Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 3683/2017Usnesení NS ze dne 23.10.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.3683.2017.1
Dotčené předpisy
§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.|§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podána ústavní stížnost

III. ÚS 103/18
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 3683/2017-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, PSČ 170 00, o zaplacení 75.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. května 2012, č. j. 52 C 234/2011-82, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 35 Co 32/2013-134, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 812/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2017, č. j. 17 Co 337/2016-73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 21. ledna 2016, č. j. 29 C 812/2014-37, zamítl žalobu pro zmatečnost, jíž se žalobce domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. května 2012, č. j. 52 C 234/2011-82, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 35 Co 32/2013-134 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 2. března 2017, č. j. 17 Co 337/2016-73, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze dovodit důvodnou pochybnost o nepodjatosti soudkyně JUDr. Renaty Polákové ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 234/2011 v době vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, je plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu.

Z té se podává, že subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že nelze vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (k tomu srov. zejména odvolacím soudem přiléhavě citovaný nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 7. března 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, jež jsou uveřejněné na webových stránkách tohoto soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 28 Cdo 1874/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2016, sen. zn. 29 NSČR 173/2016, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Odvolací soud – oproti mínění dovolatele – při posuzování projednávané věci ze shora uvedených judikatorních závěrů (na nichž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit) plně vycházel a všechny skutkové okolnosti, jež dle tvrzení žalobce vyvolávají pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, důkladně a objektivně posoudil.

Namítá-li dovolatel, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že soud neprovedl „důkazy navržené žalobcem, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu“, přehlíží, že odvolací soud (resp. soud prvního stupně) důkazní návrhy žalobce zamítl, neboť od jejich provedení nebylo možné pro nadbytečnost očekávat významnější zjištění z hlediska projednávané věci. Za takové situace nepředstavuje nevyhovění důkazním návrhům dovolatele porušení pravidel spravedlivého procesu (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 3188/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 4938/2014).

Postupem odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně) nebylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces a argumentace dovolatele, poukazující na nález Ústavního soudu ze dne 14. června 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, tak dovolání přípustným nečiní.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. července 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 23. října 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru