Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 3671/2017Usnesení NS ze dne 28.02.2019

HeslaZastavení řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3671.2017.1
Dotčené předpisy

§ 30 o. s. ř.

§ 138 odst. 1 o. s. ř.

§ 241 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 3671/2017-86

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatele Z. N., narozeného XY, bytem XY, za účasti 1) H. Z., advokátky, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) K.+Z. H.-M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 175/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2017, č. j. 14 Cmo 154/2016-67, takto:

Řízení o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2017, č. j. 14 Cmo 154/2016-67, se zastavuje.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006, č. j. 39 K 12/2006-79, byl prohlášen konkurs na majetek navrhovatele a ustanovena správkyně konkursní podstaty H. Z., advokátka.

Návrhem ze dne 28. 11. 2012, doručeným Městskému soudu v Praze téhož dne, se navrhovatel jakožto společník společnosti K.+Z. H.-M., identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“), domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 5. 3. 2012, kterým H. Z. rozhodla o zrušení společnosti s likvidací a o ustanovení likvidátora.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2015, č. j. 79 Cm 175/2012-41, jež potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 14 Cmo 393/2015-47, nepřiznal navrhovateli osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto potvrzujícímu usnesení Vrchního soudu v Praze podal navrhovatel dovolání.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 3. 2016, č. j. 79 Cm 175/2012-59, zamítl žádost navrhovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015, č. j. 14 Cmo 393/2015-47.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatele potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, č. j. 79 Cm 175/2012-59.

Odvolací soud vyšel z toho, že nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v projednávané věci podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť navrhovatel uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně. Je tomu tak proto, že prohlášením konkursu na jeho majetek se jeho podíl ve společnosti stal součástí konkursní podstaty a práva svědčící jemu jako společníkovi je tudíž oprávněn vykonávat pouze správce konkursní podstaty. Z tohoto důvodu navrhovateli jako společníkovi nesvědčí aktivní věcná legitimace podle § 131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, resp. rozhodnutí jediného společníka v její působnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž mimo jiné požádal o osvobození od soudních poplatků za podané dovolání a o ustanovení zástupce Mgr. Ing. Dalibora Rakouše, advokáta.

Podle § 241 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).

K žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku za podané dovolání Nejvyšší soud uvádí, že dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda mu uvedené osvobození náleží či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je nadbytečné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o této žádosti.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje – jak přiléhavě uzavřely soudy nižších stupňů – zřejmě bezúspěšně.

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).

Odvolací soud postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, dospěl-li k závěru, že dovolateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků a ustanovit mu zástupce z řad advokátů, neboť své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nesvědčí právo podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí správkyně konkursní podstaty jakožto jediného společníka v působnosti valné hromady, odpovídá jak zcela jasnému znění ustanovení § 14a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a § 131 odst. 1 obch. zák., tak i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2455/2017, a v něm citovaná rozhodnutí, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2236/2016, jakož i v něm citovanou judikaturu). Z řečeného pak plyne, že dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.

Za této situace není důvodné (a to bez ohledu na majetkové poměry dovolatele), aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení navrhovatele.

Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 104 odst. 2, § 243b a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2019

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru