Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

27 Cdo 1111/2020Usnesení NS ze dne 26.11.2020

HeslaDovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1111.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 114b o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

27 Cdo 1111/2020-308

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, proti žalovanému A. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1062, PSČ 147 00, o zaplacení 1.867.028,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 120/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 25 Co 293/2019-276, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 6 C 120/2018-198, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1.867.028,63 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok III.).

[2] K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 12. 2019, č. j. 25 Co 293/2019-276, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Dovolatelem předestřená otázka, zda „je namístě vydat bez dalšího rozsudek pro uznání pouze na základě nedodržení stanovené lhůty ve výzvě,“ byla již dovolacím soudem vyřešena. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s touto ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud nemá důvod se od níže uvedených rozhodnutí odchylovat ani v projednávané věci.

[5] Již v rozsudku ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004 (uveřejněném pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého podal-li žalovaný vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).

[6] Srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2433/2004, ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3284/2010, ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 628/2013 (uveřejněný pod číslem 51/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5405/2014, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5875/2016, ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3437/2016, ze dne 29. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017 (uveřejněný pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo usnesení ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2576/2010, či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1092/2018.

[7] V projednávané věci:

1) Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 9. 10. 2018, č. j. 6 C 120/2018-186, vyzval dovolatele podle § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se písemně vyjádřil k žalobě (dále jen „výzva podle § 114b o. s. ř.“).

2) Dovolatel byl ve výzvě podle § 114b o. s. ř. poučen, že nemůže-li podat písemné vyjádření ve stanovené lhůtě (do 30 dnů od doručení usnesení), je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání.

3) Dovolateli byla výzva podle § 114b o. s. ř. doručena do vlastních rukou 11. 10. 2018 (č. l. 185 verte).

4) Advokát Tomáš Mácha (dále jen „zástupce“) informoval soud prvního stupně 2. 11. 2018, že 12. 10. 2018 „převzal“ právní zastoupení dovolatele (č. l. 192), předložil procesní plnou moc (č. l. 193), požádal o možnost nahlédnout do spisu vedeného v projednávané věci a dodal, že „po nahlédnutí do spisu pošle klient vyjádření ve smyslu přiloženého usnesení č. j. 6 C 120/2018-186.“

5) Zástupce 7. 11. 2018 nahlížel do procesního spisu vedeného v projednávané věci (č. l. 190).

6) Třicetidenní lhůta k písemnému vyjádření podle § 114b o. s. ř. uplynula 12. 11. 2018.

7) Dovolatel se k výzvě podle § 114b o. s. ř. vyjádřil v podání (datovaném 20. 11. 2018) [č. l. 195], které bylo soudu prvního stupně doručeno téhož dne (č. l. 194), a to aniž by uvedl důvod, který mu bránil vyjádřit se ve lhůtě stanovené výzvou podle § 114b o. s. ř.

8) V „odůvodnění odvolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně (datovaném 18. 12. 2018) dovolatel uvedl, že „v době, kdy byl poprvé vyzván okresním soudem k vyjádření k žalobě, byl nemocný a byl hospitalizován, prodělal náročnou léčbu s tím, že (…) měl výpadky paměti a zhoršenou orientaci v prostoru a čase. (…) Z tohoto důvodu došlo k tomu, že přesně nevyhodnotil lhůtu pro vyjádření a při návštěvě právního zástupce (…) přesně neuvedl dobu doručení, a tak došlo k opožděnému odeslání vyjádření k žalobě.“

9) Na jednání před odvolacím soudem, které se konalo 4. 12. 2019, dovolatel předložil potvrzení lékaře, z něhož se podává, že „v údobí 2018 září až konec 2018 byl jeho kontakt s realitou narušen zásadním způsobem.“

[8] Namítá-li dovolatel, že odvolací soud pochybil, když nezkoumal, zda měl soud prvního stupně „všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání,“ neboť nevzal v úvahu, že bylo opožděné vyjádření k výzvě podle § 114b o. s. ř. způsobeno nemocí a hospitalizací dovolatele, přehlíží, že bylo jeho povinností soudu ve stanovené třicetidenní lhůtě sdělit, že u něj nastaly vážené důvody, které mu bránily v tom, aby se k výzvě podle § 114b o. s. ř. vyjádřil. Vzhledem k tomu, že se dal dovolatel zastupovat zástupcem den poté, kdy mu byla doručena výzva podle § 114b o. s. ř. (12. 10. 2018) [viz odst. 4) tohoto usnesení], přitom nelze usuzovat ani na existenci tak vážných důvodů bránících dovolateli ve vyjádření k výzvě podle § 114b o. s. ř., že by jemu nebo jeho zástupci bránily v tom, aby soudu byť i jen sdělil, že u něj tyto vážné důvody nastaly.

[9] Marné uplynutí třicetidenní lhůty přitom nelze „omluvit“ ani tím, že dovolatel nebyl schopen zástupci přesně sdělit, kdy mu byla doručena výzva podle § 114b o. s. ř. Zástupce totiž 7. 11. 2018 nahlížel do procesního spisu vedeného v projednávané věci, z něhož je patrné, že výzva podle § 114b o. s. ř. dovolateli byla doručena 11. 10. 2018 (na č. l. 185 verte).

[10] Vyšel-li tedy odvolací soud z toho, že „byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání,“ neboť dovolatel „podal vyjádření ve věci opožděně,“ aniž by mu ve vyjádření bránil vážný důvod, který by mu zabránil, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (o jehož existenci odvolací soud vůbec pochyboval), je jeho právní posouzení této otázky v souladu s ustálenou (výše uvedenou) rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž se Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat ani v projednávané věci.

[11] Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2883/2015, není přiléhavý, neboť jeho závěry dopadají na situace, kdy žalovaný (přestože sám neví, jak právně argumentovat a co namítat proti žalobě) zřetelně projeví svůj nesouhlas s žalobou, resp. svůj zájem účastnit se projednání věci. O tuto situaci se v poměrech projednávané věci nejedná, neboť se dovolatel nechal (den poté, kdy mu byla doručena výzva podle § 114b o. s. ř.) zastupovat advokátem [viz odst. 4) tohoto usnesení].

[12] Stejně tak není přiléhavý ani odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 3263/13 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 168/2016), neboť dovolatel – na rozdíl od skutkových poměrů věci projednávané Ústavním soudem – v řízení před soudem prvního stupně ničeho proti žalobě nenamítal [viz bod 4) tohoto usnesení] ani neuvedl žádný důvod, který by mu bránil ve včasném vyjádření [viz bod 7)]. Námitku, podle které byl dovolatel v průběhu třicetidenní lhůty stanovené výzvou podle § 114b o. s. ř. nemocný a hospitalizovaný, uplatnil až v odvolacím řízení [viz bod 8)] a teprve na jednání před odvolacím soudem předložil potvrzení lékaře [viz bod 9)].

[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalovaného odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[14] Náklady řízení sestávají z náhrady v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobkyně k dovolání ze dne 20. 3. 2020) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

[15] O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti je totiž závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), takže se stal bezpředmětným již odmítnutím dovolání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru