Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 1560/2018Usnesení NS ze dne 29.01.2020

Heslaakcionář
Bezdůvodné obohacení
Náhrada škody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1560.2018.1
Dotčené předpisy

§ 182 odst. 2 obch. zák.

§ 56a obch. zák.

§ 415 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 1560/2018-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně KKCG Industry B. V., se sídlem v Amsterdamu, Herikerbergweg 292, 1101CT, Nizozemské království, registrační číslo 27271144, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, proti žalované VÍTKOVICE, a. s., se sídlem v Ostravě, Vítkovice 3020, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 45193070, zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 104/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 8 Co 309/2017-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č. j. 22 C 104/2016-82, uložil žalované zaplatit žalobkyni 2.000.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

[2] Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se příslušenství změnil tak, že ve výroku uvedeném rozsahu týkajícím se části příslušenství žalobu zamítl, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť podáním akcionářské žaloby nezneužila svého práva a „náklady řízení iniciovaného akcionářskou žalobou podle § 182 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen ‚obch. zák.‘), nese společnost sama“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává, že:

1) Akcionář, jenž zneužil svého práva podat jménem společnosti žalobu podle § 182 odst. 2 obch. zák., se nemůže úspěšně domoci přiznání nároku na úhradu soudního poplatku, který za společnost v řízení o této žalobě zaplatil.

2) Případný neúspěch společnosti v řízení podle § 182 odst. 2 obch. zák. bez dalšího ničeho nevypovídá o otázce zneužití práv akcionáře v tomto ustanovení upravených.

3) Pro posouzení existence rozporu výkonu práva akcionáře s § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, či § 265 obch. zák. jsou rozhodující zejména okolnosti podání žaloby, jež zde byly již v době zahájení řízení, např. to, zda akcionář podáním žaloby skutečně sledoval cíle ustanovením § 182 odst. 2 obch. zák. předpokládané.

[6] Za všechna rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5944/2016, a judikaturu v něm uvedenou, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012, a ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016.

[7] Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka netvrdila konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že se žalobkyně akcionářskou žalobou ve skutečnosti nedomáhala náhrady újmy způsobené jednáním členů statutárního orgánu, nýbrž usilovala o jiné, zákonem nepředpokládané, cíle.

[8] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož pro uplatnění kompenzační námitky dovolatelky na náhradu škody ve smyslu § 373 a násl. obch. zák., schází již první z hmotněprávních předpokladů, a to protiprávnost, a proto je tato námitka nedůvodná, je rovněž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, ze které se podává, že základní předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou zejména porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (za všechna rozhodnutí viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, uveřejněný pod číslem 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru