Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 1391/2020Usnesení NS ze dne 16.06.2020

HeslaDružstvo
Vyloučení člena družstva
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1391.2020.1
Dotčené předpisy

§ 231 odst. 4 obch. zák.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 1391/2020-247

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně J. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, PSČ 160 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupenému JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 113/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 298/2019-209, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2019, č. j. 81 Cm 113/2014-178, určil, že žalobkyně je členkou Stavebního bytového družstva POKROK (dále jen „družstvo“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 298/2019-209, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení, že žalobkyně je členkou družstva, zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).

[3] Jde přitom už o v pořadí druhá rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Cmo 18/2017-95, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 81 Cm 113/2014-69, k dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. 27 Cdo 1139/2018-120, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[4] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[5] Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka, zda je podmínkou platnosti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva doručení výstrahy před vyloučením, ani otázka, zda je rozporu s dobrými mravy, pokud družstvo trvá na vyloučení svého člena i v případě, že důvody jeho vyloučení již zanikly. Dovolatelka při jejich formulaci přehlíží, že v projednávané věci není vedeno řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena z družstva za neplatné, ale řízení o určení členství v družstvu, ve kterém podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soud není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení člena z družstva.

[6] Srovnej závěry například dovolatelkou zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 806/2016, nebo – ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019.

[7] Namítá-li dovolatelka (údajné) vady řízení [opomenutí odvolacích námitek, nesprávné provedení důkazů (označení vráceného dopisu soudem jako doručenky), neprovedení navržených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (soudy nevedly dokazování k řešení otázky existence dobré víry žalobkyně)], přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.

[8] Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že tvrzení dovolatelky, že odvolací soud otázku, zda byla dovolatelka při držení svého podílu v družstvu v dobré víře, nezkoumal a neodůvodnil, není pravdivé (viz odstavec 40 a 41 napadeného rozsudku).

[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda se může vydržení vlastnického práva dovolávat (podat „námitku vydržení“) pouze držitel, nebo zda se může vydržení vůči věřiteli v řízení dovolávat i jiná osoba (jiný účastník řízení). Je tomu tak z toho důvodu, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).

[10] Odvolací soud v tomto směru správně konstatoval, že právní skutečnost (nabytí členského podílu v družstvu vydržením) není závislá na vznášení jakékoli námitky a soud o její existenci učiní právní závěr v případě, že zjistí, že došlo ke splnění jejích podmínek (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněného pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] A konečně, otázka předestřená dovolatelkou, zda je postup doručování oznámení o vyloučení člena družstvem, při kterém se družstvu písemnost (doručovaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) vrátila jako nedoručená, a družstvo přesto považovalo písemnost za doručenou (a dále se ji nesnažilo adresátu doručit), v rozporu s dobrými mravy, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. rovněž nezakládá. Je tomu tak proto, že odvolací soud otázku zodpověděl záporně v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

[12] Z té se podává, že je-li písemnost zasílána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, dostane se do sféry dispozice adresáta dnem, kdy je mu provozovatelem poštovních služeb předána, nebo – je-li adresátovi provozovatelem poštovních služeb oznámeno, že zásilka obsahující písemnost je pro něj u tohoto provozovatele uložena – dnem, kdy si adresát může zásilku poprvé vyzvednout; „možnost vyzvednout“ si zásilku je přitom třeba posuzovat objektivně (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, či ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5282/2014, a v něm citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu) K možnosti upravit doručování ve stanovách družstva viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5729/2017.

[13] Dovolatelka navrhovala odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Uvedený závěr se plně prosadí i ve vztahu k návrhu na odklad právní moci. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[15] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. 4. 2020) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu 50.000 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 4.114 Kč.

[16] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. 6. 2020

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru