Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 1424/2019Usnesení NS ze dne 27.08.2020

HeslaBytové družstvo
Dohoda o převodu členských práv a povinností
Dobrá víra
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1424.2019.1
Dotčené předpisy

§ 230 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 1424/2019-668

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) J. C., narozeného XY, a b) Z. C., narozené XY, oba naposledy XY, za účasti 1) TRÁVNÍKY, bytového družstva, se sídlem v Otrokovicích, Příčná 1541, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 00048852, 2) L. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tkadlecem, advokátem, se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1877, PSČ 765 02, a 3) D. F., narozeného XY, bytem XY, o určení členství v bytovém družstvu, o určení, že navrhovatelé jsou nájemci družstevního bytu, a o určení vlastnického práva k bytu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 49/2014, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2018, č. j. 5 Cmo 302/2017-554, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2018, č. j. 5 Cmo 302/2017-554, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Návrhem doručeným Okresnímu soudu ve Zlíně dne 18. 7. 2012 a doplněným podáním ze dne 19. 7. 2013 se navrhovatelé domáhají určení, že jsou společnými členy TRÁVNÍKY, bytového družstva (dále též jen „bytové družstvo“) a nájemci bytové jednotky č. 16 v domě na ulici Č. v O. (dále též jen „byt“) a určení, že bytové družstvo je vlastníkem bytu.

[2] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 1. 2014, č. j. Ncp 1381/2013-195, určil, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 45 C 262/2013 je příslušný krajský soud podle § 9 odst. 3 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [výrok I.], s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně (výrok II.).

[3] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. 50 Cm 49/2014-496, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.).

[4] Jde přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když první zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2014, č. j. 50 Cm 49/2014-307, ve znění usnesení ze dne 2. 3. 2015, č. j. 50 Cm 49/2014-337, k odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 7. 2015, č. j. 5 Cmo 352/2014-342, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a druhé zamítavé usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2016, č. j. 50 Cm 49/2014-414, k odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 9. 2016, č. j. 5 Cmo 102/2016-436, rovněž zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně opětovně k dalšímu řízení.

[5] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:

1) Navrhovatelé dne 14. 2. 2011 podepsali listinu označenou jako „Souhlas vlastníka družstevního bytu“, v níž souhlasili s tím, že převedou práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu (dále též jen „členský podíl“) jako zajištění úvěru budoucího dlužníka J. K.

2) Navrhovatelé a J. K. jako dlužníci uzavřeli dne 21. 3. 2011 s Real Finance CZ, a. s., jako věřitelkou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 2011889019 (dále též jen „smlouva o úvěru“), ze které vyplývá, že úvěr ve výši 650.000 Kč s úrokem 22 % ročně měl být zajištěn „zajišťovacím převodem“ členského podílu navrhovatelů.

3) Navrhovatelé jako převodci uzavřeli dne 21. 3. 2011 s D. F. jako nabyvatelem smlouvu o převodu členského podílu, s nímž je spojeno právo nájmu bytu, kterou téhož dne předložili bytovému družstvu.

4) Dne 21. 3. 2011 uzavřeli navrhovatelé jako podnájemci s D. F. jako nájemcem smlouvu o podnájmu bytu na dobu neurčitou s tím, že podnájem zaniká mimo jiné okamžitě při porušení jakéhokoli ustanovení smlouvy o úvěru.

5) Dne 23. 3. 2011 vydalo bytové družstvo D. F. „evidenční členský průkaz“ č. 7789 a uzavřelo s ním smlouvu o nájmu bytu.

6) Real Finance CZ, a. s., oznámila dne 3. 6. 2011 navrhovatelům, že došlo k „zesplatnění“ úvěru, neboť na smlouvu o úvěru nebylo ničeho zaplaceno.

7) Podle předávacího protokolu ze dne 15. 6. 2011 předali navrhovatelé byt D. F.

8) D. F. jako převodce a L. K. jako nabyvatel uzavřeli dne 16. 9. 2011 dohodu o úplatném převodu členského podílu.

9) D. F. jako převodce a L. K. jako nabyvatel uzavřeli dne 27. 10. 2011 (další) smlouvu o převodu členského podílu, která byla téhož dne předložena bytovému družstvu.

10) L. K. jako nájemce uzavřel s bytovým družstvem jako pronajímatelem dne 31. 10. 2011 nájemní smlouvu, jejímž předmětem je užívání bytu.

11) Bytové družstvo jako převodce a L. K. jako nabyvatel uzavřeli dne 25. 10. 2012 smlouvu o převodu bytu a pozemku do vlastnictví člena bytového družstva.

12) V katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY, je na LV XY pro okres XY, katastrální území a obec XY, jako vlastník bytu č. 1381/16 zapsán L. K. (dále též jen „LV XY“).

[6] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že obě smlouvy o převodu členského podílu (tj. mezi navrhovateli a D. F. a D. F. a L. K.) jsou „platné a účinné“ a v souladu s § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), byly doručeny bytovému družstvu. Tímto okamžikem členský podíl přešel na nabyvatele.

[7] Za platnou považoval soud také „smlouvu o úvěru, a to i v části ustanovení o zajišťovacím převodu práva“, neboť podle § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), splnění práva může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně. Podle soudu byly všechny listiny řádně podepsány jejími účastníky, k podpisu nebyl žádný z účastníků nucen, a proto jsou všechny listiny platné. Vzhledem k neplnění podmínek smlouvy o úvěru dlužníky byl v případě prodlení dlužníka věřitel oprávněn uplatnit zajišťovací instrumenty a k tomuto v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami došlo.

[8] Soud měl za prokázané, že L. K. „si ověřil všechny rozhodné skutečnosti u bytového družstva, kde mu bylo sděleno, že členská práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu řádně nabyl D. F., který je členem družstva a byl mu vystaven členský průkaz“.

[9] Při posuzování věci vzal soud v úvahu také skutečnost, že proti navrhovatelům je vedena řada exekučních řízení a je pravděpodobné, že by byl vydán exekuční příkaz, kterým by byl postižen členský podíl navrhovatelů.

[10] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelů v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. (první výrok), změnil je ve výroku III. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí, čtvrtý a pátý výrok).

[11] Odvolací soud částečně zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně a vyšel z toho, že v článku 9 („Ukončení smlouvy o úvěru“) bodu 9.2 všeobecných obchodních podmínek bylo sjednáno „mimo jiné, že poté, co dojde k úplnému splacení poskytnutého úvěru, pak (mimo jiné), pokud byl úvěr zajištěn převodem členských práv a povinností v bytovém družstvu, převede věřitel bezodkladně zpět na dlužníka tato práva a povinnosti, k čemuž se dlužník zavazuje poskytnout věřiteli nezbytnou součinnost“. Jiná listina týkající se „zajišťovacího převodu práva“ podle odvolacího soudu předložena nebyla.

[12] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně dobré víry L. K. při uzavření smlouvy o převodu členského podílu s D. F. i v době uzavření smlouvy o převodu bytu do vlastnictví s bytovým družstvem.

[13] Odvolací soud však nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož je smlouva o převodu členského podílu uzavřená mezi navrhovateli a D. F. platná. Podle odvolacího soudu je tato smlouva podle § 37 a § 39 obč. zák. absolutně neplatná.

[14] Odkazuje na závěry usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněného pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odvolací soud uvedl, že v případě úplatnosti převodu patří k nezbytným náležitostem smlouvy o převodu členského podílu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení. Takové ustanovení podle odvolacího soudu ve smlouvě chybí. Cena nebo způsob určení ceny za převod členského podílu může být mezi smluvními stranami dohodnuta též ústně, jak dovodil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007. K tomu v posuzovaném případně s ohledem na další okolnosti uzavření smlouvy podle odvolacího soudu nedošlo.

[15] Členský podíl navrhovatelů v bytovém družstvu byl předmětem zajišťovacího převodu práva, který může být sjednán pouze způsobem popsaným v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněného pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 45/2009“).

[16] V projednávané věci bylo podle odvolacího soudu prokázáno, že mezi navrhovateli a D. F. nebyla uzavřena smlouva ve smyslu § 533 obč. zák., neboť byl předložen pouze souhlas navrhovatelů ze dne 14. 2. 2011, že převedou členský podíl jako zajištění úvěru budoucího dlužníka J. K., a ve smlouvě o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek smlouva o zajišťovacím převodu členského podílu navrhovatelů obsažena není. Formulace článku 9 bodu 9.2 všeobecných obchodních podmínek podle odvolacího soudu nasvědčuje tomu, že měl být sjednán převod členského podílu nikoli s rozvazovací podmínkou, nýbrž jako fiduciární převod práva, který ve smyslu R 45/2009 sjednat nelze. Navíc podle odvolacího soudu vůle navrhovatelů ani D. F. nikdy nesměřovala ke skutečnému a trvalému převodu členského podílu, ale toliko k jejich zajišťovacímu převodu.

[17] V návaznosti na uvedené se podle odvolacího soudu nabízí závěr, podle něhož je-li neplatná smlouva o převodu členského podílu mezi navrhovateli a D. F. ze dne 21. 3. 2011, je neplatná rovněž smlouva mezi D. F. a L. K. ze dne 16. 9. 2011, neboť nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám, a také smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví ze dne 25. 10. 2012 mezi bytovým družstvem a L. K., který nebyl členem bytového družstva. Takový závěr by však byl podle odvolacího soudu „v rozporu se zásadou spravedlnosti soudního rozhodnutí, když by mělo být přihlédnuto k dobré víře L K. Dobrá víra byla vždy, i když to nebylo dříve zákonem výslovně zakotveno, principem soukromého práva s tím, že dobrá víra má být chráněna“.

[18] Odvolací soud uzavřel, že L. K. se stal „vlastníkem“ členského podílu a následně na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví ze dne 25. 10. 2012 vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV XY.

[19] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4863/2014, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1168/2013, uveřejněný pod číslem 16/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odvolací soud uvedl, že podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, resp. do 31. 12. 2014 (§ 3064 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), nemohl oprávněný držitel při pouhé dobré víře v zápis do katastru nemovitostí nabýt vlastnické právo k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka a uvedený závěr platil obdobně i v družstevních poměrech při nabývání členského podílu. Nejvyšší soud však tento závěr v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016, revidoval a ve shodě s konstantní judikaturou Ústavního soudu uzavřel, že podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, resp. do 31. 12. 2014, bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí.

[20] Odvolací soud se domnívá, že s ohledem na změnu názoru Nejvyššího soudu na možnost nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka by mělo dojít k posunu náhledu Nejvyššího soudu na možnost nabytí členského podílu od nevlastníka na základě dobré víry.

[21] Ačkoli judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu řeší nabytí vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, přičemž členský podíl v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 věcí v právním slova smyslu nebyl a nebyl ani evidován v žádném veřejném seznamu, o nějž by nabyvatel mohl opřít svou dobrou víru, má odvolací soud za to, že principy a závěry zdůrazňované v rozhodnutích Ústavního soudu týkající se otázky dobré víry při nabytí nemovitostí od nevlastníka je třeba uplatnit i u převodu členského podílu.

[22] Odvolací soud poukázal rovněž na to, že prokazování dobré víry při převodech členských podílů je oproti převodům nemovitostí složitější, neboť převody členských podílů nepodléhají žádnému zápisu do veřejného rejstříku, který by domněnku dobré víry nabyvatelů zakládal, a bytovému družstvu se pouze oznamují. Při opakovaných převodech členských podílů tudíž nemají další nabyvatelé v podstatě žádnou možnost případnou neplatnost „v první řadě uzavřených dohod“ zjistit. Tento stav právních předpisů by však podle odvolacího soudu neměl být na újmu rovnosti nabyvatele „obchodního či družstevního podílu“ oproti nabyvateli nemovitosti při ochraně jejich dobré víry, když v obou případech jde o ochranu jejich majetku.

[23] Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 o. s. ř., majíce za to, že odvolací soud otázku nabytí členského podílu v družstvu od nevlastníka posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, zejména s již citovaným rozhodnutím sp. zn. 29 Cdo 4863/2014.

[24] Podle dovolatelů ani dobrá víra L. K., která navíc v daném případě byla provedenými důkazy vyvrácena, nemohla „založit oprávněnost jeho nabytí vlastnického práva“. Z judikatury dovolacího soudu totiž vyplývá, že jen na základě dobré víry oprávněný držitel nemůže nabýt „vlastnické právo“ k členskému podílu.

[25] Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně nutnosti „posunu náhledu na danou problematiku“ v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu. „Principiálně nelze ztotožnit důvody, pro něž nakonec převážilo řešení prosazované Ústavním soudem ve věci přípustnosti nabytí nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka na základě dobré víry, s důvody, které by měly vést ke stejným závěrům u převodů družstevních podílů“.

[26] Dovolatelé poukazují na to, že Ústavní soud argumentoval v otázce „katastrálních převodů“ vždy především akcentem na dobrou víru nabyvatele opřenou o veřejnou, státem vedenou, evidenci a „akty státu“. Tento princip se v družstevních poměrech „jako ryze soukromoprávní oblasti“ nemůže prosadit. Případy „katastrálních převodů“ jsou co do základních principů (zejména materiální publicity a přezkumu zákonnosti nabývacího titulu katastrálním úřadem) podstatně odlišné od ochrany dobré víry v jiných případech, kde veřejný rejstřík není „zdrojem formální pravdy“. Při převodech „družstevních podílů“ je podle dovolatelů nutné „klást zvýšené nároky na střežení svých práv každým účastníkem soukromoprávních vztahů, neboť zde chybí zápis ve veřejném rejstříku, který by byl zdrojem formální pravdy týkající se právního stavu“.

[27] Dovolatelé namítají, že závěr o dobré víře L. K. je v rozporu s provedeným dokazováním. L. K. měl vynaložit potřebnou zvýšenou péči, kterou po něm v takové mimořádné situaci bylo možné požadovat, zejména co do zkoumání okolností nabytí členského podílu D. F., který v bytě nebydlel a byl pouze krátkou dobu členem bytového družstva. Podstatně zvýšenou míru péče je nutné podle dovolatelů vyžadovat v případech, v nichž je potenciální nabyvatel upozorněn na neoprávněné nabytí členského podílu převodcem. Jestliže se za dané situace L. K. spolehl jen na zjišťování členů bytového družstva, pak nejednal s náležitou péčí, kterou po něm z hlediska dobré víry v daném případě bylo možné vyžadovat, a v dobré víře proto nebyl.

[28] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že návrhu dovolatelů vyhoví.

[29] Bytové družstvo ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

[30] Ostatní účastníci řízení se k dovolání navrhovatelů nevyjádřili.

[31] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud vyřešil otázku nabytí členského podílu od nevlastníka v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[32] Podle § 230 obch. zák. převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

[33] Podle § 446 obch. zák. platilo, že kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

[34] V usnesení ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 542/2016, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil následující závěry:

1) Ustanovení § 446 obch. zák. o nabytí věci od nevlastníka nelze použít pro nabytí členského podílu v (bytovém) družstvu. Právní úprava nabytí od nevlastníka, zakotvená v § 446 obch. zák., totiž představuje výjimku z obecné právní zásady, podle níž nikdo nemůže převést na druhého více práv, než má sám. Z povahy výjimky pak plyne, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována. Extenzivní výklad § 446 obch. zák., respektive jeho analogická aplikace na situace, pro něž nebylo určeno, by byly v rozporu s jeho povahou a účelem.

2) Na uvedeném ničeho nemění ani případná dobrá víra nabyvatele. Ta může mít právní význam pouze jako jedna z podmínek pro vydržení členského podílu po uplynutí tříleté vydržecí doby.

3) Závěry judikatury Ústavního soudu (nálezy ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 143/07, ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/2011, a ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12) a rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 353/2016 na nabytí členského podílu v (bytovém) družstvu od nevlastníka nedopadají, neboť řeší nabytí vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí. Členský podíl (v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) naproti tomu není věcí v právním smyslu (tím méně věcí nemovitou); představuje souhrn práv a povinností člena v družstvu, jejichž „vlastnictví“ není evidováno v žádném veřejném seznamu (katastr nemovitostí) ani veřejném rejstříku (obchodní rejstřík), o nějž (resp. o zápis v němž) by nabyvatel členského podílu mohl opřít svou dobrou víru v jeho (oprávněné) nabytí.

Srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1887/2015. Ústavní stížnost proti uvedenému rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 2346/15, odmítl, označuje přitom závěr Nejvyššího soudu o nemožnosti nabytí členského podílu od nevlastníka pod bodem 12 za „výstižný“.

[35] Dospěl-li odvolací soud k závěru, podle něhož L. K. nabyl členský podíl v bytovém družstvu od nevlastníka (D. F.) pouze na základě dobré víry, je jeho právní posouzení věci nesprávné.

[36] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

[37] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[38] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2020

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru