Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 936/2020Usnesení NS ze dne 25.08.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.936.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 936/2020-583

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Heimstaden Czech s. r. o., se sídlem v Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO 05253268, zastoupené Mgr. Lucií Kempnou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti žalovanému P. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 679/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2019, č. j. 11 Co 575/2014-567, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné (soud prvního stupně) dne 2. 11. 2012 se žalobkyně (její právní předchůdkyně) domáhala určení výše nájemného od podání žaloby částkou 5.124 Kč měsíčně (žalovaný platil tzv. regulované nájemné ve výši 3.417 Kč).

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 6. 2014, č. j. 28 C 679/2012-223, určil výši nájemného z bytu č. XY nacházejícího se v I. nadzemním podlaží domu č. p. XY, č. o. XY v XY na ulici XY (dále jen „Byt“) s účinností od 2. 11. 2012 částkou 3.304 Kč měsíčně, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala určení výše nájemného nad tuto částku o dalších 1.820 Kč měsíčně, a uložil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit náklady řízení žalovanému a státu.

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 11. 2019, č. j. 11 Co 575/2014-567 (třetím v pořadí, když jeho předcházející rozsudky

ze dne 24. 3. 2015, č. j. 11 Co 575/2014-333 a ze dne 6. 4. 2018, č. j. 11 Co 575/2014-482, zrušil Nejvyšší soud rozsudky ze dne 3. 5. 2017, č. j. 26 Cdo 4494/2015-375,

a ze dne 28. 8. 2019, č. j. 26 Cdo 3574/2018-537; výrok v části týkající se zamítnutí žaloby o 969 Kč nabyl právní moci), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil výši nájemného z Bytu od 2. 11. 2012 částkou 3.648 Kč měsíčně a zamítl žalobu ohledně zvýšení nájemného o dalších 507 Kč, rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy všech stupňů.

Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.

Dovolatel nevymezuje žádnou otázku procesního či hmotného práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci spočívalo.

Právní posouzení učiněné odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (zejména znaleckého posudku), tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění (z nichž v napadeném rozsudku odvolací soud vycházel) nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, odvolací soud provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uplatňuje rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.).

Odvolací soud se řídil závaznými právními názory vyslovenými Nejvyšším soudem ve zrušujících rozhodnutích, výši nájemného stanovil na základě I. revizního znaleckého posudku (nikoliv II. revizního znaleckého posudku, jež byl dovolacím soudem shledán v tomto směru nepoužitelným) a správně při určování výše nájemného nepřihlédl ke změnám provedeným v bytě nájemcem, přičemž náležitě a logicky odůvodnil, proč nesnížil I. revizním znaleckým posudkem stanovenou průměrnou jednotkovou cenu porovnávaných bytových jednotek o dalších 15%, a tento závěr není v rozporu s ostatními provedenými důkazy.

Dovolatel sice napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, avšak proti výrokům, jimiž odvolací soud žalobu částečně zamítl a rozhodl o nákladech řízení, dovolání (podle jeho obsahu) zjevně nesměřuje. V této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání

(§ 237-238a o. s. ř.); dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení by navíc ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Žalobkyně se sice prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřila k dovolání, tento úkon právní služby však nelze považovat za účelně vynaložené náklady, neboť se nijak nevyjadřuje k podanému dovolání, pouze polemizuje se správností jak napadeného rozsudku odvolacího soudu, tak zejména se závěry předcházejícího rozhodnutí dovolacího soudu v této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 8. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru