Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1613/2002Rozsudek NS ze dne 17.09.2002

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1613.2002.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 663 odst. 2 písm. b) předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1613/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. o dovolání F. S., zastoupeného JUDr. M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. ledna 2002, sp. zn. 11 Co 292/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 10 C 188/97 (žalobce Města Ch., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ F. S., zastoupenému advokátem a 2/ Sportovnímu klubu policie U. Ch., o vyklizení bytu), takto:

I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 11 Co 292/2001, ve výroku I. a dále ve výroku III. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S., jakož i rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 1. 2001, č. j. 10 C 188/97-28, ve výrocích I. a II., ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S.

II. Věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 24. 1. 2001, č. j. 10 C 188/97-28, byla zamítnuta žaloba, podaná proti oběma žalovaným o vyklizení bytu č. 18 v domě č. 5 v D. ul. v Ch. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně vycházel ve svém rozhodnutí ze závěru, podle něhož byla mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. platně uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou od 9. 4. 1992 do 30. 6. 1993. Byl-li byt užíván žalovaným F. S. jako zaměstnancem druhého žalovaného a žalobce nežaloval o vyklizení bytu ve lhůtě 30 dnů od skončení nájmu podle ustanovení § 676 odst. 2 občanského zákoníku, pak se nájemní vztah obnovoval vždy na jeden rok do 30.června roku následujícího. V roce 1997 uběhla lhůta k podání žaloby dnem 30. července, žaloba však byla podána až dne 27. listopadu a tedy vůči druhému žalovanému opožděně. Žalovaný F. S. nebyl pasívně věcně legitimován, neboť mezi ním a žalujícím městem Ch. nebyl smluvní vztah.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce uvedený rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem z 25. 1. 2002, sp. zn. 11 Co 292/2001, potvrdil a to ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. Žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku týkajícím se žalovaného F. S. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že mu bylo uloženo byt vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil neplatnost nájemní smlouvy mezi žalobcem a druhým žalovaným pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku). Smlouvu o nájmu bytu nemohl podle odvolacího soudu uzavřít se žalobcem žalovaný U. Ch. jako právnická osoba. Vylučuje to povaha ustanovení § 685 a násl. občanského zákoníku týkající se nájmu bytu.. Žalovaný F. S. proto užíval byt bez právního důvodu a odvolací soud přiznal žalobci vlastnickou ochranu podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný F. S. dovolání, a to do výroku o povinnosti vyklidit byt. V dovolání vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že žalovaný U. Ch. byl oprávněn sjednat nájemní smlouvu ohledně bytu. Je tu nutno aplikovat obecná ustanovení § 663 a násl. občanského zákoníku o nájemní smlouvě. Zvláštní úprava nájmu bytu (§ 685 a násl. téhož zákoníku) takovou možnost nevylučuje. Žalovaný F. S. navrhl zrušit v napadeném výroku rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání označil byt za zvláštní statek určený k uspokojování jedné ze základních lidských potřeb. Právnická osoba jej tedy nemůže za účelem bydlení užívat. Ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu předpokládají práva i povinnosti ve vztahu k pronajimateli výlučně na straně byzické osoby. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto

Dovolací soud shledal, že dovolání podala včas oprávněná osoba, řádně zastoupená advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu). Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu). Dovolací důvod spočívá podle dovolatele v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ téhož právního předpisu).

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu i průběhu řízení dospěl dovolací soud k závěru o důvodnosti dovolání.

Při posuzování předběžné otázky právního důvodu užívání bytu žalovaným F. S. opomenuly soudy obou stupňů aplikovat ustanovení § 7 zákona č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník. Toto ustanovení upravuje právní vztahy ke služebním bytům.

Provedenými důkazy bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného U. Ch. dal Městský úřad v Ch. dne 9. 4. 1992 souhlas k nájmu bytu v D. ulici 5 v Ch. na dobu určitou od uvedeného data do 30. 6. 1993. I když mezi žalobcem a druhým žalovaným nebyla sjednána nájemní smlouva, lze mezi nimi dovodit existenci nájemního vztahu. Tento nájemní vztah upravují obecná ustanovení občanského zákoníku o nájmu (§ 663 a následující). Písemná forma v tomto případě není kogentně zákonem stanovena. Jednání žalobce i žalovaného U. Ch. směřovalo k uzavření nájemní smlouvy; projev vůle se může stát i způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (§ 35 odst. 1 občanského zákoníku). Oprávnění druhého žalovaného sjednat nájemní smlouvu ohledně uvedeného bytu je dáno ustanovením § 7 odst. 1 písm. b/ zákona č. 102/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení je služebním bytem i byt v nájmu právnické osoby, sloužící k ubytování jejich pracovníků.

Právní vztah mezi oběma žalovanými (byt byl žalovanému F. S. přidělen žalovanaým U. Ch. dne 4. 1. 1995) upravují zvláštní ustanovení § 685 a následující občanského zákoníku o nájmu bytu, jejichž úprava práv a povinností pronajímatele i nájemce se kromě stanovených výjimek (§ 709 občanského zákoníku a tam uvedená ustanovení) vztahuje i na služební byt. Právní kvalifikaci sporného bytu jako služebního neodporuje ani ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 102/1992 Sb., které podmiňuje platnost nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. Tamtéž uvedené „práce, na které je nájem bytu vázán“ mohou být vykonávány i v pracovním poměru.

Předpokladem pro závěr, zda je či není dán právní důvod k vyklizení bytu žalovaným F. S., je tedy posouzení skutečností zjištěných v průběhu obou nájemních vztahů podle relevantních právních norem. Právní postavení žalovaného F. S. vůči žalobci je závislé na tom, zda výchozí nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. nadále trvá. Žalovný U. Ch. je dosud, přes faktický zánik činnosti, jako občanské sdružení registrován (potvrzení Ministerstva vnitra ČR z 8. 2. 2001). Nebude však již po zrušení částí rozsudků soudů obou stupňů jako účastník řízení jednat, neboť výroky k němu se vztahující nebyly dovoláním napadeny a právní poměry mezi účastníky řízení neumožňují aplikaci ustanovení § 242 odst. 2 občanského soudního řádu o případech, při nichž není dovolací soud vázán rozsahem dovolacích návrhů.

Dovolací soud nezjistil v řízení v napadeném rozsahu vady ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm a/, b/ odst. 3 občanského soudního řádu či jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu, eventuálně soudu prvního stupně (§ 242 odst. 3 téhož předpisu).

Proto dovolací soud pro nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu) zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovolání napadeném výroku I. (týkajícím se žalovaného F. S. a v té části navazujícího nákladového výroku III., jež obsahuje úpravu vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S.) (§ 243b odst. 3 občanského soudního řádu). Současně z téhož důvodu zrušil i rozsudek soudu prvního stupně opět ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S. v obou výrocích, tj. v meritorním I. i nákladovém II. Soudy obou stupňů neaplikovaly v projednávané věci ustanovení, jež je pro rozhodnutí relevantní. V případě zrušení pouze dovoláním napadených výroků rozsudku odvolacího soudu by byla účastníkům řízení odňata při projednávání věci, z hlediska v úvahu přicházejícího právního posouzení a navázaných procesních práv účastníků, jedna řádná instance. Proto byla věc, podle výše citovaných ustanovení občanského soudního řádu, v rozsahu již uvedeném, vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř.).

V dalším řízení bude rozhodnuto i o dosavadních nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 17. září 2002

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru