Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1403/2001Usnesení NS ze dne 08.11.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1403.2001.1
Dotčené předpisy

§ 236 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1403/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. J., proti žalovanému Zemědělskému družstvu R., o 115.779 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 1101/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.2001, čj. 16 Co 682/97-51, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 5.542 Kč k rukám jeho právní zástupkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 8.7.1997, čj. 5 C 1101/96-35, zamítl návrh žalobce, který se domáhal na žalovaném zaplacení částky 115. 779 Kč s 16% úrokem ode dne 20.2.1993 do zaplacení. Svůj nárok na náhradu za znehodnocenou stavbu - dřevěnou kolnu žalobce dovozoval ze zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě“).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27.2.2001, čj. 16 Co 682/97-51, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona o půdě, protože oprávněné osoby, které jedině mohou požádat o náhradu, jež je předmětem žaloby, tj.rodiče žalobce, dosud žijí. Pokud nárok uplatnil žalobce z titulu právního nástupce dosud žijících oprávněných osob, musel v daném případě odvolací soud konstatovat nedostatek jeho aktivní legitimace a z tohoto důvodu žalobu zamítnout; aktivní legitimace žalobce k podání předmětné žaloby nevyplývá ani z ustanovení § 33a odst. 1 zákona o půdě, který upravuje smluvní převody pohledávek z oprávněných osob na jiné osoby.

Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 23.3.2001, napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, a jehož důvody spatřuje v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ (z kontextu přitom vyplývá, že má na mysli ustanovení OSŘ účinná od 1.1.2001). Odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení věci při řešení přípustnosti vstupu vedlejších účastníků - jeho rodičů a manželky do řízení, a to především s ohledem na předmět sporu. Podle žalobce se odvolací soud nesprávně vypořádal i s posouzením jeho aktivní legitimace, když se vůbec nezabýval právní úpravou uvedenou v ustanovení § 23 odst.1 zákona o půdě. V této souvislosti poukazuje dále na nálezy Ústavního soudu např. sp. zn. IV.ÚS 36/97, IV. ÚS 435/98, I. ÚS 140/96 a rovněž na kupní a darovací smlouvy založené ve spise ze dne 20.6.1975, sepsané formou notářského zápisu čj. 1 NZ 447/75, 1 N 415/75. Navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k dovolání podáním ze dne 4.7.2001, v němž odkazuje na své vyjádření k žalobě i k podanému odvolání. Má zato, že soudy obou stupňů posoudily věc správně a jasně, dokonce nad rámec své povinnosti poučili žalobce o jeho právech a povinnostech. Navrhl potvrzení rozhodnutí odvolacího soudu a žádá náhradu nákladů právního zastoupení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen „OSŘ\").

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení § 240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.

V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23.3.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 23.4.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 17.5.2001 bylo podáno osobně u soudu dne 18.5.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ.

Dovolatel procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, a je proto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 OSŘ ( ve znění platném do 31.12.2000), povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení, spočívající v jednom úkonu právního zastoupení. Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí sazba odměny při jednom úkonu polovinu z částky 21.867 Kč, tedy 10.933 Kč; tato částka je pak snížena na polovinu v důsledku toho, že dovolací řízení bylo odmítnuto ( § 14, § 15, § 18 téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 5.467 Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč, stanovený advokátním tarifem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8.listopadu 2001

JUDr. Ema Barešová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru