Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 2458/2017Usnesení NS ze dne 13.06.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.2458.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2630/17 ze dne 10.10.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 2458/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci péče o dříve nezletilou A. Ž., dceru matky M. Ž., a otce P. Ž., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, PSČ 370 10, o zrušení vyživovací povinnosti, o žalobě pro zmatečnost podané P. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2014, č. j. 1 Co 90/2014-411, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 Nc 90/2015, o dovolání P. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2017, č. j. 4 Co 163/2016-544, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 6 Nc 1093/2013-371, rozhodl (k námitce podjatosti vznesené P. Ž.), že předsedkyně senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích Mgr. Petra Janoušková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 22 P 50/2002.

Řízení o „odvolání“ P. Ž. proti rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchní soud v Praze zastavil usnesením ze dne 22. prosince 2014, č. j. 1 Co 90/2014-411, pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání.

Proti uvedenému rozhodnutí podal P. Ž. 5. února 2015 žalobu pro zmatečnost.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. května 2016, č. j. 7 Nc 90/2015-534, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou P. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2014, č. j. 1 Co 90/2014-411 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání P. Ž. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal P. Ž. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo a jež by splňovala předpoklady přípustnosti dovolání zakotvené v § 237 o. s. ř.

Napadené usnesení odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na vyřešení jediné otázky: zda byl Vrchní soud v Praze funkčně příslušný k projednání „odvolání“ proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 6 Nc 1093/2013-371. Dovolací námitky, které nenapadají záporný závěr odvolacího soudu ohledně uvedené otázky, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemohou.

Pro projednávanou věc proto nejsou právně rozhodné námitky dovolatele stran tvrzené podjatosti soudkyně Mgr. Petry Janouškové [nadto dovolatel zjevně přehlíží, že podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech; viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 7/2017, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách; www.nsoud.cz].

Ani dovolatelem tvrzená údajná vada řízení (věcná nepříslušnost soudů obou stupňů k projednání žaloby pro zmatečnost a rozhodnutí o ní) není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolatel v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Nadto, napadené rozhodnutí tvrzenou vadou zjevně netrpí, neboť věcná příslušnost soudů v řízení o žalobě pro zmatečnost byla určena pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2016, č. j. Ncp 2098/2015-523 (k závaznosti takového rozhodnutí, a to i v případě jeho věcné nesprávnosti, viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněného pod číslem 17/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu v něm citovanou).

Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu o nedostatku funkční příslušnosti Vrchního soudu v Praze k projednání „odvolání“ proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 6 Nc 1093/2013-371, a rozhodnutí o něm je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2001, pod číslem 129, či ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 32 Cdo 3115/2011).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru