Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 723/2017Usnesení NS ze dne 20.04.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.723.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243c odst. 1,2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 723/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. V., zastoupeného Mgr. Veronikou Zmrzlíkovou Tomečkovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 202, PSČ 760 01, proti žalovanému Ing. R. Š., zastoupenému JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, o zaplacení částky 299.419,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 66/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2016, č. j. 6 Cmo 21/2016-300, ve znění usnesení ze dne 6. prosince 2016, č. j. 6 Cmo 21/2016-317, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.858 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2015, č. j. 32 Cm 66/2011-276, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 299.419,26 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného (výroky II., III. a IV.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Jde přitom v pořadí již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 7 Cmo 141/2013-198, odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. ledna 2013, č. j. 32 Cm 66/2011-176, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl částečně jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř., a částečně jako vadné, neboť dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání.

Dovolání nemohou učinit přípustným námitky, podle nichž „prvoinstanční soud vůbec neprojednal, natož aby připustil změnu žaloby podle ust. § 95 odst. 1 o. s. ř.“, a dovolatel nebyl předvolán na jednání soudu prvního stupně konané dne 11. března 2015, čímž mu mělo být odňato „zákonné právo jednat před soudem a účinně se bránit“. Je tomu tak již proto, že tvrzení, o něž tyto námitky opírá, uplatnil dovolatel poprvé až v dovolání. Nejvyšší soud k němu proto – vzhledem k § 241a odst. 6 o. s. ř., podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy – přihlédnout nemohl.

Ve vztahu k námitce, podle které „dovolacím soudem by měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak, zde tvrdí dovolatel, že hlavní kniha bez prvotních účetních dokladů jako důkaz existence schodku v pokladně sloužit rozhodně nemůže“, dovolatel nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíraných; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitky dovolatele směřující proti skutkovému závěru, podle něhož ke dni 31. prosince 2009 činil celkový zůstatek hotovosti na pokladnách společnosti R – INCON, s. r. o., 299.419,26 Kč, jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda dovolatel unesl důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, neboť odvolací soud tuto otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 957/2014, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 174/2016), vycházeje ze skutkového zjištění, podle kterého společnost R – INCON, s. r. o., neměla od srpna 2009 již žádné zaměstnance, a dovolatel byl tudíž jedinou osobou, která měla k penězům z pokladny společnosti přístup.

V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem– správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 20. dubna 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru