Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 941/2020Usnesení NS ze dne 06.05.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Nájem bytu
Výpověď z nájmu bytu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.941.2020.1
Dotčené předpisy

§ 2291 odst. 1 o. z.

§ 2291 odst. 3 o. z.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 941/2020-177

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně K. B., bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Praha 5, Nádražní 58/110, proti žalovanému městu Příbram, se sídlem Příbram, Tyršova 108, zastoupenému Mgr. Monikou Drábkovou, advokátkou se sídlem Příbram, Poštovní 4, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 87/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. září 2019, č. j. 26 Co 125/2019-142, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.662,- Kč k rukám Mgr. Martina Kaina, advokáta se sídlem Praha 5, Nádražní 58/110, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. března 2019, č. j. 16 C 87/2018-109, výrokem I. vyhověl žalobě a určil, že je neoprávněná výpověď žalovaného ze dne 19. února 2018 z nájmu žalobkyně k tam specifikovanému bytu (dále jen „Výpověď“ a „byt“), zamítl vzájemný návrh žalovaného na vyklizení bytu (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok III.), rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok IV.) a přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobkyně (výrok V.).

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. září 2019, č. j. 26 Co 125/2019-142, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrok V. se vypouští; jinak ho v napadených výrocích I. až IV. potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu.

Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že Výpověď je neoprávněná ve smyslu § 2290 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“), neboť nebyla naplněna hmotněprávní podmínka výpovědi z nájmu bytu bez výpovědní doby (§ 2291 o. z.) v podobě předchozí výzvy pronajímatele (žalovaného) podle § 2291 odst. 3 o. z. k odstranění závadného jednání nájemkyně (žalobkyně), které mělo spočívat v neplacení nájemného a nákladů na služby za dobu alespoň tří měsíců (§ 2291 odst. 2 o. z.); konkrétně měla mít žalobkyně dluh na nájemném (v širším smyslu) z bytu za období od listopadu 2017 do ledna 2018 (dále jen „rozhodné období“) v částce 11.386,- Kč (s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení).

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně písemně vyjádřila prostřednictvím svého advokáta, není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Již v rozsudku ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněném pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 109/2018 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud dovodil, že pronajímatel může vypovědět nájem bytu výpovědí bez výpovědní doby pro zvlášť závažné porušení povinností podle § 2291 o. z. jen tehdy, vyzval-li předtím nájemce k odstranění závadného chování (protiprávního stavu) a ten přes výzvu od svého jednání neupustil. Výzva je hmotněprávní podmínkou k podání výpovědi podle § 2291 o. z., nemusí být písemná, musí však obsahovat specifikaci (popis) závadného chování (protiprávního stavu), a k nápravě musí pronajímatel nájemci stanovit přiměřenou dobu. Napraví-li nájemce své chování (protiprávní stav) v poskytnuté (přiměřené) době, výpovědní důvod pomine. V rozsudku ze dne 18. prosince 2018, sp. zn. 26 Cdo 4713/2017, Nejvyšší soud dále rovněž vyložil, že z obsahu výzvy musí být zřejmé, že jde o výzvu ve smyslu § 2291 odst. 3 o. z. před tím, než bude nájemci dána výpověď z nájmu bytu, a že dotčená výzva by měla mít obsahovou (totožnost vytýkaného jednání a skutkové vymezení výpovědního důvodu) i časovou souvislost s následnou výpovědí. Uvedené právní názory dovolací soud sdílí – i přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky –iv poměrech souzené věci.

Odvolací soud se od citované judikatury neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe), jestliže na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že nebyla naplněna hmotněprávní podmínka k vypovězení nájmu bytu podle § 2291 o. z. v podobě předchozí výzvy pronajímatele ve smyslu § 2291 odst. 3 o. z. Za takovou výzvu především nelze pokládat dovolatelovu upomínku k úhradě dluhu z 19. února 2018 (upomínka č. 3), neboť tato upomínka byla vyhotovena ve stejný den jako Výpověď a ve stejný den byla také doručena žalobkyni (nešlo zde tedy o „předchozí“ výzvu, jak požaduje ustanovení § 2291 odst. 3 o. z., natož o výzvu, jež by umožnila žalobkyni v přiměřené lhůtě před doručením Výpovědi napravit své závadné chování /protiprávní stav/). Řádnou výzvou podle § 2291 odst. 3 o. z. však nemohou být ani dovolatelovy předchozí dvě upomínky, jimiž vyzýval žalobkyni k úhradě dlužného nájemného z bytu. Je tomu tak už proto, že v případě dotčených upomínek nebyl splněn předpoklad totožnosti jednání vytčeného výzvou a skutkového vymezení výpovědního důvodu ve Výpovědi. Upomínkou z 11. prosince 2017 (upomínka č. 1) byla totiž žalobkyně vyzvána k zaplacení částky 3.933,- Kč, kterážto částka představovala (s přihlédnutím k rozpisu dlužné částky, který tvořil přílohu předmětné upomínky) dluh na nájemném (v širším smyslu) ve výši 3762,- Kč za jeden měsíc (listopad 2017) a „penále“ (úrok z prodlení) ve výši 171,- Kč (okolnost, že nájemce neuhradil úrok z prodlení, však není právně významná pro úvahu o naplněnosti výpovědního důvodu spočívajícího v neplacení nájemného – srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu z 27. listopadu 2012, sp. zn. 26 Cdo 1778/2012, uveřejněný pod č. 61/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Upomínkou z 10. ledna 2018 (upomínka č. 2) pak byla žalobkyně vyzvána k zaplacení částky 7.728,- Kč, kterážto částka představovala (opět s přihlédnutím k rozpisu dlužné částky, který tvořil přílohu příslušné upomínky) dluh na nájemném (v širším smyslu) ve výši 7.524,- Kč za dva měsíce (listopad a prosinec 2017) a „penále“ (úrok z prodlení) ve výši 204,- Kč. Byť tedy v této upomínce bylo uvedeno, že požadovaná částka je dluhem za užívání bytu v období „od 11/2017 do 01/2018“, nájemné za leden 2018 do ní ve skutečnosti zahrnuto nebylo, což ostatně plně koresponduje i s tím, že žalobkyně by se ocitla v prodlení s placením nájemného za uvedený měsíc teprve dne 1. února 2018 (jak bylo patrné i z přiloženého rozpisu dlužné částky), tj. až poté, co byla předmětná upomínka vyhotovena a co si jí žalobkyně převzala (tedy po 10. lednu 2018). Z řečeného tudíž jednoznačně vyplývá, že ani jednou z výše uvedených upomínek nebylo žalobkyni předem (před doručením Výpovědi) vytknuto závadné jednání (protiprávní stav), pro něž jí dovolatel vypověděl nájem bytu bez výpovědní doby, a sice prodlení s placením nájemného (v širším smyslu) z bytu za (celé) rozhodné období (tj. alespoň za tři měsíce) v částce 11.386,- Kč (závěr, že výpověď daná nájemci pro neplacení nájemného je sankcí za prodlení, se podává např. z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 13. prosince 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016, uveřejněného pod č. 47/2019 časopisu Soudní judikatura).

Vycházeje z předestřených závěrů dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle § 237 o. s. ř., a proto je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 6. 5. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru