Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 6062/2017Usnesení NS ze dne 27.08.2019

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.6062.2017.1
Dotčené předpisy

§ 127 o. s. ř.

§ 127a o. s. ř.

§ 218 písm. b) o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 6062/2017-579

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele B. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti 1) ČEVAK a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Severní 2264/8, PSČ 370 10, identifikační číslo osoby 60849657, a 2) ENERGIE AG BOHEMIA s. r. o., se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 63908298, zastoupených JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 2009/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 419/2015-527, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. 14 Cmo 419/2015-547, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnostem ČEVAK a. s. a ENERGIE AG BOHEMIA s. r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení celkem 6.364,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. 13 Cm 2009/2009-438:

1) určil, že výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s., identifikační číslo osoby 60071371 (právní předchůdkyně ČEVAK a. s.; dále jen „společnost“), o jmenovité hodnotě 1.000 Kč při realizaci práva přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře ENERGIE AG BOHEMIA s. r. o., o němž rozhodla valná hromada společnosti dne 30. 6. 2009, činí 5.883 Kč (výrok I.),

2) uložil ČEVAK a. s. (dále jen „ČEVAK“) a ENERGII AG BOHEMIA s. r. o. (dále jen „EAB“ či „hlavní akcionář“), aby zaplatily navrhovateli společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 106.615 Kč (výrok II.),

3) uložil ČEVAK a EAB, aby zaplatily státu společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 74.623,20 Kč (výrok III.), a

4) uložil navrhovateli, aby zaplatil státu náhradu nákladů řízení ve výši 10.116,80 Kč (výrok IV.).

[2] K odvoláním všech účastníků řízení Vrchní soud v Praze v záhlaví označenými usneseními:

1) změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že určil, že výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti o jmenovité hodnotě 1.000 Kč při realizaci práva přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře, o němž rozhodla valná hromada společnosti dne 30. 6. 2009, činí 3.922 Kč (první výrok),

2) změnil výrok III. usnesení soudu prvního stupně tak, že ČEVAK a EAB uložil zaplatit státu společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 54.870 Kč (druhý výrok),

3) změnil výrok IV. usnesení soudu prvního stupně tak, že navrhovateli uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 29.870 Kč (třetí výrok),

4) nepřiznal navrhovateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (čtvrtý výrok) a

5) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (pátý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Ve vztahu k meritu věci dovolatel zejména polemizuje se závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu PROSCON (vyžádaného soudem podle § 127 odst. 3 o. s. ř.) a s jejich hodnocením provedeným odvolacím soudem.

[5] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

[6] Samotné hodnocení důkazů pak nelze - se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. - úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

[7] V souvislosti se znaleckým posouzením hodnoty podniku společnosti pak dovolatel přípustnost dovolání vymezuje toliko k procesní otázce, zda byl odvolací soud povinen provést nejen výslech znalce znaleckého ústavu PROSCON, ale i výslech Ing. Jiřího Cihelky, jenž zpracoval znalecký posudek předložený hlavním akcionářem na valné hromadě dne 30. 6. 2009, a znalce znaleckého ústavu APELEN Valuation, jenž zpracoval znalecký posudek předložený v řízení dovolatelem v souladu s § 127a o. s. ř.

[8] Nejvyšší soud si je vědom svého závěru přijatého v usneseních ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, a ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, podle něhož se rozpor dvou znaleckých posudků odstraňuje primárně slyšením obou znalců. Poměry projednávané věci jsou však odlišné a uvedený závěr se zde proto nemůže prosadit. Znalecký posudek Ing. Cihelky nesplňuje náležitosti § 127a o. s. ř., pročež bylo nutné posuzovat jej jako listinný důkaz, jehož případné rozpory se znaleckým posudkem vypracovaným soudem ustanoveným znalcem nepředstavují rozpor ve znaleckých posudcích ve smyslu shora citované judikatury (k tomu srov. opět usnesení sp. zn. 29 Cdo 2214/2010).

[9] Posudek znaleckého ústavu APELEN Valuation předložený dovolatelem, jenž naopak požadavky § 127a o. s. ř. splňuje, vyhodnotil již soud prvního stupně jako „nepoužitelný“, neboť uvedený znalecký ústav bez dalšího převzal finanční plán zpracovaný managementem společnosti jako podklad pro své další znalecké zkoumání, aniž by jej podrobil jakémukoli hodnocení (k nutnosti tak učinit srov. opět závěry usnesení sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Z dokazování před soudem prvního stupně, při němž byl proveden i výslech pověřeného pracovníka znaleckého ústavu APELEN Valuation, přitom vyplynulo, že finanční plán zpracovaný managementem společnosti nemohl být řádným podkladem pro stanovení ceny jejího podniku. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil, soudy obou stupňů tak z posudku zpracovaného APELEN Valuation nevycházely a nečinily z něj žádná skutková zjištění. Nebylo tedy důvodu při odstraňování dílčí nejasnosti ve znaleckém posudku znaleckého ústavu PROSCON vyslýchat v odvolacím řízení i znalce znaleckého ústavu APELEN Valuation.

[10] Nejvyšší soud tak k meritu věci uzavírá, že odvolací soud při hodnocení znaleckých posudků postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).

[11] Dovolatel dále zpochybňuje správnost druhého, třetího a čtvrtého výroku napadeného usnesení odvolacího soudu.

[12] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

[13] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[14] Odvolací soud druhým výrokem napadeného rozhodnutí změnil výrok III. usnesení soudu prvního stupně tak, že ČEVAK a EAB uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení (znalečného). Tímto výrokem tedy odvolací soud o právech či povinnostech dovolatele nerozhodoval a rozhodnutí se netýkalo ani jeho procesního postavení.

[15] Dovolání navrhovatele je proto v části, ve které směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, subjektivně nepřípustné [§ 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř.].

[16] Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

[17] Třetím výrokem dovoláním napadeného usnesení odvolací soud změnil výrok IV. usnesení soudu prvního stupně tak, že dovolateli uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 29.870 Kč, tj. částky nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. V části, ve které směřuje proti třetímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu, je proto dovolání objektivně nepřípustné.

[18] Vůči čtvrtému výroku napadeného usnesení pak dovolatel namítá toliko to, že odvolací soud měl při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně zohlednit § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož soud může přiznat plnou náhradu nákladů řízení účastníkovi, který měl ve věci jen částečný úspěch, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

[19] Přitom však přehlíží, že tomuto názoru odvolací soud ve svém rozhodnutí výslovně přitakal. Následně však na projednávanou věc - s ohledem na její konkrétní skutkové okolnosti - aplikoval § 150 o. s. ř. a dovolateli, jenž by jinak měl nárok na plnou náhradu nákladů řízení, náhradu těchto nákladů nepřiznal. Závěr o existenci důvodů pro „výjimečné užití“ § 150 o. s. ř. přijatý odvolacím soudem dovolatel v dovolání nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá. Dovolatel tak nevymezuje žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. čtvrtý výrok napadeného rozhodnutí odvolacího soudu; dovolání proto není přípustné ani v této části.

[20] Ze všech shora popsaných důvodů je předložené dovolání nepřípustné jako celek.

[21] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[22] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (účinné do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. 8. 2019

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru