Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Nd 410/2020Usnesení NS ze dne 27.10.2020

HeslaPodjatost
Námitky
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.ND.410.2020.1
Dotčené předpisy

§ 14 o. s. ř.

§ 16 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Nd 410/2020-181

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce S. J. p. d. čp. XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Ivo Šilhou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Salvátorská 931/8, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) D. K., narozené XY, bytem XY, a 2) P. P., narozenému XY, bytem tamtéž, obou zastoupeným Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Květnici 1113/8, PSČ 140 00, o 135.841,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 13 C 246/2017, o námitce podjatosti, takto:

Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavlína Brzobohatá, JUDr. Jitka Dýšková a JUDr. Miroslav Ferák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 2430/2020.

Odůvodnění:

[1] Oba žalovaní podali dne 5. 6. 2020 dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 12 Co 132/2019-135, ve znění usnesení ze dne 27. 4. 2020, č. j. 12 Co 132/2019-145.

[2] Věc byla v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu přidělena soudnímu oddělení 26; u Nejvyššího soudu je vedena pod spisovou značkou 26 Cdo 2430/2020. Senát příslušný k jejímu projednání a rozhodnutí se skládá z JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka.

[3] Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 17. 8. 2020 namítli žalovaní podjatost všech soudců příslušného senátu. Jako důvod uvedli skutečnost, že „druhý žalovaný podal na výše jmenované soudce dne 12. 2. 2020 trestní oznámení, jehož prošetřování nebylo dosud uzavřeno a nyní je řešeno Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem“. Proto žalovaní navrhují, aby jiný senát Nejvyššího soudu rozhodl o podjatosti a vyloučení označených soudců a věc přikázal jinému senátu Nejvyššího soudu.

[4] Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavlína Brzobohatá, JUDr. Jitka Dýšková a JUDr. Miroslav Ferák se k námitce podjatosti vyjádřili shodně tak, že k účastníkům, jejich zástupcům a ani k projednávané věci nemají žádný vztah. JUDr. Jitka Dýšková a JUDr. Miroslav Ferák dodali, že o podaném trestním oznámení jim není nic známo.

[5] Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

[6] Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[8] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[9] Specifický poměr soudce k účastníku může vzniknout také v důsledku toho, že účastník proti němu podá trestní oznámení nebo jiný návrh na zahájení soudního řízení. Samo o sobě však takové podání účastníka vůči soudci ještě nezakládá důvod k vyloučení soudce; podání trestního oznámení na osobu je úkon, který nijak předem neurčuje, zda se dotyčná osoba skutečně dopustila protiprávního jednání. Teprve tehdy, vyústí-li vystupování účastníka např. v emotivně ovlivněný postoj soudce, který představuje nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup soudce k účastníkům řízení, mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti a objektivitě soudce vzhledem k jeho vztahu k účastníku řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1722/2002, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 126/2009, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 23 Nd 268/2016, nebo ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 21 Nd 509/2019).

[10] V posuzované věci přitom žalovaní netvrdí (a z obsahu spisu se také nepodávají) takové skutečnosti, které by svědčily o tom, že by podané trestní oznámení jakkoliv ovlivnilo postoj označených soudců k projednávané věci, jejím účastníkům či jejich zástupcům, nebo že by vyvolalo okolnosti, jež zakládají důvodné pochybnosti o nestrannosti a objektivitě rozhodujících soudců.

[11] Nejvyšší soud proto shledal námitku podjatosti vznesenou žalovanými zjevně nedůvodnou, neboť žalovaní neuvedli žádnou skutečnost, která by podle výše popsaných kritérií mohla vést k závěru o podjatosti některého z uvedených soudců.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 10. 2020

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru