Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 1169/2019Usnesení NS ze dne 11.11.2020

HeslaInsolvenční řízení
Zastavení řízení
Ručení
Jednatel
Péče řádného hospodáře
Úpadek
KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1169.2019.1
Dotčené předpisy

§ 68 předpisu č. 90/2012 Sb.

§ 140c IZ.

§ 141a IZ.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 1169/2019-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce F. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, PSČ 412 01, proti žalovanému L. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Klárou Lukášovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, PSČ 612 00, o ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 14 C 25/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 8. 2018, č. j. 22 Co 275/2018-107, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobou ze dne 20. 9. 2017 se žalobce domáhá, aby soud určil, že žalovaný ručí podle § 68 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], za úhradu pohledávek žalobce za společností F. (dále jen „společnost F.“).

[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2017, č. j. Ncp 1084/2017-47, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné okresní soudy.

[3] Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 8. 6. 2018, č. j. 14 C 25/2018-95, zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[4] Soud prvního stupně poukázal na to, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 22. 6. 2017, č. j. KSPA 44 INS XY, zjistil úpadek žalovaného, povolil řešení úpadku oddlužením a ustanovil insolvenčním správcem INS-SPRÁVCE v. o. s.; usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 22. 6. 2017. Žalobce přitom v insolvenčním řízení uplatnil svoji pohledávku za žalovaným z titulu ručení, kterou insolvenční správce popřel; o pravosti pohledávky je veden incidenční spor.

[5] Cituje ustanovení § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a § 140c a § 141a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), soud prvního stupně uzavřel, že se v projednávané věci jedná o právu týkajícím se majetkové podstaty dlužníka (žalovaného), a vedení sporu brání ustanovení § 140c insolvenčního zákona.

[6] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Vyšel přitom (vedle zjištění učiněných soudem prvního stupně) z toho, že:

1/ Žalovaný je (podle tvrzení žalobce) jediným společníkem společnosti F. a zastává funkci jednatele v této společnosti od 25. 7. 2012 až doposud.

2/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. MSPH 78 INS XY, zjistil úpadek společnosti F. a prohlásil na její majetek konkurs.

3/ Žalobce má za společností F. pohledávku z titulu smlouvy o úvěru, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na její majetek.

4/ Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného nezajištěnou pohledávku z titulu zákonného ručení podle § 68 z. o. k.; incidenční spor o pravosti této pohledávky je přerušen do rozhodnutí v projednávané věci.

[7] Odvolací soud zdůraznil, že zákonné ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace za její závazky podle § 68 z. o. k. vzniká až rozhodnutím soudu o žalobě podané podle označeného ustanovení. Předmětem řízení je „konstitutivní rozhodnutí soudu o tom, že žalovaný ručí za splnění povinností obchodní korporace (…), a nejedná se tak o řízení ohledně pohledávky či jiného práva, které by se týkaly majetkové podstaty“ dlužníka (žalovaného). Důvod pro zastavení řízení podle § 141a insolvenčního zákona a § 103 a 104 odst. 1 o. s. ř. proto není dán.

[8] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř., a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[9] Podle dovolatele usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném vyřešení otázky, zda řízení o „určení ručení“ člena statutárního orgánu obchodní korporace podle § 68 z. o. k. je řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené ve smyslu § 140c insolvenčního zákona. Odvolací soud podle dovolatele tuto otázku posoudil v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, případně se jedná o otázku, jež nebyla Nejvyšším soudem vyřešena.

[10] Dovolatel je přesvědčen, že řízení podle § 68 z. o. k. je řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty ve smyslu § 140c insolvenčního zákona, a že je po zjištění úpadku člena statutárního orgánu obchodní korporace (žalovaného) již nelze vést. Řízení v projednávané věci tudíž nemělo být zahájeno, a bylo-li, musí být zastaveno podle § 140c, a § 141a insolvenčního zákona.

[11] Dále dovolatel snáší námitky proti správnosti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení.

[12] Dovolání je přípustné k zodpovězení jím otevřené otázky, dovolacím soudem doposud neřešené.

[13] Podle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

[14] Podle § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.

[15] Podle § 68 odst. 1 z. o. k. soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže:

a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, a

b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.

[16] Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit v závěru, podle něhož „sankční“ ručení podle § 68 z. o. k. vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace. Rozhodnutí soudu o žalobě podle § 68 z. o. k. je tudíž konstitutivní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018).

[17] Pohledávka věřitele za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle § 68 z. o. k. (jež vzniká právní mocí rozhodnutí soudu o žalobě podle označeného ustanovení) je pohledávkou, která se uplatňuje podáním přihlášky podle § 165 insolvenčního zákona [nejde ani o pohledávku, na niž se hledí jako na přihlášenou (§ 165 odst. 2, § 237 odst. 4, § 370 odst. 2 písm. d/, § 373 odst. 1 a 8 a § 385 insolvenčního zákona), ani o pohledávku za majetkovou podstatou či majetkové podstatě na roveň postavenou podle § 168 a 169 insolvenčního zákona, a ani o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje podle § 170 insolvenčního zákona].

[18] Pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky, platí, že musí existovat (byť dosud nejsou splatné nebo jsou vázány na podmínku, k jejímuž splnění může dojít později) zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku, nejpozději však (není-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o prohlášení konkursu) ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené rozhodnutím o úpadku [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněný pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2015“)].

[19] Pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení (viz R 54/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSCR 89/2014, uveřejněné pod číslem 17/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[20] Z řečeného se podává, že věřitel může svoji pohledávku za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle § 68 z. o. k. přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek tohoto (bývalého) člena statutárního orgánu jen tehdy, vznikne-li jeho pohledávka (tj. nabude-li právní moci rozhodnutí o žalobě podle § 68 z. o. k.) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. V opačném případě jde o pohledávku, jež je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení.

[21] V projednávané věci žalobce podal žalobu až poté, kdy byl zjištěn úpadek a kdy již uplynula propadná lhůta pro přihlášení pohledávek. Pohledávka žalobce z titulu ručení tudíž nevznikla (a již ani vzniknout nemůže) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. Vznikne-li (právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhoví žalobě), půjde o pohledávku, jež se v insolvenčním řízení neuspokojuje a jež se tudíž ani netýká majetkové podstaty dlužníka (člena statutárního orgánu) ve smyslu § 140c insolvenčního zákona. Označené ustanovení proto nebrání zahájení řízení o žalobě podle § 68 z. o. k.

[22] K obdobným závěrům týkajícím se soudcovského zástavního práva a pohledávky na náhradu nákladů řízení srov. R 54/2012 a R 85/2015.

[23] Zbývá dodat, že námitkami směřujícími proti správnosti druhého výroku usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení se Nejvyšší soud nezabýval již proto, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.

[24] Jelikož je dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu správný, Nejvyšší soud, který neshledal ani vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), zamítl dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 11. 2020

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru