Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 2041/2001Usnesení NS ze dne 11.12.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2041.2001.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 2041/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání B. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 18.10.2001, sp.zn. 1 Co 222/2001, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 80/2000 (žalobce B. G.., proti žalovaným: 1. Č. a. k., a 2. V. M., o ochranu osobnosti), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. 32 C 80/2000-13, bylo zastaveno řízení o žalobě žalobce, podané u soudu 7.6.2000. V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že žalobci byla dne 27.10.2000 doručena opakovaná výzva k zaplacení soudního poplatku, což však žalobce nesplnil. Bylo proto řízení soudem prvního stupně zastaveno podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti tomuto usnesení soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z 9.8.2001, sp.zn. 1 Co 154/2001. Usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000-13, bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno.

Odvolací soud uvedl v odůvodnění svého usnesení, že odvolání žalobce neshledal důvodným. Poukazoval na to, že usnesením Městského soudu v Praze z 10.5.2001, čj. 32 C 80/2000-17, byl zamítnut návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. 32 C 80/2000-13, a toto usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze z 9.8.2001, sp.zn. 1 Co 154/2001.

Odvolací soud pak dále poukazoval na to, že odvoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. 32 C 80/2000-13, bylo doručeno žalobci 13.2.2001, patnáctidenní lhůta pro odvolání žalobci začala plynout 14.2.2001, poslední den této lhůty připadl na 1.3.2001 (čtvrtek), takže odvolání žalobce, podané 5.3.2001, bylo opožděné. Odvolací soud tedy dovozoval, že „za této situace se odvolací soud nemohl zabývat přezkumem napadeného usnesení a musel podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu odvolání žalobce odmítnout“. Odvolací soud rozhodl také podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Usnesení odvolacího soudu z 18.10.2001 (Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 1 Co 222/2001) bylo doručeno žalobci dne 9.11.2001 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Městského soudu v Praze dne 15.11.2001, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Ve svém dovolání dovolatel uváděl, že jeho dovolání směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 18.10.2001, sp.zn. 1 Co 222/2001. Své dovolání odůvodňoval tím, že soudní poplatek 1.000,- Kč z jeho žaloby, podané 7.6.2000 proti oběma žalovaným, zaplatil poštovní poukázkou 22.2.2001, „tedy ještě v odvolací lhůtě proti usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. 32 C 80/2000-13, a již z tohoto důvodu měl Městský soud v Praze podle zákona č. 549/1991 Sb. (ve znění vyhlášeném pod č. 46/2001 Sb.) zrušit usnesení z 30.11.2000, čj. 32 C 80/2000-13“. Podle názoru dovolatele postupovaly soudy obou stupňů takto v rozporu s ustanoveními zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Navrhoval proto dovolatel, aby dovolací soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze z 18.10.2001, sp.zn. 1 Co 222/2001, i usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. 32 C 80/2000-13, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Také v bodu 15 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. je uloženo odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů. V tomto smyslu rovněž odvolací soud ve svém usnesení, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, poukazoval, pokud šlo o lhůtu k případnému podání dovolání proti jeho usnesení, na ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), protože směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 69/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že odmítl-li odvolací soud odvolání účastníka řízení podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu jako opožděné, ačkoli pro takový závěr nebyly dány důvody, odnímá mu tím možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu a brání mu v realizaci procesního práva domáhat se ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno, u soudu vyššího stupně.

Jinak ovšem bylo nutno mít na zřeteli, že podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/21000 Sb.) se vylučuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu o soudním poplatku, a to i pokud šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně.

Bylo tedy třeba v daném případě zabývat se v dovolacím řízení tím, zda tu byly či nebyly dány důvody opožděnosti odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně, jak měl za to odvolací soud.

Jestliže v tomto případě bylo žalobci doručeno usnesení soudu prvního stupně (Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. 32 C 80/2000-13) dne 13.2.2001 (podle doručenky založené na č.l. 13 p.v. spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. 32 C 80/2000) a odvolání proti tomuto usnesení bylo ze strany žalobce předáno na poště k doručení soudu dne 5.3.2001, potom toto odvolání bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty od doručení zmíněného rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy lhůty, jež byla stanovena v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí opožděného odvolání nesprávné, jak to mělo na zřeteli ustanovení § 243b odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k zamítnutí dovolání dovolatele proti usnesení odvolacího soudu (viz § 243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu v již citovaném znění).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 11. prosince 2001

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru