Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 1969/2019Usnesení NS ze dne 24.02.2021

HeslaZapočtení pohledávky
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1969.2019.2
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 1969/2019-660

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Vladařem, advokátem, se sídlem v Plzni, Borská 588/13, PSČ 301 00, proti žalovanému B. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tomáškem LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, PSČ 326 00, o zaplacení 1.486.747,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 36 C 347/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2019, č. j. 61 Co 185/2018-630, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.617,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 36 C 347/2013-588, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.486.747,10 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

[2] V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Otázku, zda činnosti dle pracovní smlouvy ze dne 26. 6. 2010, vymezené v náplni práce, spadaly do působnosti představenstva dovolatele (a tedy zda pracovní smlouva zakládala pracovní poměr mezi žalobcem a dovolatelem, či zda představovala součást smlouvy o výkonu funkce), vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, uveřejněný pod číslem 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[5] Ani Nejvyšší soud nemá pochyb, že např. přednášková činnost, odborné školení či odborná publikační činnost (jež žalobce podle zjištění soudů skutečně vykonával) nebyly činnostmi spadajícími do náplně funkce člena představenstva; již proto nelze dovozovat (jak činí dovolatel), že by pracovní smlouva nezakládala pracovní poměr mezi žalobcem a dovolatelem, ale toliko upravovala vztah z výkonu funkce člena představenstva.

[6] Taktéž druhou (dovoláním otevřenou) otázku, zda a za jakých předpokladů může soud přihlédnout k námitce započtení, vznesené poté, kdy nastala koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., odvolací soud zodpověděl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

[7] Velký senát v rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, vysvětlil, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky.

[8] Uvedené závěry se obdobně prosadí i ve vztahu k námitce započtení, vznesené poté, kdy nastala koncentrace řízení (srov. citovaný rozsudek velkého senátu, odst. 36).

[9] Vzhledem k tomu, že pohledávka, již dovolatel namítl k započtení poté, kdy v projednávané věci nastala koncentrace řízení, měla vzniknout ještě před zahájením samotného řízení, přičemž tvrzení a důkazy týkající se vzniku (pravosti), výše a splatnosti této pohledávky nebyly uplatněny před koncentrací, je závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze k této námitce přihlédnout, správný (souladný se závěry přijatými velkým senátem).

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. 2. 2021

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru