Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 654/2020Usnesení NS ze dne 26.11.2020

HeslaPřípustnost odvolání
Změna návrhu na zahájení řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.654.2020.2
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

§ 95 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 654/2020-774

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně D. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1046/24, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) X., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem P. H., advokátem, se sídlem XY, 2) T. M., narozenému XY, bytem XY, a 3) P. F., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Roubíkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Voctářova 2500/20a, PSČ 180 00, o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím a 5.900.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 219/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019, č. j. 5 Cmo 350/2018-732, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2018, č. j. 37 Cm 219/2009-669, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 6. 6. 2019, č. j. 37 Cm 219/2009-721, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovaným 1), 2) a 3) domáhala, aby k jejím rukám, (coby správkyně dědické podstaty) do dědické podstaty po zemřelém L. K. společně a nerozdílně zaplatili 500.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a dále 5.900.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o odměně opatrovníka, odměně advokáta a o náhradě nákladů řízení (výrok III. až VI. včetně výroku doplňujícího usnesení).

[2] K odvolání žalobkyně (směrujícímu do výroků I. až III. a VI. rozsudku soudu prvního stupně) a k odvolání opatrovníka žalovaného 1) [směřujícího do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně co do výroku I., II., V. a výroku doplňujícího usnesení potvrdil (první výrok), v rozsahu výroku III. a VI. jej změnil (druhý a třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).

[3] Proti prvnímu, třetímu, čtvrtému a pátému výroku rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Výhrada dovolatelky proti (podle ní) nesprávné aplikaci § 95 o. s. ř., podle níž rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zatížena vadou spočívající v „odmítnutí rozhodnutí o všech žalobou uplatněných nárocích“, přípustnost dovolání nezakládá.

[5] Dovolatelka jejím prostřednictvím totiž uplatňuje toliko (údajnou) vadu řízení, přičemž v souvislosti s touto vadou neformuluje žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.).

[6] Napadené rozhodnutí pak nespočívá ani na řešení (z obsahu dovolání dovoditelné) otázky vázanosti soudů žalobou a povinnosti soudů „žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat“. Z obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů se podává, že soudy rozhodly o všech žalobou uplatněných nárocích. Dovolatelka pomíjí, že podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

[7] Na výše uvedeném nic nemění ani to, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně Městský soud v Praze nepřipustil změnu žaloby navrhovanou žalobkyní (kterou požadovala stejné plnění na základě jiného skutkového stavu).

[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru