Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 3186/2019Usnesení NS ze dne 28.01.2021

HeslaNepřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3186.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 3186/2019-195

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně K. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) Bytovému družstvu Pragostav, se sídlem v Praze 10, Strašnická 1397/20, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 00034843, a 2) P. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o určení členství v bytovém družstvu a práva nájmu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 3/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 6 Cmo 345/2018-160, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalobkyně a žalovaný 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2018, č. j. 72 Cm 3/2014-128, zamítl žalobu na určení, že F. Š., narozený XY, zemřelý dne 9. 8. 2011, byl ke dni 9. 8. 2011 členem Bytového družstva Pragostav (dále jen „družstvo“) a nájemcem družstevního bytu č. 2416/2 na adrese XY (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).

[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 9. 5. 2007 obsahuje všechny obligatorní náležitosti, tj. řádnou identifikaci účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a určení bezúplatnosti převodu, je plně v souladu výkladovými pravidly stanovenými v § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a v § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, či v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017.

[5] Dovolatelkou předložená otázka, zda jsou soudy povinny „vycházet z nové judikatury i v případě, že v době zahájení příslušného řízení ‚platila‘ judikatura jiná (novou judikaturou překonaná), která danou problematiku posuzovala odlišně“ (konkrétně zda soudy v poměrech projednávané věci byly vázány závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněného pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále též jen „R 31/2012“), nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., jelikož na jejím posouzení napadené rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení nezávisí; její řešení se tudíž nemůže projevit v poměrech dovolatelky, jež byly založeny napadeným rozhodnutím (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019).

[6] Odvolací soud totiž měl náležitosti smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 9. 5. 2007 vyžadované v R 31/2012 za splněné.

[7] Stejně tak přípustnost dovolání neotevírá otázka „zda je v rozporu s ust. § 35 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (podle kterého je dítě povinno své rodiče ctít a respektovat), jestliže se dítě soudní cestou domáhá určení, že určitý právní úkon uskutečněný rodičem je neplatný“, neboť ani její řešení se nemůže projevit v poměrech dovolatelky, jež byly založeny napadeným rozhodnutím. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na správném závěru soudu prvního stupně o existenci všech obligatorních náležitostí a platnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 9. 5. 2007, nikoliv na závěru o jednání žalobkyně v rozporu s § 35 zákona o rodině.

[8] Ani námitka dovolatelky, podle níž soudy odmítly provést (jiné) důkazy, které by mohly dokazovanou skutečnost (bezúplatnost předmětné smlouvy) prokázat, s odůvodněním, že „dokazovaná skutečnost je dostatečně prokázána účastnickou výpovědí“, přípustnost dovolání nezakládá.

[9] Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, plyne zcela zřejmě z § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř., jakož i z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 936/2009, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2010, pod číslem 183, popř. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 254/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSČR 91/2014). Soudy přitom řádně odůvodnily, proč dokazovanou skutečnost nebylo možno prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.), než účastnickou výpovědí žalovaného 2), proč neshledaly potřebu dalšího dokazování a proč zjištěný skutkový stav považovaly za dostatečný.

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru