v k.ú. K. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal žalobou určení, že je vlastníkem domu č.p. 331 na pozemku parc.č. 65 a pozemku parc.č. 65 v k.ú. K., zapsaných na LV č. 1209 u Katastrálního úřadu P. – m.; s tím, že se vyčlenil ze žalovaného družstva postupem podle § 29 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pro posouzení, zda k rozhodnutí o vyčlenění došlo, nemá právní význam nerozlišení individuálního

a společného členství (manželů) při hlasování. Tato skutečnost mohla mít vliv na stanovení vypořádacích podílů mezi oběma družstvy. Protože mezi účastníky nedošlo k jiné dohodě, přešlo okamžikem vzniku, tj. zápisem žalobce do obchodního rejstříku dnem 27. 6. 1996, na žalobce vlastnictví k předmětné budově ve smyslu § 29 odst. 3 věty druhé ve spojení s § 29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) určil také vlastnické právo žalobce k pozemku parc.č. 65, nacházejícího se pod budovou. Podle § 29 odst. 3 cit. zákona s přechodem vlastnictví k budovám přechází na nové družstvo, mj. „souhrn majetkových hodnot“ týkajících se těchto budov. Odvolací soud dovodil, že pod takovou majetkovou hodnotu lze podřadit i pozemek, na kterém stojí budova přecházející ze zákona do vlastnictví nového družstva; to samozřejmě za předpokladu, že jejím vlastníkem není subjekt od obou družstev odlišný.

Proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v diformitě rozhodnutí nižších instancí i zásadním právním významu napadeného rozsudku a jehož důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Napadal právní posouzení způsobu vyčlenění žalobce ze stávajícího družstva i skutečnost, že k budově nebylo zpracováno prohlášení vlastníka a nedošlo tedy ani k převodům jednotek. Zásadní právní význam napadeného rozsudku shledal žalovaný v tom, že otázka přechodu vlastnického práva k budově

a případně i zastavěnému pozemku nebyla dosud dovolacím soudem řešena a odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání do výroku II. napadeného rozsudku je otázkou přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy přípustnosti pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Dovolání do výroku III. je přípustné, neboť nižší instance rozhodly v této výrokové části rozsudku o meritu věci odlišně (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvod je uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti nedůvodné.

Namítá-li dovolatel nesplnění podmínek pro vyčlenění družstva žalobce ze žalovaného družstva, zejména souhlas dvoutřetinové většiny všech členů družstva v budově podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. II Ozn 7/96 (R 14/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož má splnění podmínek pro vyčlenění družstva zkoumat rejstříkový soud při rozhodování o zápisu družstva do obchodního rejstříku. Soud v předmětném řízení z takového rozhodnutí v rámci prejudice vychází (§ 135 odst. 2

o. s. ř.). Odvolací soud navíc při posuzování právních aspektů platnosti vyčlenění družstva vyšel z úplně zjištěného skutkového základu věci a posoudil jej správně po právní stránce, včetně potřebného počtu členů při hlasování o vyčlenění družstva (všichni dosavadní nájemníci bytů v domě) i významu společného členství manželů. K vyčlenění družstva z dosavadního tedy došlo v souladu s § 29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. s tím nepochybným právním důsledkem, že na žalobce přešlo – neboť nedošlo k dohodě družstev – podle § 29 odst. 3 cit. zák. vlastnictví k předmětnému domu s byty v nájmu členů vyčleněného družstva (a následně lze učinit prohlášení vlastníka budovy s popisem bytových jednotek).

Dovolání žalovaného do potvrzujícího výroku II. rozsudku odvolacího soudu tedy není přípustné, neboť pro věc určující právní otázky byly správně posouzeny odvolacím soudem a napadený rozsudek nevykazuje v této části judikatorní přesah

(§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítá.

Odvolacímu soudu lze přičíst za právního stavu v čase jeho rozhodování principiální a zcela správné posouzení otázky přechodu domem zastavěného pozemku spolu v domem ve vlastnictví družstva, nedošlo-li při vyčlenění družstva k dohodě družstev o přechodu pozemku v rámci vypořádání družstev podle § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. Neuvádí-li dále dovolací soud některé aspekty právního posouzení věci odvolacím soudem, pak na ně nyní pro stručnost odkazuje.

Otázce přechodu zastavěného pozemku spolu s budovou do vlastnictví bytového družstva (na vyčleněné družstvo z dosavadního bytového družstva) zákonodárce nevěnoval dostatečnou pozornost a tím vytvořil nebezpečí rozštěpeného právního stavu, při němž by budova a zastavěný pozemek měly odlišné vlastníky. Takový právní stav nepochybně nebyl účelem zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.

Při jazykovém výkladu příslušných pasáží ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., případně ještě restriktivně pojatém, by došlo k důsledkům naznačeným v předchozím odstavci.

Odvolací soud však podle mínění Nejvyššího soudu správně využil možnosti, kterou dává systematický i teleologický výklad pojmového spojení „souhrn majetkových hodnot a zdrojů … týkajících se této budovy nebo budov, popřípadě domu nebo domů“. Obsah citované části druhé věty § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. lze po právu interpretovat tak, že do uvedeného souhrnu může náležet i vlastnické právo k zastavěnému pozemku. V opačném případě by vznikl či setrvával právní stav, který je sice možný, nikoli však žádoucí, a který by nedával žádnému ze zúčastněných subjektů potřebnou právní jistotu.

Na žalobce tedy vzhledem k neexistenci dohody mezi družstvy přešlo v intencích § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. také vlastnické právo k domem zastavěnému pozemku parc. č. 65 v katastrálním území K.

Jak je patrno z řečeného, odvolací soud rozhodl též ohledně této části určovací žaloby správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného, směřující do měnícího výroku III. odvolacího soudu, zamítá (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. května 2008

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru