Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 2754/2018Usnesení NS ze dne 29.01.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Družstvo
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2754.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1,2 o. s. ř.

§ 230 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 2754/2018-112

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, za účasti 1) M. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, a 2) Družstva nájemníků domu Hradecká 16, Praha 3, se sídlem v Praze 3, Hradecká 2358/16, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 47119870, zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, PSČ 130 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 127/2013, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, č. j. 14 Cmo 305/2016-83, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit Družstvu nájemníků domu Hradecká 16, Praha 3, na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

III. Ve vztahu mezi navrhovatelem a M. V. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2016, č. j. 75 Cm 127/2013-49, zamítl návrh na určení, že členem Družstva nájemníků domu Hradecká 16, Praha 3, se sídlem v Praze 3, Hradecká 2358/16, identifikační číslo osoby 47119870 (dále též jen „družstvo“), se všemi členskými právy a povinnostmi k bytu č. 8 ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. XY, je navrhovatel (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na dovolatelem zpochybněném závěru, podle něhož „Dohoda o převodu členského podílu podle článku 14 stanov Družstva nájemníků Hradecká 16, Praha 3“ (dále též jen „dohoda“) není neurčitá, neboť z ní je „zcela zřejmý i předmět převodu“, a „individuální práva a povinnosti určená stanovami spjatá s konkrétním bytem jsou převoditelná jako celek a nabyvateli na základě takového převodu vznikne plnohodnotné členství“. Tento závěr je přitom zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:

1) K platnému vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti (členský podíl) vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (specifikace předmětu převodu), určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny, nebo způsobu jejího určení.

2) Podstatnou náležitostí smlouvy je dále vymezení převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a-v případě, že nejsou převáděny veškerá práva a povinnosti - rovněž určení rozsahu, v němž jsou tato práva a povinnosti převáděny. Vedle převodu celého členského podílu může totiž být převedena i taková jeho část, jež je uceleným souborem práv a povinností způsobilým založit (nové) členství nabyvatele v družstvu, aniž by současně zaniklo členství převodce (např. převod členských práv a povinností vztahujících se k jednomu družstevnímu bytu, náleží-li převodci členská práva a povinnosti vztahující se k více družstevním bytům).

3) Práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, označovaná též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči družstvu, který může být předmětem právních úkonů zásadně pouze jako celek, nikoliv některá jeho (dílčí) část či jednotlivé právo (povinnost).

4) Členskými právy a povinnostmi převáděnými dohodou podle § 229 a § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jsou jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (případně garáži apod.), která jsou převoditelná jako celek, jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru.

[5] Srovnej za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2675/2010, a ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[6] Dovolatel se proto s ohledem na výše uvedené závěry mýlí, má-li zato, že užití pojmu „členský podíl“ v dohodě namísto pojmu „práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu“ způsobuje absolutní neplatnost dohody pro neurčitost předmětu převodu.

[7] Namítá-li dovolatel, že dohoda „nestanoví, která konkrétní práva a povinnosti mají být převedena, a je tedy neurčitá“, Nejvyšší soud tento jeho názor nesdílí, neboť z dohody oproti mínění dovolatele zcela nepochybně vyplývá, jak správně uzavřel rovněž odvolací soud, že navrhovatel převedl na M. V. členská práva a povinnosti v družstvu vztahující se k bytu č. 8.

[8] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byl převod členských práv a povinností v družstvu bezúplatný, je rovněž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[9] Z té se podává, že:

1) Není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována (§ 272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji účastníci uzavřeli zčásti písemně a zčásti ústně. Pro hodnocení jednání účastníků je rozhodující jejich vůle při uzavírání smlouvy.

2) Dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená podle ustanovení § 230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu.

3) Zásadně není vyloučeno, aby účastníci uzavřeli smlouvu zčásti písemně a zčásti ústně. Uvedený závěr se plně prosadí také ve vztahu ke smlouvám o převodech členských práv a povinností v bytových družstvech.

4) Ačkoli tedy platí, že jednou z obligatorních obsahových náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je i stanovení toho, zda je převod úplatný, či bezúplatný, je nutné respektovat, že v písemné části smlouvy nemusí být zachyceno, zda jsou členská práva a povinnosti převáděny za úplatu, či bezúplatně (a této okolnosti je také třeba přizpůsobit dokazování, které je v řízeních o určení členství v bytových družstvech ovládáno vyšetřovací zásadou).

[10] Srovnej zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, a ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008, ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1294/2015, ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3804/2010, ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3279/2015, a ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 218/2018.

[11] Vyšel-li odvolací soud ze skutkových zjištění, podle nichž „navrhovatel převedl na svého tehdy čtrnáctiletého syna členská práva a povinnosti vážící se k bytu č. 8“ a „navrhovatel nikdy ani netvrdil, že by na své nezletilé děti převedl členská práva a povinnosti úplatně a s námitkou neplatnosti smlouvy přichází skutečně až po 18 letech od uzavření smlouvy“, lze v poměrech projednávané věci bez jakýchkoliv pochyb usuzovat, že se smluvní strany (ústně) dohodly na bezúplatnosti převodu členských práv a povinností v družstvu.

[12] Jelikož se navrhovateli nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle něhož dohoda není absolutně neplatná pro neurčitost, nezakládá přípustnost dovolání ani dovolatelem předestřená otázka nemožnosti vydržet věc (z důvodu absence dobré víry) na základě smlouvy absolutně neplatné z důvodu, že její předmět není dostatečně určitý.

[13] Dovolateli konečně nelze přisvědčit ani v tom, že odvolací soud vyřešil otázku případného vydržení členského podílu v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010.

[14] V usnesení sp. zn. 29 Cdo 2398/2010 Nejvyšší soud vycházel ze skutečnosti, že nájemcem družstevního bytu zůstal i po uzavření dohody o převodu členského podílu nadále převodce, který také vykonával všechna práva a povinnosti s tímto nájemním vztahem spojená, přičemž nabyvatel členského podílu se ani nepokusil chopit se držby nájmu tohoto bytu. Proto se podle Nejvyššího soudu nabyvatel nestal držitelem členského podílu, a nemohl tak členský podíl ani vydržet. Poměry projednávané věci jsou však zcela odlišné.

[15] Namítá-li dovolatel, že M. V. byt č. 8 nikdy nepřevzal, neuhradil zápisné a dohodu neschválil, zpochybňuje tím skutkový závěr, ze kterého odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí a podle něhož družstvo M. V. „na základě dohody po celou dobu za svého člena považovalo“.

[16] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

[17] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).

[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[19] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru