Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 452/2019Usnesení NS ze dne 23.10.2019

HeslaPřerušení řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.452.2019.1
Dotčené předpisy

§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 243c odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 452/2019-396

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. Maxmiliána Jaška, se sídlem v Olomouci, Legionářská 1085/8, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužníka STŘEDOMORAVSKÉ METALURGICKÉ A STROJÍRENSKÉ, a. s., se sídlem v Olomouci, Řepčínská 35/86, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 48909491, proti žalované ARCADA Capital, a. s., se sídlem v Ostravě, Českobratrská 230/26, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 26943981, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o zaplacení 7.420.860 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 233/2018 (původně u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 231 C 87/2015), o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2018, č. j. 74 Co 25/2018-363, takto:

Odůvodnění:

Dovolání se odmítá.

[1] Městský soud v Brně usnesením ze dne 16. 11. 2017, č. j. 231 C 87/2015-340, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 51/2011.

[2] Krajský soud v Brně k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 51/2011 nepřerušuje.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož k přerušení řízení „nepostačuje skutečnost, že v jiném řízení jsou předmětem sporu splátky z titulu stejné smlouvy a posouzení zákonnosti provedeného zápočtu“, a že „je třeba upřednostnit zájem žalobce na co nejrychlejším projednání a rozhodnutí věci ve smyslu § 100 odst. 1 o. s. ř.“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává, že:

1/ Smyslem § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

2/ Je především povinností soudu, nikoli účastníků, postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř.). Tomu ostatně slouží i dispozitivnost § 109 odst. 2 o. s. ř., podle kterého soud může, nikoli musí v tam uvedených případech řízení přerušit.

3/ Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.

[6] K tomu za všechna rozhodnutí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 (a judikaturu v něm citovanou).

[7] Od citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud – oproti mínění dovolatelky – neodchýlil. Nejvyšší soud neshledal úvahu odvolacího soudu o neexistenci důvodů pro přerušení řízení zjevně nepřiměřenou.

[8] Namítá-li dovolatelka údajné vady řízení (absence řádného odůvodnění rozhodnutí a jeho vnitřní rozpornost), přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Vytýkanými vadami navíc řízení ani netrpí (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013).

[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 10. 2019

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru