Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 168/2020Usnesení NS ze dne 08.04.2020

HeslaNáklady řízení
Zmírnění křivd (restituce)
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.168.2020.1
Dotčené předpisy

§ 142 odst. 2 o. s. ř.

předpisu č. 243/1992 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 168/2020-518

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: P. O., nar. XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 27, za účasti: 1) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 2) město Kadaň, IČ 00261912, se sídlem v Kadani, Mírové náměstí 1, zastoupené JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, 3) ČEZ Teplárenská, a.s., IČ 27309941, se sídlem v Říčanech, Bezručova 2212/30, a 4) Severočeské doly a.s., IČ 49901982, se sídlem v Chomutově, Boženy Němcové 5359, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Chomutově ze dne 24. 1. 2008, č. j. PÚ/190/2008/Ba/Re1/1226/2000/3, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 20 C 110/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 12 Co 604/2014-422, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 12 Co 604/2014-422, se v nákladovém výroku III. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 5. 2014, č. j. 20 C 110/2008-323, v části výroku I. změnil tak, že žalobu o nahrazení napadeného správního rozhodnutí určením žalobcova vlastnického práva k částem pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení dotčeného správního rozhodnutí určením žalobcova vlastnictví k částem pozemků parc. č. XY a parc. č. XYv k. ú XY (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem III. odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvoláními účastníků řízení nedotčenou částí výroku I. přitom soud prvního stupně, nahrazuje napadené správní rozhodnutí, určil, že žalobce, respektive jeho právní předchůdkyně, je vlastníkem částí pozemkových parcel č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, vše v k. ú. XY, a pozemkových parcel č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, vše v k. ú. XY.

Odvolací soud výše uvedeným způsobem rozhodoval o nárocích žalobce (resp. jeho právní předchůdkyně) ve smyslu § 2 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. (dále jen „zákon č. 243/1992 Sb.“). Nákladový výrok III. přitom odůvodnil pouze tím, že s ohledem na poměrný (ne)úspěch účastníků v odvolacím řízení žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřísluší.

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním žalobce. Brojil vůči jeho nákladovému výroku III. Předpoklady přípustnosti dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, případně otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, a to otázky posouzení míry procesního úspěchu a neúspěchu v restitučním sporu o určení vlastnického práva dle zákona č. 243/1992 Sb., a to z hlediska aplikace § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.). Namítal, že v situaci, kdy žalobě nebylo vyhověno pouze v části týkající se sedmi z celkem čtyřiceti požadovaných pozemkových parcel, měla mu být přiznána poměrná náhrada nákladů řízení vynaložených před soudy nižšího stupně. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku III. zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Účastnice řízení ad 1) a ad 2) navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (v textu i jen – „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (neboť rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 30. 9. 2017).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je Nejvyšší soud přípustným ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky (posouzení míry procesního úspěchu a neúspěchu z hlediska aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou); s ohledem na výši nákladů, jež měly být dovolateli rozhodnutím odvolacího soudu odepřeny (dle jím vylíčeného stavu mají převyšovat částku 50 000 Kč), se při posuzování přípustnosti dovolání neuplatní omezení plynoucí z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a žalobce je ani nenamítá.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích žalobcem vymezené otázky.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení ve sporném řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná plnou náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.); účastníku, který měl ve věci převážný úspěch, soud přizná poměrnou část nákladů řízení proti účastníku, který měl ve věci převážně neúspěch (§ 142 odst. 2 o. s. ř.); jestliže byl úspěch a neúspěch obou účastníků (stran) stejný, soud rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.); účastníku, který měl ve věci částečný úspěch, soud přizná proti druhému účastníku plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch jen v nepatrné výši nebo záviselo-li rozhodnutí na znaleckém posudku anebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1154/2016).

Ve smyslu ustanovení § 142 o. s. ř. pak žalobce má plný úspěch ve věci v případě, že soud žalobě zcela vyhoví, a žalovaný v případě, že soud žalobu zcela zamítne. Částečný úspěch ve věci znamená, že rozhodnutím soudu bylo žalobě vyhověno jenom částečně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 975-976). Posouzení úspěšnosti účastníka v řízení před soudem prvního stupně závisí na tom, v jaké části předmětu řízení před soudem prvního stupně účastník v konečném důsledku, tedy podle konečného rozhodnutí, resp. konečných rozhodnutí, ve věci uspěl. Soud totiž musí rozhodovat o nákladech řízení v souladu s výrokem, kterým rozhodl v meritu věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 455/01). Protože i pro odvolací a dovolací řízení platí obdobně ustanovení o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, lze uvedené závěry vztáhnout i na tato řízení (srov. § 224 odst. 1, § 243c odst. 3 o. s. ř.). Odvolatel či dovolatel má tudíž ve věci plný úspěch v případě, že v konečném důsledku uspěje v celém předmětu odvolacího či dovolacího řízení. Jinými slovy, i posouzení úspěšnosti účastníka v odvolacím či dovolacím řízení závisí na tom, v jaké části předmětu odvolacího či dovolacího řízení účastník v konečném důsledku uspěl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4193/2013, či ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1674/2016).

V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je tedy třeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník řízení právo, aby mu druhý účastník řízení nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4325/2014, či jeho usnesení ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 317/2018).

V řízení, jehož předmětem je určení vlastnického práva k více nemovitým věcem, nelze přitom stanovit míru úspěchu účastníka řízení pouhým porovnáním výměry jednotlivých pozemků, k nimž bylo určeno vlastnické právo. Míru úspěchu účastníka řízení jest zde stanovit např. porovnáním cen pozemků, k nimž bylo vlastnické právo určeno. Nelze přitom bez dalšího říci, že pozemek s větší výměrou má větší cenu než pozemek s výměrou menší, neboť výměra pozemku není zdaleka jediným faktorem ovlivňujícím cenu pozemku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1897/2015). Poměřování míry úspěchu a neúspěchu nemůže být mechanickou činností, nýbrž je zapotřebí posuzovat jej v širších souvislostech vedeného sporu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 257/05, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 1/04).

Jestliže tedy odvolací soud za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. stanovil, že s ohledem na míru úspěchu a neúspěchu nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, aniž se přitom se zřetelem k výše citovaným judikaturním zásadám zabýval celkovou hodnotou pozemků, k nimž bylo určeno vlastnické právo žalobce, respektive jeho právní předchůdkyně (žalobcův procesní úspěch věci), a celkovou hodnotou pozemků, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta (žalobcův procesní neúspěch), a z nich vyplývajícím poměrem procesního úspěchu či neúspěchu žalobce, či dalšími (širšími) souvislostmi vedeného sporu (restituční charakter uplatněného nároku či důvody, pro něž nebylo restitučnímu nároku zcela vyhověno), jsou jeho závěry přinejmenším předčasné, a tudíž nesprávné.

Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání žalobce důvodným, pročež, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), přistoupil dle § 243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v nákladovém výroku III. a vrácení věci v daném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).

V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 4. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru