Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 1005/2001Usnesení NS ze dne 28.06.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1005.2001.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 1005/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. F., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 22. 415,10 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Děčíně, pod sp. zn. 14 C 323/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2000, č.j. 17 Co 256/2000 – 49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Okresního soudu v Děčíně dne 25. 9. 1998 domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému k zaplacení částky 22.415,10 Kč. Tvrdil, že s žalovaným uzavřel nájemní smlouvu od 1.12. 1994, jejímž předmětem byl pronájem podzemních sklepů, staveništní buňky, manipulační plochy před sklady a příjezdové komunikace v objektu provozovny žalobce při sjednaném nájemném 13.832 Kč včetně DPH. Žalovaný však neplatil, dne 10. 4. 1996 uznal závazek 28. 476,30 Kč, na jehož úhradu i zaplatil 6.061 Kč.

Okresní soud v Děčíně jako soud prvního stupně žalobě vyhověl platebním rozkazem ze dne 13. 11. 1998, č.j. Ro 2520/98-10 platební rozkaz. V důsledku podaného odporu žalovaným rozhodl pak soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, č.j. 14 C 323/98 – 36 rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 20. 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1.1. 1997 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně v odstavci II. rozhodl, že řízení se zastavuje o částku 2. 415,10 Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 12. 2000, č.j. 17 Co 256/2000-49 , změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 16.000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1.1.1997 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající části žalobu zamítl. Rozhodl rovněž o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že vztah mezi účastníky nepodléhá režimu obchodního zákoníku, nýbrž se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Dále zjistil, že dluh byl uznán do částky 20 000 Kč. Skutečnost, že dluh neexistoval v té době, by musel prokázat žalovaný, který závazek uznal. Takový důkaz se žalovanému nezdařil. Odvolací soud vyslovil závěr, že porušení cenových předpisů má za následek relativní neplatnost uzavřené smlouvy podle § 40a a § 589 o.z.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včas podaným dovoláním, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Dovozoval tak existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Dále poukazoval na § 41a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a na § 243 o.s.ř.. S odvoláním na důsledky plynoucí z ustanovení § 39 o.z. a závěry plynoucí z rozhodnutí č. 53 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 8/2000, str. 497 a násl., dovozoval nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem v otázce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení cenových předpisů. Dovolával se relativní neplatnosti právního úkonu a s odkazem na obsah svého vyjádření ze dne 7. 12. 1998 opětovně namítal promlčení žalované pohledávky. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.( dále jen ,,o. s. ř. ).

Podle § 236 odst. 1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn ( § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( § 238 odst. 1 písm.b) o.s.ř.). Podle § 238 odst. 2 písm.a) o.s.ř. však dovolání podle odstavce prvního uvedeného ustanovení není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, přičemž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 16.000 Kč, tedy o plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč.

Vzhledem k ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není tedy dovolání v dané věci přípustné. Protože z obsahu spisu nevyplývá - a ostatně to dovolatel ani netvrdí, že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (důvody zmatečnosti) uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle § 243b) odst. 4 o.s.ř. za použití § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

Brně dne 28. června 2001

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru