Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2096/2001Usnesení NS ze dne 01.08.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2096.2001.1
Dotčené předpisy

§ 107a předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2096/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání společnosti s ručením omezeným A., zastoupené advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze 16.7. 2001, sp.zn. 19 Co 362/2001, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 132/93 (žalobců: A) V. H., B) Z. H., a C) M. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) S. z. z., p. a l. s., státnímu podniku, zastoupenému advokátem, a 2) společnosti s ručením omezeným A., zastoupené advokátem, o vydání nemovitostí), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

III. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení ve věci.

Odůvodnění:

O žalobě v této právní věci, podané u soudu 19.5.1993 (v průběhu řízení upravované), domáhající se uložení povinnosti žalovaných uzavřít se žalobcem (žalobci) dohodu o vydání pozemků podle ustanovení zákona č. 403/1990 Sb. parc. č. 192/1 a parc. č. 141 v katastrálním území P., bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 7.12.1993, čj. 11 C 132/93-16, a to tak, že byla zamítnuta žaloba původního žalobce A. H. proti žalované S. z. z., p. a l. s., s.p., P. a proti žalované akciové společnosti T.. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částky 690 Kč a 460 Kč.

K odvolání žalobce byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen Městským soudem v Praze usnesením z 18.5.1994, sp. zn. 23 Co 126/94, a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

V dalším průběhu řízení došlo k vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z 25.5.2001, čj. 11 C 132/93-144, jímž bylo vysloveno, že A., s.r.o., vstupuje do řízení na místo dosavadního žalovaného – T., akciové společnosti (v likvidaci).

V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že vzhledem k tomu, že se v tomto řízení domáhají žalobci uložení povinnosti žalovaným vydat žalobcům nemovitosti a současně bylo doloženo, že nemovitosti, které tu jsou předmětem řízením, byly ze strany žalované akciové společnosti T. (v likvidaci) převedeny na A., s.r.o., rozhodl soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) o tom, že do řízení vstupuje místo žalovaného T., a.s., žalovaný A., s.r.o.

O odvolání žalované společnosti s ručením omezeným A. proti uváděnému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze 16.7.2001, sp. zn. 19 Co 362/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalované společnosti s ručením omezeným není důvodné. Při úvaze odvolacího soudu o tom, zda tu došlo k procesnímu nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu poukázal odvolací soud na to, že v řízení bylo prokázáno, že nemovitosti, jejichž vydání se žalobci domáhají, přešly do vlastnictví společnosti A., s.r.o., na základě kupní smlouvy ze 17.10.1996. Došlo tu tedy k právní skutečnosti, která měla za následek přechod povinnosti věc vydat, jak je žalobci požadováno. Z ustanovení § 107a občanského soudního řádu pak vyplývá, že je to právě žalobce, který svými úkony určuje okruh účastníků řízení na straně žalované a nese odpovědnost za volbu žalovaného subjektu, což se projeví při konečném rozhodnutí soudu ve věci. Odvolací soud v daném případě proto potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalovanou společnost A., s.r.o., v řízení zastupoval, dne 19.9.2001 a dovolání ze strany této žalované společnosti bylo předáno na poště dne 14.11.2001 k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 6, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

Ve svém dovolání dovolávající se společnost navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo v dovolání poukazováno na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu; jako dovolací důvody uplatňovala dovolávající se společnost, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to z hlediska ustanovení § 107a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu ve spojení s ustanoveními § 4 odst. 1, § 19 odst. 1 a § 22 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb.

Dovolatelka zdůrazňovala, že povinnou osobou v této právní věci není co do pasívní legitimace žalovaná společnost A., s.r.o., nýbrž povinnou osobou (povinnými osobami) je tu subjekt (subjekty), který držel (drželi) věci uvedené v žalobě žalobců, ke dni účinnosti zákona č. 403/1990 Sb. Pozdější převod vlastnictví kupní smlouvou nemůže mít na to žádný vliv. Tomuto držiteli nemovitostí – akciové společnosti T. však povinnost k vydání nemovitostí tu nevznikla, když nebyla v zákonem stanovené lhůtě vyzvána oprávněnou osobou k vydání nemovitostí. V daném případě tedy nejde v tomto řízení o sukcesí dotčené právo. Kupní smlouva, kterou akciová společnost T. prodala žalované společnosti A., s.r.o., nemovitosti uvedené v žalobě žalobce, nemá povahu právní skutečnosti rozhodné pro převod povinností. Povinnost vydat věc oprávněné osobě tu nemohla být převedena spolu s převodem vlastnického práva; převod nemovitosti z T., a.s., na A., s.r.o., nemohl mít tedy za následek přechod nebo převod povinnosti vydat nemovitosti, o které je veden tento spor.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona, není-li v zákoně č. 30/2000 Sb. stanoveno jinak (jak je tomu např. v bodu 15 nebo v bodu 17 přechodných ustanovení téhož zákona).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení místo dosavadního účastníka řízení ve smyslu ustanovení § 107a občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 107a odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) má-li žalobce na to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve než soud o věci rozhodne navrhovat, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 107a odst. 2 občanského soudního řádu soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, uvedená v ustanovení § 107a odst. 1 občanského soudního řádu, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje; právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho vstupu do řízení (§ 107a odst. 3 a § 107 odst. 4 občanského soudního řádu).

Vzhledem k obsahu dovolání, vytýkajícímu odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci zejména z hlediska ustanovení § 107a odst. 1, 2 občanského soudního řádu, bylo nutno v řízení o dovolání posoudit, zda tu použitím ustanovení § 107a odst. 1, 2 občanského soudního řádu odvolacím soudem došlo k tomu, že by tento soud použil na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).

Odvolací soud tu v souladu s ustanoveními dvanácté části, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb. uplatnil v řízení nové ustanovení § 107a občanského soudního řádu, zakotvené v tomto řádu novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Toto ustanovení řešící nově procesní nástupnictví při přechodu práv nebo povinností je v důvodové zprávě k zákonu č. 30/2000 Sb. označeno jako ustanovení odstraňující pochybnost, zda procesní nástupnictví nastává též při tzv. singulární sukcesi. Podle tohoto ustanovení ke změně v okruhu účastníků řízení dochází tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (svého právního předchůdce) a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků řízení připustil. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 30/2000 Sb, soud zkoumá, zda k žalobcem tvrzené právní skutečnosti opravdu došlo; nezabývá se však již otázkami, zda tu právo nebo povinnost ve skutečnosti byly nebo zda k přechodu práva nebo povinnosti opravdu došlo; tyto otázky se týkají již posouzení věci samé a jsou vyjádřeny až v rozhodnutí o věci samé.

V daném případě žalobce navrhl, dříve než soud o věci rozhodl, aby společnost s ručením omezeným A. vstoupila do tohoto občanského soudního řízení (vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 132/93) na místo původně žalované akciové společnosti (v likvidaci) T., když tu nešlo o některý z případů uvedených v § 107 občanského soudního řádu a když tu bylo doloženo, že pozemky parc. č. 192/1 a parc. č. 141 v P. přešly kupní smlouvou ze 17.10.1996 z akciové společnosti T. (v likvidaci) do vlastnictví společnosti s ručením omezeným A., takže nepochybně přešla závažná práva majetkové povahy a jim odpovídající povinnosti z původně žalovaného na jiný subjekt. Jestliže tedy za těchto okolností přikročil odvolací soud k vydání usnesení o vstupu do řízení místo dosavadního účastníka řízení (srov. § 239 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu) jiného účastníka žalobcem navrženého, nelze postup odvolacího soudu označit za odporující ustanovení § 107a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) a za vadu řízení, která mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu v již citovaném znění). Stejně nelze vydané usnesení odvolacího soudu označit pro aplikaci a interpretaci ustanovení § 107a občanského soudního řádu (neodporující slovnímu znění i jeho výkladu podle důvodové zprávy k zákonu č. 30/2000 Sb., z něhož vychází i dovolací soud) jako rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jak to má na zřeteli ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.).

Nemohl tedy dovolací soud přisvědčit dovolání dovolávající se společnosti s ručením omezeným, odůvodňovanému tím, že jejím dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 a odst. 5 občanského soudního řádu k zamítnutí dovolání.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a dalším účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 1. srpna 2002

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru