Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1688/99Rozsudek NS ze dne 23.01.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1688.99.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1688/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání S. S., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z l0.3.l999, sp.zn. l3 Co 69/99, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp.zn. l5 C l04/95 (žalobkyně S. S. proti žalované Městské části P., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí), takto:

I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze z l0.3.l999, sp.zn. l3 Co 69/99, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu l z ll.l2.l998, čj. l5 C l04/95-67.

II. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu l k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 30.6.l995, aby žalované Městské části P. bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání jedné ideální osminy domu čp. 2067 v P.-N. s pozemkem parc. č. 359. Žalobkyně v žalobě uváděla, že její nemovitý majetek přešel za druhé světové války z důvodů rasové persekuce na tzv. V. fond, ale v roce l946 byl v pozemkových knihách obnoven zápis jejího vlastnictví. V roce l96l byl tento nemovitý majetek dán pod národní správu a v roce l976 byl tento majetek začleněn do operativní správy Obvodního bytového podniku P.

Žalovaná městská část navrhla zamítnutí žaloby s tím, že výzva žalobkyně k vydání podílu na nemovitostech, uvedených v žalobě žalobkyně, neměla náležitosti, uvedené v ustanovení § 5 zákona č. 87/l99l Sb., a žalobkyně také nedoložila, že by nemovitosti přešly na stát některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 6 zákona č. 87/l99l Sb. Žalovaná poukazovala na to, že v daném případě přešly uvedené nemovitosti na základě rozhodnutí soudu o nařízení soudního výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp.zn. l6 E 997/74.

Soud prvního stupně si vyžádal vyjádření Majetkového úřadu (oddělení mezistátních majetkových dohod) v P. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu l z ll.9.l997, čj. l5 C l04/95-36, byla žaloba žalobkyně zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení l.l40,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze usnesením z l3.2.l998, sp.zn. l3 Co 7/98, zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně z ll.9.l997 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého usnesení dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k právnímu závěru, že nárok žalobkyně není prekludován, když výzva k vydání věcí byla podána včas, a že nemovitosti, uváděné žalobkyní, přešly na žalovanou podle zákona č. l72/l99l Sb. se všemi právy a povinnostmi (včetně povinnosti, kterou má na zřeteli ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb.). Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby ve smyslu těchto jeho právních závěrů v řízení dále jednal a o věci znovu rozhodl. Ohledně náhrady nákladů řízení, jíž se týkalo odvolání žalované, uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby v dalším řízení vycházel z ustanovení § 9 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. l77/l996 Sb.

V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně seznámil s obsahem spisů Obvodního soudu pro Prahu l, sp.zn. 9 C 55/59 a sp.zn. l6 E 997/74, a konstatoval obsah dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu l z ll.l2.l998, čj. l5 C l04/95-67, bylo žalované Městské části P. uloženo uzavřít do 3 dnů od právní moci rozsudku se žalobkyní dohodu o vydání jedné ideální osminy domu čp. 2076 a pozemku parc. č. 359 v P.-N., jež jsou zapsány na listu vlastnictví č. l2l pro obec P., katastrální území N., vedeném u Katastrálního úřadu P. Žalované bylo dále uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 4.390,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Ve svém rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žaloba žalobkyně je důvodná. Poukazoval na to, že výměrem finančního odboru bývalého Obvodního národního výboru pro P. z 8.8.l96l došlo k zavedení národní správy na l/4 domu čp. 2076 a pozemku parc. č. 359 v P.-N., jež patřila žalobkyni a jejímu bratru Ing. H. O. Uvedené rozhodnutí nebylo oběma jmenovaným doručeno na jejich známou adresu, takže toto rozhodnutí nenabylo právní moci. Obvodní podnik bytového hospodářství P. se tak nestal národním správcem uvedených nemovitostí. Pokud bylo za této situace vedeno u Obvodního soudu pro P. řízení o soudní výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí proti národnímu správci (Obvodnímu podniku bytového hospodářství P.), bylo vedeno proti subjektu, jemuž nesvědčilo právo s nemovitostmi nakládat. Soud prvního stupně byl proto toho názoru, že věc tu přešla na stát bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb. Proto bylo žalobě žalobkyně rozsudkem soudu prvního stupně vyhověno. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § l42 odst. l občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášky č. 270/l990 Sb.

O odvolání žalované Městské části P. proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 2l.4.l999, sp.zn. l3 Co 69/99. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 5.375,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 3.l50,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud uváděl ve svém rozsudku, že odvolání žalované shledal důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že z obsahu spisu ohledně správního řízení o zavedení národní správy a z obsahu spisu bývalého Státního notářství pro Prahu , sp.zn. l Nsn 270l/75, jakož i z obsahu spisu bývalého Lidového soudu civilního v Praze, sp.zn. 9 C 55/59, vyplývá, že adresa žalobkyně v cizině nebyla uvedeným státním orgánům známa a výkon rozhodnutí byl posléze veden proti národnímu správci (jedna ideální čtvrtina nemovitostí byla v řízení o soudní výkon rozhodnutí prodána státu - finančnímu odboru Obvodního národního výboru P. za l3.275,- Kč). Z toho odvolací soud dovozoval, že tu nedošlo k žádnému ze způsobů přechodu věcí na stát, které má na zřeteli ustanovení § 6 odst. l a 2 zákona č. 87/l99l Sb. a ustanovení § 2 odst. l písm. c/ téhož zákona; tato ustanovení nepomýšlí na postupy nebo rozhodnutí soudů, k nimž došlo v rozhodném období (25.2.l948 až l.l.l990) v důsledku politické persekuce nebo v důsledku porušení obecně uznávaných lidských práv a svobod. Podle názoru odvolacího soudu k takovému postupu nedošlo ani ze strany finančního odboru Obvodního národního výboru v P. při zavádění národní správy na spoluvlastnický podíl žalobkyně na nemovitostech. Při soudním výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí pak šlo o vymožení pohledávky věřitele vůči žalobkyní, jež byla přiznána soudním rozhodnutím a tato pohledávka přesahovala cenu spoluvlastnického podílu žalobkyně, přičemž v tomto řízení byl účastníkem řízení pouze národní správce, který byl výlučně oprávněn ke správě uvedeného spoluvlastnického podílu na základě ustanovení § 2l dekretu presidenta republiky č. 5/l945 Sb. Změnil proto odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. l občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta. O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 2 a § l42 odst. l občanského soudního řádu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 24.3.l999 a dovolání ze strany žalobkyně bylo u Obvodního soudu pro Prahu l podáno v pondělí dne 26.4.l999, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. l občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) s přihlédnutím k ustanovení § 57 odst. 2 téhož právního předpisu.

Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka vytýkala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka vyjadřovala své přesvědčení, že tu došlo v daném případě k postupu porušujícímu tehdy platné právní předpisy, ale také obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb.; dovolatelka poukazovala i na porušení principu vyjádřeného v článku I. odst. l dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod (uveřejněné pod č. 209/l992 Sb.), zakotvujícího právo fyzické osoby pokojně užívat svůj majetek, aniž by byla tohoto majetku zbavena.

Dovolatelka poukazovala na to, že jí k nemovitostem, o něž v tomto řízení jde, bylo dne 2.2.l946 vloženo podle odevzdací listiny, vydané v řízení o dědictví, vlastnické právo k těmto nemovitostem co do jedné ideální osminy. Když v březnu l948 z politických důvodů emigrovala, zakrátko zbývající spoluvlastníci nemovitostí podepsali dlužní úpis, na základě něhož obdrželi od Z. banky pro Čechy půjčku 250.000,- Kč, přičemž k zajištění této pohledávky bylo vloženo zástavní právo k domu čp. 2067 v P. -N. a k pozemku parc. č. 359 v tomtéž katastrálním území; žalobkyni nebylo nic známo o této půjčce. Když se pak zbývající spoluvlastníci (kromě žalobkyně a jejího bratra Ing. H. O.) rozhodli darovat státu 3/4 uváděných nemovitostí, stát převzal závazek vypořádat také tento dluh vůči bance ve výši neuhrazené k 3l.l0.l959. V řízení u bývalého Lidového soudu civilního v Praze pod sp.zn. 9 C 55/59 byla pak žalobkyně s Ing. O. shledána povinnou zaplatit l7.364,- Kč z důvodu dlužných anuit právě z již zmíněného dluhu, poskytnutého dříve Z. bankou. Tento dluh však fakticky neexistoval s ohledem na vypořádání spoluvlastníků ohledně tohoto dluhu v souvislosti s darovacím prohlášením z 22.6.l96l. V roce l96l byla na majetek žalobkyně a Ing. H. O. zavedena národní správa bez doručení rozhodnutí o národní správě těmto spoluvlastníkům. Posléze pak byl v řízení u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp.zn. l6 E 997/74 nařízen soudní výkon rozhodnutí k vymožení fakticky neexistující pohledávky, přičemž toto řízení o soudní výkon rozhodnutí bylo vedeno pouze s národním správcem. Dovolatelka zároveň poukazovala i na to, že tři ideální čtvrtiny nemovitostí, uvedených v její žalobě, byly vydány dědicům zbývajících spoluvlastníků nemovitostí s tím, že přešly na stát na základě darovacího postupního prohlášení, učiněného v tísni, ale důsledky neoprávněného vymáhání neexistujícího dluhu vůči žalobkyni zůstávají nedotčeny.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu l7 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti citovaného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle občanského soudního řádu /zákona č. 99/l963 Sb./ ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), protože směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatelka uplatňovala jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu citovaného ustanovení občanského soudního řádu může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. l3 /45/).

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení § 6 a § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb., která se této právní věci týkala a účastníci řízení na ně v průběhu řízení poukazovali. V řízení o dovolání bylo třeba se ještě zabývat tím, zda si odvolací soud tato ustanovení také správně vyložil.

Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb. se povinnost vydat věc podle tohoto zákona vztahuje i na další případy neuvedené v §6 odst. l zákona č. 87/l99l Sb., jež spadají pod ustanovení §2 odst. l písm. c/ téhož zákona, jakož i na případy, kdy stát převzal věc bez právního důvodu.

Podle ustanovení § 2 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. zmírnění následků majetkových křivd a jiných křivd způsobených občanskoprávními úkony, správními akty nebo protiprávními postupy, k nimž došlo v rozhodném období (25.2.l948-l.l.l990), spočívá ve vydání věci nebo v poskytnutí finanční náhrady anebo ve zrušení některých správních aktů, popřípadě v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení, a to a/ je-li to v zákoně výslovně stanoveno, b/ došlo-li k nim na základě právních předpisů, které zákon č. 87/l99l Sb. zrušil, a c/ byl-li postup ze strany orgánů státu důsledkem politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.

Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody se pro účely tohoto zákona rozumí takové jednání, které je v rozporu se zásadami uvedenými v § l odst. l zákona č. 87/l99l Sb. (tj. zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů, vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických a hospodářských, sociálních a kulturních právech).

V daném případě soud prvního stupně uvedl výslovně výsledný právní závěr, že je v tomto případě "naplněn restituční důvod, jak jej vyslovuje ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb." a že "věc tu přešla na stát bez právního důvodu".

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neuváděl ve svém rozhodnutí právní závěr, že věc přešla na stát bez právního důvodu, ale zabýval se (na str. 6 svého rozsudku z l0.3.l999) tím, zda v daném případě došlo k postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu ustanovení § 2 odst. l písm. c/, § 2 odst. 3 a § l odst. l zákona č. 87/l99l Sb. V této souvislosti odvolací soud vyslovil názor, že "z ustanovení § 2 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. výslovně nevyplývá, že by se zmírnění následků majetkových a jiných křivd vztahovalo na protiprávní postupy nebo následky způsobené rozhodnutím soudu, k nimž došlo v rozhodném období z důvodů uvedených v § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb."; připojen však byl i další názor odvolacího soudu, že "není vyloučeno, aby v konkrétních případech byl postup nebo rozhodnutí soudu restitučním důvodem uvedeným v § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb., byl-li důsledkem politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody".

Závěry odvolacího soudu nevycházely tedy ze stejného skutkového zjištění, k němuž dospěl soud prvního stupně ("věc přešla na stát bez právního důvodu"). Chtěl-li se však odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě před ním provedených důkazů, bylo na místě (jak bylo již na to poukázáno v rozhodnutích uveřejněných pod č. 64/l966 a pod č. 92/l968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem) opakovat důkazy provedené soudem prvního stupně nebo dokazování doplnit (srov. § 2l3 odst. 2 občanského soudního řádu), popřípadě postupovat podle ustanovení § 22l odst. l písm. a/ a c/ občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Bez uvedeného postupu (který by byl v souladu se závěry z uveřejněné judikatury) nebylo možné dospět ke správnému posouzení projednávané právní věci, v níž soud prvního stupně měl za to, že "věc přešla na stát bez právního důvodu" (§ 6 odst. 2, in fine, zákona č. 87/l99l Sb.) a odvolací soud přikročil v odvolacím řízení bez dalšího k posuzování toho, zda v daném případě šlo o případ, v němž by byl shledán (nebo nebyl shledán) důsledek politické persekuce nebo postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 6 odst. 2 a § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb.). Nemohl proto dovolací soud přesvědčivě dospět k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné, jak to mělo na zřeteli ustanovení § 243b odst. l občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), a nemohl jednoznačně mít za to, že tu není dán dovolací důvod podle ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění), který dovolatelka ve svém dovolání uplatňovala. Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. l a 5 občanského soudního řádu (v již citovaném znění).

Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí zčásti i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). V tomto dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu v již citovaném znění) a zaměří se na objasnění a případné doložení toho, zda tu došlo podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb. k převzetí nemovitostí státem bez právního důvodu (srov. k tomu ovšem i rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jak to soud prvního stupně již ve svém rozsudku z ll.l2.l998, čj. l5 C l04/95-67, dovozoval (a odvolací soud tento právní závěr blíže nepřezkoumával), anebo zda tu došlo k důsledku politické persekuce nebo k postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 6 odst. 2 a § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb.), a to s konkrétním uvedením a objasněním toho, zda k tomu došlo vydaným rozhodnutím soudních či správních orgánů (a kterým rozhodnutím) anebo jen nesprávným postupem (a jakým postupem) některého z těchto orgánů. V tomto dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 243d odst. l, věta třetí, občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 23. ledna 2001

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru