Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1351/2004Usnesení NS ze dne 29.10.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1351.2004.1
Dotčené předpisy

§ 218 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 4 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1351/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně L. D., zastoupené advokátkou, proti žalované České republice, Ministerstvu zemědělství – Pozemkovému úřadu v N. J., o určení oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.zn. 18 C 359/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.12.2003, čj. 11 Co 517/2003-92, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení rozsudek ze dne 30.1.2003, jímž Okresní soud v Novém Jičíně zamítl návrh žalobkyně, aby bylo určeno, že je oprávněnou osobou k pozemku č.357/7 v N. J. podle § 4a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"). Soud prvého stupně dospěl k závěru, že právní předchůdci žalobkyně nenabyli vlastnictví k uvedenému pozemku a nesplňují proto hlediska, podle nichž se posuzuje statut oprávněné osoby podle § 4 zákona o půdě. Soud vyšel ze zjištění, že předmětný pozemek byl původně ve vlastnictví R. B. a byl konfiskován podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. Právní předchůdci žalobkyně A. a R. D. byli zapsáni původně v návrhu přídělu pozemků a budov na listině, která byla značena jako pracovní verze, s tím, že jim měla být přidělena předmětná parcela.Vlastnictví k pozemku však nezískali, i když jej po určitou dobu užívali. Podle zápisu v pozemkové knize byl pozemek zapsán jako konfiskát pro československý stát – vojenskou správu.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně. Poukázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, týkající se nabytí vlastnictví podle dekretu č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, ..., podle něhož docházelo k nabytí vlastnictví dnem převzetí držby zemědělského majetku v rámci přídělového řízení, probíhajícího podle dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců ... . V daném případě se jednalo o majetek, konfiskovaný podle v dekretu č. 108/1945 Sb., na nějž se dekret č. 28/1945 Sb. Nevztahoval. Není proto rozhodné, zda se právní předchůdci žalobkyně pozemku ujali, ale zda na ně vlastnictví přešlo na základě řádně ukončeného přídělového řízení.

V řízení bylo prokázáno, že A. a R. D. byli jako přídělci vedeni pouze v pracovním návrhu přídělu pozemků a budov v katastrálním území N. J. – D. p. Nebylo prokázáno, že se by se pokračovalo v přídělovém řízení, například že by byli vyzváni k úhradě přídělu. Naopak v originálu Návrhu přídělu pozemků a budov bylo uvedeno, že se jedná o konfiskát dle dekretu č. 108/1945 Sb. Za bezvýznamný pro posouzení věci označil odvolací soud dopis referátu pozemkového úřadu Okresního úřadu v N. J. ze dne 6.1.1993, v němž je uvedeno, že manželé A. a R. D. získali do vlastnictví pozemek č. 357/7 - role o výměře 0,0720 dle dekretu č. 28/1945 Sb., a to pro naprostou nesprávnost. Není rozhodné ani to, že jiní přídělci v sousedství byli uznáni oprávněnými osobami, protože se tak stalo na základě jiného skutkového stavu, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že vlastnictví bylo zjištěno z přídělové listiny. Naopak bylo zjištěno, že pozemek č. 357/7 v N. J. byl zapsán pro československý stát – vojenskou správu. Rovněž odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala hmotně právní předpoklady pro uplatnění nároku oprávněné osoby podle § 4a zákona o půdě.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst.2 písm.c) o.s.ř., dovolání, jež odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci. Poukazuje na to, že prarodiče žalobkyně užívali předmětný pozemek od roku 1945 do roku 1950, započali na něm s budováním zídky pro oplocení, a má proto zato, že bylo prokázáno jejich spoluvlastnictví k pozemku. Tomu odpovídá i okolnost, že pozemkový úřad původně s otcem žalobkyně jednal jako s oprávněnou osobou. Následné tvrzení žalovaného, že jako přídělci byli uvedeni jen v pracovní verzi návrhu přídělů, považuje za účelové. Pokud by bylo pravdivé, postupoval by tak pozemkový úřad i u ostatních restituentů, kteří byli původně rovněž evidování v návrhu přídělů a nebyli zapsáni jako vlastníci do pozemkové knihy. Dovolatelka dále vytýká soudu, že se nezabýval otázkou držby a nevypořádal se s důkazy o ní. Kusé je dle ní i odůvodnění, že manželé D. nikdy předmětný pozemek nevlastnili a nedošlo tedy k jeho přechodu na stát. Uvedené skutečnosti podle dovolatelky odůvodňují zcela jiný závěr, než jako soud rozhodl. Navrhla proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k dovolání tak, že je plně v kompetenci příslušného soudu, aby posoudil a rozhodl, zda žalobkyně splňuje podmínky oprávněné osoby k vydání požadované nemovitosti podle zákona.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 a § 241a o.s.ř. a bylo podáno včas. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soud je dána ustanoveními § 237 o.s.ř. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, přichází v úvahu– tak jak i dovolatelka uplatňuje – jen přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm.c). Dovolání by tak bylo přípustné pouze v případě, kdyby dovolací soud shledal, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; skutková zjištění soudů nelze v tomto případě v dovolacím řízení přezkoumávat. Dovolatelka sama zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu nekonkretizuje, uplatňuje obecně nesprávnost právních závěrů a hodnocení provedených důkazů, případně nedostatečné odůvodnění rozsudku.

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z obsahu spisu je zřejmé, že odvolací soud vycházel nejen z judikatury Ústavního soudu, který vyslovil, že podle dekretu č. 28/1945 Sb. k nabytí vlastnictví dnem zahájení držby docházelo u přídělců i v případě, kdy k vydání přídělové listiny došlo po tomto datu, ale i z judikatury Nejvyššího soudu. Ten se otázkou nabytí vlastnictví přídělci opakovaně zabýval, a to zejména i z hlediska držby vykonávané v průběhu přídělového řízení a v souladu s ním, a to v případě, kdy se jednalo o příděl podle dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb. Tak např. v rozsudku ze dne 4.12.2001, sp.zn. 28 Cdo 1580/2000, dovolací soud vyslovil, že pokud je držba nesporná a nebylo možno předložit přídělovou listinu, je třeba hodnotit celkový proces přídělového řízení.

K hodnocení průběhu přídělového řízení odvolací soud přistoupil a vyšel z důkazů, které jsou nesporné, tj. zápisu v pozemkové knize, z nějž učinil právní závěr. Podle něj nebyl původní záměr přidělit předmětný pozemek uskutečněn a pozemek zůstal ve vlastnictví státu. Za této situace není rozhodující skutečnost, že prarodiče žalobkyně pozemek fakticky užívali.

I kdyby tedy šlo o příděl podle dekretu č. 28/1945 Sb., bylo by rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Tím spíše je tomu v případě, kdy byl pozemek o výměře 720 m, užívaný jako zahrádka a situovaný v městě, konfiskován nikoli jako zemědělský, tj. podle dekretu č. 12/1945 Sb., ale podle dekretu č. 108/1945 Sb., u nějž se s užíváním (držbou) přídělu jako s okolností zakládající vlastnictví nepočítalo. Závěry odvolacího soudu v tomto směru nejsou proto v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.), ale v souladu s ním.

Dovolací soud tak neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu měl zásadní význam po právní stránce a dospěl proto k závěru, že dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.

Dovolání bylo proto jako nepřípustné odmítnuto ( § 243b odst. 4, § 218 písm.c) o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému, který by podle výsledku tohoto řízení měl nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru