Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1642/2002Usnesení NS ze dne 01.10.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1642.2002.1
Dotčené předpisy

§ 238a předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1642/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání S. M., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 31. 1. 1997, sp. zn. 1 Co 21/97, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 113/96 (žalobce S. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované F. n. O. – p. l., o ochranu osobnosti), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

V probíhajícím občanském soudním řízení o žalobě S. M. o ochranu osobnosti, podané u soudu 20. 12. 1993, vydal Krajský soud v Ostravě usnesení ze 14. 11. 1996, č. j. 23 C 113/96-42, jímž bylo řízení v této právní věci přerušeno podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu, a to proto, že bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze 7. 6. 1994, č. j. P 335/88-101, bylo zahájeno řízení „o změnu omezení způsobilosti k právním úkonům žalobce“, a to v návaznosti na předchozí rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze 16. 9. 1987, č. j. Nc 1565/86-42 (jímž byl žalobce omezen k právním úkonům tak, že není schopen samostatně uzavírat pracovní smlouvy a není schopen vykonávat v rozsudku vymezená zaměstnání).

O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 14. 11. 1996, č. j. 23 C 113/96-42, o přerušení řízení rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením z 31. 1. 1997, sp. zn. 1 Co 21/97, jímž usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť měl za to, že přerušení řízení o ochranu osobnosti, v němž žalobu podal žalobce sám bez zastoupení jinou osobou, odpovídá ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu. Toto ustanovení zakotvuje možnost přerušit řízení, jestliže probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v řízení, které je přerušováno.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 28. 2. 1997 a dovolaní bylo jím podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 4. 3. 1997, tedy ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

Dovolatel podal své dovolání (jak bylo uvedeno v doplňujícím písemném vyjádření, sepsaném advokátkou) z důvodu odepření ochrany před soudem, když totiž soud nenařídil jednání o jeho žalobě o ochranu osobnosti a nepředvolal účastníky řízení k jednání. V tomto postupu soudu v řízení spatřoval dovolatel porušení ustanovení občanského soudního řádu, ale také Listiny základních práv a svobod i Evropské úmluvy o lidských právech, zejména pokud jde o právo na spravedlivý soudní proces.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1. 1. 2001), jako tomu bylo i v tomto případě se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (zejména občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, bylo tu nutno posoudit podle ustanovení § 238a občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), které ve svém prvním odstavci pod písm. a/ až f/ stanovilo jmenovitě, proti kterým usnesením odvolacího soudu bylo přípustné dovolání. V tomto výčtu usnesení není uvedena přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo přerušeno občanské soudní řízení. Naopak v ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) bylo zakotveno, že neplatí přípustnost dovolání ani proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení.

Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání dovolatele je v daném případě podáno proti usnesení odvolacího soudu, ohledně něhož nelze přípustnost dovolání dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Nebylo proto možné posoudit dovolání dovolatele jako dovolání přípustné.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované nemocnici v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 1. října 2002

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru