Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 2754/2019Usnesení NS ze dne 16.12.2020

HeslaVýklad projevu vůle
Smluvní pokuta
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2754.2019.1
Dotčené předpisy

§ 266 obch. zák.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 2754/2019-227

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce R. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Mejšnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Masarykovo nábřeží 2018/10, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) T. R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) T. T., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, PSČ 339 01, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 137/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 7 Cmo 133/2017-197, takto:

I. Ve vztahu mezi dovolatelem a prvním žalovaným se dovolací řízení zastavuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2016, č. j. 78 Cm 137/2012-174, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 100.000 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2019, č. j. 7 Cmo 133/2017-197, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 2. 7. 2019 dovolání.

[4] První žalovaný byl dne 9. 9. 2020 vymazán z obchodního rejstříku po ukončení likvidace. K uvedenému dni zanikl (§ 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a ztratil tak i způsobilost být účastníkem (dovolacího) řízení [§ 19 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Jelikož zde není právního nástupce, s nímž by bylo možné pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud dovolací řízení

– ve vztahu mezi dovolatelem (žalobcem) a prvním žalovaným pro nedostatek podmínek řízení zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b o. s. ř.).

[5] Ve zbývajícím rozsahu (tj. ve vztahu k druhému žalovanému) Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jako nepřípustné, neboť dovoláním otevřenou otázku výkladu a aplikace § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [za všechna rozhodnutí srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4380/2014, ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4786/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 489/2016, a v nich citovanou judikaturu, anebo obdobně (pro poměry právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[6] V projednávané věci jsou tvrzení dovolatele a žalovaných o tom, co (jaký úmysl) sledovali ujednáním obsaženým v článku VI. dohody ze dne 16. 11. 2011, vzájemně rozporná. Odvolací soud správně (v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu) zohlednil všechny v úvahu přicházející okolnosti projednávané věci; jeho závěru, podle něhož článkem VI. dohody se první žalovaná zavázala ve sjednané lhůtě učinit potřebné kroky k tomu, aby třetí osoba (GE Money Bank, a. s.) souhlasila se zrušením směnečného rukojemství převzatého dovolatelem, a nikoliv dosáhnout toho, aby směnečné rukojemství bylo v této lhůtě také zrušeno, nelze z pohledu pravidel výkladu právních úkonů obsažených v § 266 obch. zák. ničeho vytknout.

[7] Dovolání pak nečiní přípustným ani výtky ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. nevyhovění požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř. na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Přestože se odvolací soud výslovně nevypořádal s námitkami dovolatele (uvedenými v odvolání) proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, je z napadeného rozhodnutí zjevné, že odvolací soud považoval zpochybněné skutkové závěry za správné a procesně korektním způsobem získané.

[8] Ostatně dovolatel přehlíží, že skutkový závěr o obsahu žádosti podané první žalovanou u GE Money Bank, a. s., dne 14. 12. 2011 soud prvního stupně neučinil toliko z označení této žádosti („žádost o změnu Flexibusinessu“), ale také z dalších listin (záznam o podané stížnosti) a z výpovědi svědkyně K.

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 12. 2020

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru