Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1484/2015Usnesení NS ze dne 01.10.2015

HeslaZmírnění křivd (restituce)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.1484.2015.1
Dotčené předpisy

§ 3 odst. 2 předpisu č. 87/1991 Sb.

§ 7 předpisu č. 100/1945 Sb.

§ 6 předpisu č. 114/1948 Sb.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 3729/15 ze dne 07.06.2016 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1484/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) MUDr. O. A., b) Ing. P. A., c) A. M., d) R. K., e) M. K., f) M. H., g) Ing. J. A., h) F. A., a i) Z. A., žalobců a) až d) a f) až i) zastoupených JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, žalobce e) zastoupen Mgr. Petrem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, za účasti České republiky – Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 54/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. 24 Co 126/2014-121, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. února 2014, č. j. 25 C 54/2013-87, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali nahrazení označených rozhodnutí Ministerstva financí a ministra financí, jimiž byla zamítnuta jejich žádost o poskytnutí náhrady za znárodněný majetek (dle zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) až d) a f) až i), jakož i žalobce e) obsahově shodná dovolání, jejichž přípustnost (dle § 237 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, jako dovolací důvod ohlašují nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a to zejména v otázce poměru zákona č. 114/1948 Sb. k zákonu č. 87/1991 Sb. coby restitučnímu předpisu, a dovozují, že zákon č. 114/1948 Sb. jako platný a účinný právní předpis „nemůže soud neaplikovat“.

Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť označené otázky hmotného práva, na jejich řešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. § 237 o. s. ř.).

I na nyní posuzovaný případ lze vztáhnout dovolacím soudem již dříve formulovaný závěr, že v situaci, kdy na zmírnění majetkové křivdy oprávněným fyzickým osobám, k níž došlo neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek dle předpisů o znárodnění z let 1945

- 1948, pamatuje ustanovení § 2 odst. 3, věty druhé, zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (v podrobnostech srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. listopadu 1999, sp. zn. 2 Cdon 1325/96; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2005, sp. zn. 28 Cdo 253/2005; z judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 22. října 1997, sp. zn. II. ÚS 192/96), je současně vyloučena možnost uplatňování nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů; proto se vyplacení náhrady na základě předpisů o znárodnění (zde podle zákona č. 114/1948 Sb., co do určení náhrady odkazujícího však na dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků) s úspěchem již nyní domáhat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1944/2003, usnesení ze dne 8. dubna 2013, sp. zn. 28 Cdo 321/2013, nebo usnesení ze dne 3. července 2015, sp. zn. 28 Cdo 137/2015, jež jsou – spolu s ostatními citovanými rozhodnutím Nejvyššího soudu – dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Závěr o poměru restitučních předpisů (coby lex specialis) k ostatním právním předpisům sleduje též principy vyjádřené v judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.).

Z uvedeného vyplývá, že odlišný názor dovolatelů – v konfrontaci s výše uvedenou judikaturou (na jejíž argumentaci lze v podrobnostech odkázat) – neobstojí a nelze pro něj nalézt oporu ani v dalších v dovolání citovaných rozhodnutích (nálezy Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. I. ÚS 318/06, a ze dne 1. září 2010, sp. zn. I. ÚS 2904/07, resp. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. července 2007, č. j. 2 Ans 4/2006-91), jež v rovině hmotněprávní otázku poskytnutí náhrady za znárodněný majetek podle poválečných znárodňovacích předpisů neřeší.

Proto Nejvyšší soud neshledal ani důvody pro jiné posouzení v jeho rozhodovací praxi již dříve vyřešené relevantní právní otázky; z toho plyne, že není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. října 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru