Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1562/2001Usnesení NS ze dne 18.10.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1562.2001.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1562/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) L. H. a B) G. H., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému M. H., zastoupenému advokátem, o žalobě na zdržení se povinnosti zásahu do práva společného nájmu bytu žalobců a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 194/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.5.2001, č.j. 19 Co 937/2001-80, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 26.6.2000 u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhal se žalobce vydání rozsudku, jímž mělo být určeno, že je nájemcem bytu blíže popsanému v petitu žaloby. Návrhem došlým témuž soudu dne 3.8.2000 žalobce rozšířil žalobu, když na stranu žalobce doplnil manželku G. H. a změnil petit ve smyslu žaloby na určení povinnosti zdržet se jakéhokoliv zásahu do práva společného nájmu žalobců k předmětnému bytu.

Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 8. 2000, č.j. 11 C 194/2000-9, připustil přistoupení dalšího účastníka, G. H., na stranu žalobce a změnu žaloby. Rozsudkem ze dne 1.2.2001, č.j. 11 C 194/2000-66, zamítl pak žalobu na určení povinnosti žalovaného zdržet se jakéhokoliv zásahu do práva společného nájmu žalobců k bytu blíže popsanému ve výroku rozsudku. Současně zamítl vzájemný návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobcům byt vyklidit a vyklizený předat žalovanému do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaný vedli společnou domácnost přibližně od roku 1993. Žalobce se nastěhoval k žalovanému, zdržoval se v bytě a společně se žalovaným hospodařil, oba platili poměrnou část nájmu a služeb spojených s užíváním bytu. Avšak v průběhu doby žalovaný společnou domácnost opustil, nastěhoval se ke své přítelkyni a později ke své dceři. V roce 1998 se k žalobci přistěhovala jeho budoucí manželka, s níž v roce 1999 uzavřel manželství. Při těchto zjištěních dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci a žalobkyni vznikl společný nájem podle § 704 o. z. Uzavřel, že žalovaný opustil společnou domácnost ve smyslu § 708 o. z., takže došlo k přechodu nájmu na prvního žalovaného podle ustanovení § 706 odst. 1 o. z. Po uzavření sňatku prvního žalovaného s druhou žalovanou jim tak oběma svědčí právo společného nájmu žalobců k předmětnému bytu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 5. 2001, č.j. 19 Co 937/2001-80, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil. Odvolací soud převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že na žalobce přešlo právo nájmu předmětného bytu podle § 706 odst. 1 o.z. ve spojitosti s § 708 o. z., neboť prokázal svá tvrzení o naplnění zákonných podmínek pro přechod tohoto práva. Rovněž se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně ohledně vzniku společného nájmu předmětného bytu ve smyslu § 704 o. z.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, které doplnil dovoláním došlým 8. 8. 2001. Přípustnost dovolání dovozoval z ustanovení dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. Tvrdil existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle dovolatele oba soudy nesprávně posoudily aplikaci ustanovení § 708 o. z. Popíral proto, že by mohlo dojít k přechodu práva nájmu na žalobce podle § 706 odst. 1 o. z. Namítal, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem i s právem procesním. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání není přípustné.

Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 26. 6. 2000, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 1. 2. 2001 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i odvolací soud projednal a rozhodl věc podle dosavadních právních předpisů. Z hlediska dovolacího řízení pak třeba vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení, podle nichž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.\").

Podle § 236 ost. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatel ani netvrdí - že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (důvody zmatečnosti) uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jejichž prokázání by zakládalo přípustnost dovolání a současně existenci dovolacího důvodu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudu s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu.

Dovolatel (vzhledem k shora uvedené nutnosti aplikace dosavadních procesních předpisů) zřejmě nepřípadně uplatnil tvrzení o dovolacím důvodu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž výslovně odkazuje. Tomuto jeho tvrzení odpovídala možnost založená podle ustanovení § 239 odst. 1, resp. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000. Odvolací soud však nezaložil přípustnost dovolání výrokem svého potvrzujícího rozsudku, aniž žalovaný využil možnosti uvedené v § 239 odst. 2 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. za použití § 224 odst.1 o. s. ř., § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobcům v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2001

JUDr. Josef Rakovský,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru