Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1149/2001Rozsudek NS ze dne 15.10.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1149.2001.1
Dotčené předpisy

§ 13 předpisu č. 229/1991 Sb.

§ 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1149/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce V. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. Ch., o poskytnutí náhrady za odstraněnou chmelnici, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 254/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.2.2001, čj. 11 Co 104/2000-129, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.2.2001, čj. 11 Co 104/2000-129, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 3.8.1999, čj. 8 C 254/95-103, rozhodl, že žalovaný je povinen poskytnout žalobci náhradu za chmelnici na části pozemkové parc.č. 777/1 o výměře 0,75 ha v katastrálním území T., zapsané na LV č. 487 u Katastrálního úřadu v L. žalobci, a to podle zákona č. 229/1991 Sb.,o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"). Šlo již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci, neboť jeho předchozí rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6.2.1998, čj. 12 Co 429/97-52.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15.2.2001, čj. 11 Co 104/2000-129, změnil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu odvolacího řízení došlo na základě universální sukcese k procesnímu nástupnictví na straně žalovaného, kdy došlo k přechodu práv a povinností, o něž v řízení jde ze S. s. Ž., s. p. se sídlem v Ž. na S. Ch., s. p. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolací soud doplnil řízení opakováním důkazu výslechu žalobce jako účastníka řízení, a svědků M. G. a V. D. Na základě těchto důkazů, dalších jím výslovně uvedených listinných důkazů a hodnocení důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně (především výpovědi svědků JUDr. F., ing. P.), dospěl k jinému skutkovému a právnímu závěru než soud prvního stupně; odvolací soud uzavřel, že žalobce svůj nárok za odstraněný chmelniční porost neuplatnil vůči povinné osobě včas, tedy do skončení zákonné subjektivní prekluzivní lhůty, uvedené v ustanovení § 13 odst. 3 zákona o půdě, a že tak došlo k jeho prekluzi.

Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 24.4.2001, napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238 odst. 1 písm a) OSŘ, a dovolací důvody o ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a písm. d) OSŘ. Považuje za správný názor odvolacího soudu v tom, že výzva k poskytnutí náhrady nemusí mít písemnou formu, a že pro ni zákonem o půdě nejsou předepsány žádné zvláštní náležitosti. Současně však poukazuje na to, že tento závěr nekoresponduje s konstatováním odvolacího soudu o tom, že v žádné listině, které jsou ve spise založeny od 1.1.1994, není zmínka o tom, že by byl nárok na náhradu za zaniklou chmelnici uplatněn. Poukazuje dále na rozpornost svědecké výpovědi ing. G. a její hodnocení odvolacím soudem. Žalobce rovněž vytýká odvolacímu soudu, že hodnotil výpovědi svědků JUDr. F. a ing. P. jako nevěrohodné, aniž by byl zopakoval tento důkaz jejich výslechem. Dovolatel také upozorňuje na ustanovení § 15 odst. 2 a odst. 3 zákona o půdě, který počítá s náhradou za trvalý porost, který v době převzetí státem nebo jinou právnickou osobou na pozemku byl; z něho pak extenzivním výkladem dovozuje, že lze dojít i k závěru, že tato výzva ani nemusí být ve výzvě k vydání pozemku výslovně uvedena. Nadto jsou v napadeném rozsudku používány pojmy výzva k vydání a uplatnění nároku promiskue, což zákonodárce, jak je zřejmé z ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě, rozhodně nezamýšlel. Dovolatel vyslovuje názor, že za této situace vychází napadený rozsudek ze skutkového stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování, a vzhledem k nedostatečnému skutkovému zjištění spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. S ohledem na výrok napadeného rozsudku o povinnosti dovolatele nahradit žalovanému a České republice náklady řízení, navrhuje i odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen OSŘ).

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 odst. 2 OSŘ. Jeho přípustnost je založena na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ, protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Vady řízení ve smyslu § 237 odst. 1 OSŘ, které vždy zakládají přípustnost dovolání, nebyly dovolacím soudem zjištěny ani dovolatelem namítány. Dovolání se opírá o přípustné dovolací důvody podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ. Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu i z hlediska případných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 241 odst. 3 písm.b) OSŘ) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že hlavním důvodem, pro který tento soud žalobu zamítl, je jeho závěr, že žalobce neprokázal uplatnění nároku na odstraněnou chmelnici vůči povinné osobě do skončení šestiměsíční subjektivní prekluzivní lhůty uvedené v ustanovení § 13 odst. 3 zákona o půdě. Vyšel přitom především z listinných důkazů, ze svědeckých výpovědí ing. M. G. a V. D., jejichž výslech opakoval v odvolacím řízení, ale také ze svědeckých výpovědí JUDr. F. a ing. P. před soudem prvního stupně; jejich výpovědi, aniž je opakoval, posoudil odvolací soud jako nevěrohodné a dospěl tak k odlišnému skutkovému zjištění než jaké učinil soud prvního stupně. Odvolací soud pak z takto zjištěného skutkového základu vycházel, aniž by postupoval podle ustanovení § 213 odst. 2 OSŘ a zopakoval důkazy, na nichž založil svá odlišná skutková zjištění soud prvního stupně. Takový postup odvolacího soudu představuje vadu řízení ve smyslu ustanovení 241 odst. 3 písm. b) OSŘ, k níž je dovolací soud povinen přihlížet i tehdy, nebyly-li legitimovaným účastníkem uplatněny jako důvod přípustného dovolání v rámci zákonné dovolací lhůty.

Rozsudek odvolacího soudu byl proto podle ustanovení § 243b odst. 1 věta za středníkem OSŘ zrušen a podle ustanovení § 243b odst.2 OSŘ byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V novém řízení rozhodne soud nově o nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( § 243d odst.1 věta druhá a třetí OSŘ).

Návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu za dané situace je bezpředmětný.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15.října 2001

JUDr. Ema Barešová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru